Sušil 1827 | Na slavkovskéch lókách růste koření

39 words

Sušil 1827 | Na slavkovskéch lókách růste koření (100%)
Na slavkovskéch lókách růste koření, a kdo ženy nemá, nech se vožení. A já ženy nemám, a já si jí hledám pro potěšení. Na slavkovskéch lókách roste vořeší, těšíval mě synek, už mě netěší, [: bude mě těšívat :] syneček inší.

Sušil 1885 | Kdo se ten masopust vožení (36%)
Kdo se ten masopust vožení, dostane pučálky vod ženy. Od lesa k lesu pučálku nesu, pupupu, pupupu, pučálku, nesu ju milému na šálku.

Sušil 0189 | Bude vojna bude (24%)
Bude vojna, bude, kdo pak na ňu půjde? Která má milého, sobě upřímného, tá naříkat bude. Já bych taky jela, dybych koňa měla, koníčka vraného, pěkně sedlaného, sedla bych na něho. Co bys tam, má milá, co bys tam dělala? »U Dunaje stála, košulenky prala, to bych tam dělala.« 1) Kde bys je, má milá, kde bys je máchala? U Dunaje kameň, stála bych já na něm, tam bych je máchala. Kde bys je, má milá, kde bys je sušila? Na zelených lókách, na hedbávných šňůrkách, tam bych je sušila. 2) Kde bys je, má milá, kde bys je válela? V císarské komoře, só tam vále dvoje, tam bych je válela. 3) Vrať se, milá, domů, já tam sám pojedu, až mine sedum let, potom si tě vezmu. 4) Počkám já sedum let, šak nepomine svět, milé z vojny přijde a on si mě vezme, bude-li Pán Bůh chtět. Sedum let dochází, můj milé nejede. Ach, Bože, rozbože, kdy pak mně přijede! 5) Sedum let už došlo, milého neslyším, ach, Bože, rozbože, ach, já se oběsím. Já se neoběsím, radši se utopím, svoje mladé tělo po Dunaji pustím. K Dunaji běžela, Dunaje se ptala: Jsi-li tak hluboká, jak su já vysoká, bych do tě skočila? Rodičové milí, já se s vama lóčím, bratrové a sestry, Bohu vás poróčím. Její bilé nohy do písku sahaly, 6) její bílé ruce břehu se chytaly. Její černé vlasy po vodě plovaly, její černé oči k nebi se zdvihaly. Sedum let minulo, milé z vojny jede. Což jeho vrané kůň pod ňém tak smutně jde. Co pak, můj koníčku, co pak tak smutno jdeš? Zda-li mého těla unésti nemůžeš? Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá, kerá se pro tebe včerá utopila. Hned s koníčka slezl, kord do něho vrazil, do svého srdečka z pistole vystřelil. 7) Už só vobá mrtví, pochovat jich dejte, z rozmarýnu věnec na hrob jim posaďte. Z rozmarýnu věnec bílým kvítkem kvete; nenašli se spolu ti milí na světě.

Sušil 2118 | Debech bela stárkó nad ochozkó chasó (24%)
Debech bela stárkó nad ochozkó chasó, podívala bech se, kde koničke pasó. Aj, pasó je, pasó na zelenéch lókách, každé sobě drží frajerenko v rokách.

Sušil 0635 | Okolo hájička teče vodička (19%)
Okolo hájička teče vodička, napoj mně, panenko, mého koníčka. Já ho nenapojím, já se tuze bojím, že jsem maličká. Před našimi okny roste olíva; pověz mně, panenko, kdo k vám chodívá. K nám žádný nechodí, mne se každý bojí, že jsem chudobná. Před našimi okny růste z růže květ. Pověz mně, panenko, proč tě mrzí svět? Mne svět nic nemrzí, mne srdenko bolí, plakala bych hned.

Sušil 1522 | Komu je tak dobře jako nám (18%)
Komu je tak dobře jako nám, neřežeme sečky kobylám. Od svatýho Jiří do Havla růste pro ně zelená tráva.

Sušil 0701 | Za tó našó stodolenkó (18%)
Za tó našó stodolenkó teče voda kolajenkó. Napil se jí šohajínek, růste z něho rozmarýnek. Rozmarýnek, boží dřevce, co je po něm, dyž mně nechce.

Bartoš 1901 / 0267 | (7%)
1. Dyž tys mě nechtěł, mjéł si to pověděť, [: že tvý očka černý, :] nechcó na mě hľeděť. 2. Chodiła po poľi, trhała kókoľi, [: což je po kókoľi, :] dyž mě hłava boľí. Chodiła po hájku, trhała fiałku; [: což je po fiałce, :] dyž mě miłé nechce. Chodiła po ľesi, trhała ořeší; [: což je po ořeší, :] dyž mě nic netěší.

Erben 2/290 | Chodila po lesí (7%)
Chodila po lesí, trhala ořeší: „Což je po ořeší, když mne nic netěší!“ Chodila po hájku, trhala fijalku: „Což je po fijalce, když mne žádnej nechce! Chodila po poli, po zvorané roli: „Co je po té roli, když mne hlava bolí!“

Bartoš 1901 / 0133 | Ešče-ji ťa Janko (7%)
Ešče-ji ťa, Janko, ešče-ji ťa boľí, [: co ťa porúbaľi kamarádi tvoji. :] Boľí, miłá, boľí, co by neboľeło, [: néni moje těło javorové dřevo. :] Javorové dřevo ľipové kořéní [: kde sa ně poděło moje potěšéní. :]

Erben 2/756 | V tom našem sádečku (7%)
V tom našem sádečku roste koření: kdo si nerozumí, ať se ožení. Ožeň se, Jeníčku! vem ty sobě mě: máš-li jednu nouzi, budeš míti dvě.