Sušil 1481 | Hybajte landsvoši

40 words

Sušil 1481 | Hybajte landsvoši (100%)
Hybajte, landsvoši, dolů ke Vsetínu, půjdeme s tabáčkem přes novú dědinu. Za Javorník vyjdem, spočinem si trošku, ešče sa spodívem na tu svoju nošku.1) A co na nás vytáhne korman2) ve Slovákoch, je, šak my to vytáhnem dole na Hanákóch.

Sušil 2231 | Koleda nám nastala (40%)
Koleda nám nastala, abysme ji zpívali. Buď Bohu čest, chvála, že jsme jí dočekali. Dal nám Pán Bůh s výsosti tu památku činiti, že sám syn Boží s nebe ráčil dolů stúpiti. Jeho matka rozmilá, když syna porodila, na své ruce ho vzala, nynej, nynej, zpívala. Pastýřé to slyšeli, do Betléma běželi, nesli dítě s matičkou a stařečka s hůlečkou. Syneček se chce ženit, jak masopust nastane, esli nám koledu dá, dobrú ženu dostane.1) Esli bude tak skúpý a nedá nám zhola nic: Tož dostane takovú, co ho bude dycky bit.2) Starú babu dudlavú, co ho strčí pod lavu; vytáhne ho zpod lavky, dá mu štyry pohlavky.3)

Sušil 0324 | Šel dudáček hráti na hody (39%)
Šel dudáček hráti na hody [: a padl pozpátek do vody. :] Černovoký děvče pravilo, že dudáčka plynót vidělo. Poběhnite, lidi, s hákama, vytáhnem dudáčka s dudama. Dyž sme tě, dudáčku, vytáhli, ničky nám zadudáš na dudy. Jak pak na ty dudy zadudám, dyž sem ješče vínka nebumbal? Až se já vínečka nabumbám, potom vám na dudy zadudám.

Sušil 1463 | Ešče já si kopu desek nařežu (17%)
Ešče já si kopu desek nařežu, a já si jich do Moravy dovezu; dolů do Moravy, daj mně, Bože, zdraví, a co by mně muzikanti zahráli. Kdyby Pán Bůh hodnej vody ráčil dať, co by mohly naše putě umýkať; dolů do Vsetína až do Hodonína, potem bych já sobě mohl zaspívať.

Bartoš 1901 / 1177 | Z Jasenky u Vsetína (16%)
Zahrajte ně, husľičky z javorovéj deščičky, že mosím domu jíti, nechce tu miłá byti. Počkaj, miłá, na straně, až muziga přestane, a já ti neco povím, a já ťa vyprovodím. A já bych tu ostała, já bych na ťa čekała; ty mosíš maširovat, já mosím děti chovat.

Bartoš 1901 / 1246 | Mám já ženo Lízo cero Brído (16%)
Mám já ženo Lízo, cero Brído, synka Janka kacafírka, pohunka Šimonka, Šimonka pohunka žbluňk.

Erben 7/014 | Tam nahoře pod lípami (4%)
Tam nahoře pod lípami tři mládenci spolu stáli, o lásce si povídali. Jeden začne povídati, co chce panně darovali: „Pěknou pentličku červenou, stříbrem, zlatem vyráženou.“ Druhý začue povídati, co chce panně darovali: „Trochu utrejchu bílého do nápoje smíchaného.“ Třetí začne hovořiti: „Škoda pannám ublížiti. Ale která je k libosti, milujme ji s upřímností.“ Šla Ančička, šla pro vodu, kde oni svou brali radu. Šla pro vodu dolů k mostu: „Pojď, panenko, pojď na poctu!“ Na poctu ji zavolali, ze sklenice pít jí dali. „Pí, napí se ze sklenice, však nebudeš píti více!“ Ze sklenice se napila, hned tu chvíli zbledla celá, přišla domu, hned omdlela. Stará matka se jí ptala: „Co’s panenko, co’s dělala?“ „Hořkej nápoj jsem já pila, otrávena jsem já byla!“ Pro milého si poslala: „Což pak jsem vám udélala, Že jste mne tak otrávili, můj mladý věk zahubili!“

Sušil 0176 | Ach vojna vojna vojna* (4%)
Ach, vojna, vojna, vojna,*) není každému hojná, jenom tomu šohajkovi, kerý sedá na koňa. Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu. Vezmu svoju nejmilejší a s ňú bojovat budu. A když přišli pod lindu, pod tu lindu vysokú: Slízej, milá, slízej s koňa, odpočinem si trochu. Včil mně kážeš slízati, měl's mě nebrat od máti, začala si galanečka žalostně naříkati. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka. Naše vrané koníčky napily se vodičky: Sedej, milá, sedej na ně, pojedem pomalúčky. Dyž do vojny přijeli, na holú zem si lehli, nepočalo ešče svítat, tambor začal bubnovat: S Pánem Bohem, moja milá, musíme maširovat. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš-li tam armádu a šohajka milého. Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdychá a krev teče od něho. Ach, škoda mé mladosti, dvacet roků starosti, dyž já musím v cizím světě složit své mladé kosti. Ach, mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla!

Bartoš 1901 / 0447 | (3%)
1 Pres ty Boršice, sú dvě cestice, na nich sú tri růže; jedna je bíłá, druhá červená, třetí modrým květe. Ja daj ně, Bože, z téj jednéj růže, utrhnút jeden květ. Já ti ho nedám, ľebo sa bójím, že bys jí skaził svět. 2 Hore dědinú, chłapci zpívajú, a oni idú k nám; zem nemetená, posteľ nestłaná, jak oni véjdú k nám. Mamičko stará, vy ste rozumná, vyjdite trochu ven; tam jich zabavte, porózprávajte, nech já zametu zem. Má cerko miłá, má roztomłá, on ide podľe nás; pérko skrivené, očka skłopené hněvá sa on na nás. Mamičko miłá, to není pravda, on to tak dycky má; pérko skrivené, očka skłopené, dyž ide podľe nás.

Sušil 0237 | Kdo to chodí po krchově (3%)
[: Kdo to chodí po krchově, :] po krchove po mém hrobě? Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou? Chodí tady náš pan šafář, z tohoto dvora hospodář. 1) Zkažte vy tam mojí paní, ať mně pošle čechel nový. 2) Že já v tom ležet nebudu, že raděj ven z hrobu půjdu. 3) Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté válený. Přišel šafář, přišel domů, sedlu za stůl, sklonil hlavu. Co pak ste tak neveselý, snad vás vaše hlava bolí? Mě má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený. Zkazuje ti pán tvůj první, bys mu dala čechel nový. Že on v tom ležet nebude, že raděj ven z hrobu půjde. Že je ve čtvrtek přadený, v pátek velký ovářený. V sobotu po slunci praný, v neděli do mše válený. Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla. Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela, na krchov s ní pospíchala. Kdo to chodí po krchově, po krchově po mém hrobě? A já su to, tvoje paní, nesu tobě čechel nový. Otvírejte se, hrobové, moje paní sem ke mně jde. Hrob Boží se hned otevřel a tam ten pán její ležel. Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila. Nechytej se krku mého, dyť vidíš jen mrtvé tělo. Třeba tělo mrtvé bylo, když mně bylo někdy milo. Stup, paní, stup ty doleji, vyvrž klíče na hrob nový, to sirotkům na znamení. Přiletěli dvá holoubci, sedli sobě na zvonici. A tak překrásně houkali, jako by hrany zvonily. Jak sirotci uslyšeli, hned na krchov pospíšili. Ach, matičko roztomilá, komu ste nás poručila? Poroučím vás Pánu Bohu, Matce Boží pod ochranu. 4)

Bartoš 1901 / 0953 | Žena (3%)
Žena. Ja už sem sa vydała, korheľa sem dostała, dycky v hospodě sedí, doma práce nehľedí. Poď, mužíčku, poď domu, já ťa pěkně povedu, já ťa pěkně povedu, už bude čas k obědu. Muž. Měj si oběd, neměj si, tu máš skľénku zavdaj si, goraľenka dobrá je, ta žałúdek zahréje. Žena. Nám gorałka nesvěčí, máme doma moc dětí, rozmysľet si mosíme, co my pres deň strávíme. Muž. Já v hospodě posedím, doma chľeba prisporím. Žena. A jak ty ho prisporíš, dyž ty domu naň chodíš, ešče dosť na tom není, ešče sa se mnu vadíš. Muž. A bár sa s tebú vadím ešče sem ťa nepobił. Žena. A jak’s ty ňa nepobił, dyžs ňa do ucha treščił, a tak treščił do ucha, až bych brzo ohłuchła. Muž. Treščił sem ťa do ucha, abys ľepší posłechła. Žena. Néjsú to žádné špáse, dyž sa světem roznese, že sa po cestách váľáš a ľuďom s tým prekážáš. Muž. Já ľuďom neprekážám, rači sa nekde skovám, za hałuzí za płoty, de ňa žádný nevidí. Žena. A šak bych rači była, dybych ťa neviděła, snad bych rekla: Zlý duchu, naprav ně muža trochu.