Sušil 1919 | Dež sem šil dolinó

56 words

Sušil 1919 | Dež sem šil dolinó (100%)
Dež sem šil dolinó, potkal sem svó miló, vona praví, že mně nechce, že je vona hezký děvče, habech se šil za hinó. Nechal sem koní stát, šil sem se namlóvat: Chcete-le mně, má maměnko, vašu dceroško dat. Dež bech jí nedala, co bech s ňó dělala? Dež bes te si nevoženil, vona be si nevdala.

Sušil 2268 | Studená rosa padá (56%)
Studená rosa padá, syneček koní hledá. Koničke na bařince, syneček na peřince. Pověz, děvečko, pověz, chde na travěnko pudeš. Povím, synečku, povím, chde na travěnko chodím, pod tó zelenó limbó, tam se děvčátka zendó. Pod tém zeleném dubem, tam se namlóvat budem. Namlóval tenké tenkó, v zahrádce pod višinkó. Dyž pro tó tenkó jeli, stříbrný voze měli. Dyž pro tó klostó jeli, slaměný voze měli.

Sušil 0165 | Všecí lidi pravijó (23%)
Všecí lidi pravijó, že já chodím za miló, já chodím za míló za hinó, za Panenkó Maríó. V Tuřanech má domeček, překrásné kostelíček. Panenko Maria, Maria, ach, boď mně milostivá!

Bartoš 1901 / 0600 | Měla sem synečka (23%)
Měla sem synečka, jož nemám nic, a to bél syneček ze Židenic; von za hinó chodil, mě smutnó vopustil, měla sem synečka, jož nemám nic. Šla bech si stěžuvat, než nemám kam, že jož já šuhájka dostat nemám; pudo přes ty lesy, bodo volat: »kde si, ach, kde si, můj, ze všech znejmilejší!«

Sušil 1805 | Veleť vtáčku veleť přes te hore (23%)
Veleť, vtáčku, veleť přes te hore, dole, přes ten zábrdovské les. Ach, kýž je mně možná k tomu věc podobná svým synečkem mluvit dnes. A mně néní možná, ani věc podobná, daleko sme vod sebe; ty můžeš mět hinó, já také hiného, zapomenem na sebe.

Sušil 1755 | Stonó hospodyně (23%)
Stonó hospodyně po celé dědině [: napořád. :] Mně má taky stone, jestli mně dostone, budu, Bože, tuze rád. Vezno sobě hinó, šafářovo dcero ze dvora. Vona má sokničko lemovanó všecko dokolečka, dokola.

Bartoš 1901 / 1232 | Tepró sem bél téden voják (15%)
[: Tepró sem bél téden voják, třikrát milá zkázala, :] hábech já šíl na špacírko, bech prosél kaprhála. [: Pan kaprháí: »Milé brácho, tohle nemůže býti :] te seš ješče mladé voják, na špacír nesmíš híti.« [: Pane kaprál, neměte strach, nebodo se tólati, :] jen Nánynko modrovokó, to věrně milovati.

Sušil 2033 | Te holianský hode (11%)
Te holianský hode, te nadělale škode, šel sem já tam smutné na ně, habech se rozveselil, ďábel mně tam dlužen byl. Z hodů domů pospíchám, vezma kabát utíkám. Tu u dědiny po cestě, tu mě štěstí potkalo, šest jich na mně číhalo. Jedna tahá za ruce, druhá sází trgance, a ta Kača Modrónova, ta mě hákem dosíhá, až se mně hřbet ohýbá. Já sem běžel k rychtáři, mysla, že se mně zdaří. A pan rychtář poukázal, velkó milost mě ukázal. Do klady mě dat kázal.

Sušil 0939 | U brněnské Boží moke (11%)
[: U brněnské Boží moke :] [: klečí tam šohaj, :] sepňa roke. Přišla k němu jeho milá a ptala se ho, co tam dělá. Nedělám to, milá, mnoho, jenom se modlím Páno Boho. Habe mně dal Pán Bůh ščestí, habech já dostal děvče hezký.

Bartoš 1901 / 0694 | Bela sem veselá (10%)
Bela sem veselá celé tento tédeň, dokáď mně můj milé nezkázal dobré deň. Přišla mně novina vod mýho milýho, habech se vdávala jesli mám hinýho. Já hinýho nemám, já na tebe čekám; pro tebe, synečko, pro tebe se nevdám.

Bartoš 1901 / 0260 | So já veselá proč bych nebyla (10%)
So já veselá, proč bych nebyla, deť sem sobě nasela, aj marijánko plnó zahrádko, habech se s ňém těšila. Na nedělo v noci přišli dvá mládenci; polámali jé, pošlapali jé při měsíčko v noci.