Erben 2/631 | Ach ouvej bolí mě!

26 words

Erben 2/631 | Ach ouvej bolí mě! (100%)
Ach ouvej, bolí mě! a nevím, co je mně: vlezla mi housenka do čepice; láskou jsem zapálen, srdce jako plamen: polez ty housenko z čepice ven!

Erben 5/262 | Sloužila holka (42%)
Sloužila holka u polesnýho: nechtěla jídat chleba černýho. Vlezla na půdu, špoulila hubu: pane polesnej! já tu nebudu. Já budu radší ve mlejně sloužit, tam po dolečku nebudu toužit. Všední den buchly, v neděli maso: najez se, najez, hladová chaso!

Erben 3/127 | Polez Hana polez dolů (42%)
Polez, Hana, polez dolů, my už pojedeme domů: Honzíčka dostaneš, sama s ním zůstaneš, polez, polez, polez dolů!

Erben 3/209 | Na tom mostě (10%)
Na tom mostě, na kameně, přivázala žena muže na řemene. „Zlatá ženo! pust mě s něho: nebudu ti nadávati psí plemeno.“ Za tou naší stodoličkou moc ječmena:[59] uvázala žena muže na řemena.[60] „Ouvej, ženo! pust mě s něho, nebudu ti nadávati slova zlého.“ Co mě, ženo moje milá, co mě vážeš? vždyť já tobě všecko dělám, co mně kážeš: kážeš-li mně pro kvasnice, já ti pro ně honem běžím – bez čepice.

Erben 2/496 | Když jsem šel okolo vrat (9%)
Když jsem šel okolo vrat, viděl jsem mou milou stát; když jsem šel okolo, srdce mě bolelo – ach, ouvej, co mám dělat! Ještě tam jednou pudu, paňmámu prosit budu: paňmámo zlatičká, poproste tatíčka, aby mi dal svou dceru. „Já vám jí nemůžu dát, to proto, že jste voják; má dcera neumí ani nerozumí s vojáky mašírovat.“ Když mi ji nechcete dát, dejte si ji malovat: dejte si ji za sklo, až vám bude teskno, choďte se na ni dívat.

Erben 3/050 | Ach ouvej ouvej! (9%)
Ach ouvej, ouvej! hlavička bolí: pojď sem, můj holečku, a zavaž mi ji. Hlavičku váže, ruce mu klesly: co jsi, můj holečku, co’s tak uleklý? „Já jsem se nelek‘, ale jsem se bál, že mně má panenka v rukou umírá.“ Já neumírám, ale se trápím: pro tebe, holečku, svou krásu tratím. „A když ji tratíš pro mě samého, chci já tě milovat do dne soudného.“ Do dne soudného, až do své smrti chci ti, můj holečku, upřímná býti.

Erben 2/254 | Měla jsem chlapce nemám nic (8%)
Měla jsem chlapce, nemám nic; dala jsem šátek, nedám víc: ouvej moje potěšení! včera bylo, dnes už není. Dobře mé srdce vědělo, povědít mně neumělo: že ta láska není stálá, co se před lidmi schovává. Šel muj milej, šel do Slezska, vzal mně klíček od srdéčka: vzal od svého i od mého, nenechal mně od žádného.

Erben 3/218 | Ach ženy ženy! (8%)
Ach ženy, ženy! poraďte vy mi, muže trapiče mám: celej den pije, v noci mě bije, ani světa neznám! „Vyjdi do pole, natrhej sobě zelí čertovýho: jak je okusí, hned umřít musí do dne devátýho. Vyjdi do pole, nařež cibule, pod oči si namaž: aby neřekli lidi klevetní, že ho ráda nemáš.“ Cibuli měla, oči si třela, smutné naříkala: „Ach ouvejf ouvej! můj muži milej, co jsem se dočkala!“

Erben 2/794 | Když jsem šel od lesa stezkou (8%)
Když jsem šel od lesa stezkou, potkal jsem panenku hezkou, skrovnou, nevysokou, švárnon, černookou. Já se ji počal vyptávat, brzo-li se bude vdávat? „Já bych se vdávala, 1) kdyby mně máma dala. Můj zlatej Jeničku hezkej, až půjdeš z hospody, vejskej, bych tě uslyšela, srdéčko potěšila.“ 1) Ona že ne, že ne, že si mne neveme. Počala ode mne běžet, upadla, zůstala ležet: ouvej, holka, ouvjej! když jsi upadla, vstávej!

Erben 5/297 | Když jsem šel z Krumlova (8%)
Když jsem šel z Krumlova tou cestičkou, ouvej! tou cestičkou, potkal jsem panenku hezoučičkou, ouvej! hezoučičkou. Já jsem si ji začal ponamlouvat: matička začala jí domlouvat. „Nechtěj ho, dceruško, to je voják: má bíly kalhoty, bílej kabát!“ Což vy mně to, mámo, vyčítáte? však vy taky k tomu syny máte!

Erben 2/253 | Ouvej ouvej co já dělám! (8%)
Ouvej, ouvej, co já dělám! měl jsem holku, už ji nemám; měl jsem děvče namluveny, jinej přišel, vodved mně ji. Až pojedu tou dolinou, moje koně řejhtat budou; ten podsední ten nejvíce, co mě nosil k mej panence.