Sušil 0651 | Mám já v Hodslavicách galánku

60 words

Sušil 0651 | Mám já v Hodslavicách galánku (100%)
Mám já v Hodslavicách galánku, dal sem jí tolarek závdanku. Ona mně závdanku nechce vzíť, ani mú galánkú nechce byť. Na našem staveňú roste strom, do takej galánky bije hrom. Nech bije, nech tříská, já nedbám, jinú si galánku vyhledám. U našej zahrádky roste květ, pro moju galánku jede čert: Vem si ju, čertičku, já nedbám, jinú si galánku vyhledám.

Sušil 0972c | V úbočí úbočí (69%)
V úbočí, úbočí, tam sa voda točí, kerá má dvóch galánů, nech mi jednoho pojčí. Já bych ti ho pojčala, dyž ho sama nemám, ale ti synečka po čase vyhledám.1)

Erben 4/125 | Šel Jukel na pivo (17%)
Šel Jukel na pivo, na dobré pivíčko; šla žena pro Jukla: „Pojd domů brzičko!“ Jukel nechce domů jít, že se mu chce ještě pít; že půjde na pivo, na dobré pivíčko. Poslala pro psíka, aby pes Jukla kous: pes nechce Jukla kousat, Jukel nechce domů jít, že se mu chce ještě pít; že půjde na pivo, na dobré pivíčko. Poslala je pro kej, aby kej psa mlátil: kej nechce psa mlátit, pes nechce Jukla kousat, Jukel nechce domů jít atd. Poslala pro oheň, aby oheň kej pálil: oheň nechce kej pálit, kej nechce psa mlátit, pes nechce Jukla kousat atd. Poslala pro vodu, aby oheň hasila: voda nechce oheň hasit, oheň nechce kej pálit, kej nechce psa mlátit atd. Poslala pro vola, aby vůl vodu pil: vůl nechce vodu pít, voda nechce oheň hasit, oheň nechce kej pálit atd. Poslala pro řezníka, aby řezník vola bil: řezník nechce vola bít, vůl nechce vodu pít, voda nechce oheň hasit atd. Poslala pro bábu, aby odčarovala: bába nechce čarovat, řezník nechce vola bít, vůl nechce vodu pít atd. Poslala pro čerta, aby čert bábu vzal: čert nechce bábu brát, bába nechce čarovat, řezník nechce vola bít atd. Poslala pro hroma, aby hrom čerta tlouk: hrom začne čerta tlouct, čert začne bábu brát, bába začne čarovat, řeznik začne vola bit, vůl začne vodu pít, voda začne oheň hasit, oheň začne kej pálit, kej začne psa mlátit, pes začne Jukla kousat, Jukel už chce domů jít, že už se mu nechce pít: ach to dobré pivo, to dobré pivíčko!

Sušil 1793 | Šel Jura na víno na to (17%)
Šel Jura na víno, na to dobré víno. Šla pro něho žena. Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro péska. Pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Zas poslala pro kyj. A kyj nechce péska bíti, pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro oheň. Oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro vodu. Voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro vola. Volek nechce vody píti, voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Juru kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala k řezníku. Řezník nechce vola bíti, volek nechce vodu píti, voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Juru kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro babu. Baba nechce čarovati, Řezník nechce vola bíti, volek nechce vody píti, voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Juru kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti. Šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro čerta. Čert hned počne babu bráti, baba počne čarovati, řezník počne vola bíti, volek počne vodu píti, voda počne oheň hasit, oheň počne hned kyj pálit, kyj hned počne péska mlátit, pések počne Juru kousat; Jura musel domů jíti, že se mu už nechce píti; vzal ho čert do pekla,1) ubohého Juru.2)

Sušil 0653 | Dyž sem šel k muzice jedenkrát (13%)
Dyž sem šel k muzice jedenkrát, [: zastal sem svó miló :] s jiným stát. A ona s ňém stála do rána, [: a to mně na zdůry :] dělala. Pod našim okynkem roste strom, do falešné lásky bije hrom. A na tem stromečku bílé květ, za jedneho synka třeba pět.

Bartoš 1901 / 0584 | Za naším huménkem vyrosteł strom (12%)
Za naším huménkem vyrosteł strom, do falešnéj łásky uderił hrom, bíje, tłuče, jak do dubu, už já téj gaľánky mět nebudu.

Sušil 0652 | Když sem za svou milou chodíval (12%)
Když sem za svou milou chodíval, pěkně mně měsíček svítíval. Sviť, měsíčku, sviť jasně, ať nám láska nezhasne. Jedna baba nám ju zhasila, co k nám ty klebety nosila, baba původ nevěry, ďábli v její matěry. Z upřímného srdce roste strom, do falešné lásky bije hrom. Bij, hrome, do ní z jasna, ta láska je falešná.

Bartoš 1901 / 1226 | Aló páni muzikanti (12%)
Aló, páni muzikanti, vemte svoje inštrumenty, hleďte na mně pozor dať, jaký marš já budu zpívať, zahřejte mi aló vivat, až já budu v poli stáť. Jednu noc mi trefí varta, druhou noc trefí piketa, třetí noc jiť na orbait; ráno jak z orbaitu přijdu, kaprál mi nese novinu, že mám execírovať. Jak na execírku přijdu, tu se postavím do glidu, nechť hrom bije, nebo prší, voják tam stát přece musí, [: nesmí na to kór nic dbať :]

Bartoš 1901 / 1073 | O sv Dorotě (11%)
O sv. Dorotě. Byla svatá Dorota, Pobožného života, Pěkně, čistě chodila, Protože svatá byla. Šla jednou přes králův háj, Potkal ji tam sám pan král. Chceš Doroto, chceš mou být? Chce ti celý svět sloužit; »Nechci, králi, nebudu, Slíbila jsem jinému, Slíbila jsem jinému, A to Bohu samému.« Král se na ňu rozhněval, Do žaláře vsadit dal, Do žaláře vsadit dal A na vojnu odjechal. Sedm let tam bojoval, Na osmý rok přijechal. A jak domů přijechal, Na Dorotu hned se ptal. Je Dorota, je, žije, Nejí ani nepije. Král se na ni rozhněval A katu ji pod moc dal. Kat s ní ide po mostě, Rozmlouvá s ní po sprostě: Chceš, Dorotko, chceš mou být? Chci ti život zachránit. »Nebyla jsem královou, Ne tak býti katovou.« Kat se na ni rozhněval, Na oleji smažit dal; Ona Boha prosila, Aby hrom bil do kola A hned z čistého jasna, Až se země otřásla. Lidé práce nechali A ku králi spěchali Pane králi pravda jest, Že Dorota svatá jest »Vezmi kate sekeru, Setni Dorotě hlavu.« Již je Dorota sťata, Duše do nebe vzata Andělé duši vzali A tělo pochovali. Doneste jí lilie, Od Panenky Marie, Doneste jí ovoce Od nebeského Otce.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (10%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Erben 2/393 | Na tej naší návsi (10%)
Na tej naší návsi vysokej strom: aby do tej lásky uhodit hrom! uhodil prudce, rozrazil srdce: aby nerušilo lásky více. Jest-li se mně ten svět nepovede, nebudu naříkat než na tebe: že’s mě, holečku, chudou děvečku zanechal, potom se chytil jiné.