Sušil 0145 | Na tom světě nic stálého on

99 words

Sušil 0145 | Na tom světě nic stálého on (100%)
Na tom světě nic stálého, on je všecek márný, moje leta taky idú rovno s hodinami. A dy přijde amen, složá na mne kamen, duša v skrúšenosti půjde do věčnosti, půjde na examen. Tenkráte se každý doví, jaké to tam bude; budem-li met dobré skutky, dobře nám tam půjde. Ale ty zlé skutky, ty budú zármutky, ty nás budú hnísti, ty na srdci hrýzti, ach, po všecky věky! Ale na to žádný člověk předce dbati nechce, jenom sobě naplňuje každý svoje měšce. Nech je mladý, starý, předce je lakomý, statky sobě shání, hříchu se nechrání, až dojde na máry.

Galko 1/352 | Ťažko tomu sýkorovi pod vodou plávati (26%)
Ťažko tomu sýkorovi pod vodou plávati, ťažšie tomu (ešte ťažšie) šuhajkovi dievča milovati, keď ho ono nechce, len s druhými šepce, svojho potupuje, druhýmu sľubuje spravedlivô srdce. A tak idú naše časy s hodinami rovno, keď nám smrť sviečku zahasí, bude nám spokojno; a tak bude amen, keď zavalia kameň na tie naše kosti, duša do radosti (večnosti) pôjde na examen.

Sušil 0146 | O hory kopce a doliny (14%)
O, hory, kopce a doliny, jak jste mně bývaly upřímny! Když jsem vámi chodíval, měsíček mně pěkně svítíval. Svítily hvězdičky překrásné, obloha, celé nebe jasné, všecko všady vesele, utěšení moje spanilé. Chodil jsem přes všecky doliny, přes hory, louky a roviny, chodníček mně ubýval, když jsem si na Boha myslíval. Myslil jsem v srdci svém na něho, rozjímal jsem ty skutky jeho: Bože, jak jsi rozmilý, slavný, dobrotivý, spanilý! Krásu tvou zvěstuje obloha, dobrotu dobrodiní mnohá, nebe, země, dílo tvé, k lásce probuzuje srdce mé. Každý pozemský tvor tě vzývá, pták, jenžto nad mou hlavou zpívá, všecko tě oslavuje, nade mnou moc Boží zvěstuje. Půjdu tak ve svatém pokoji, Pán Bůh mě na cestě zprovodí; doveď, Pane, doveď mě po této časnosti do nebe.

Sušil 1997 | Na polí mandel doma dva (14%)
Na polí mandel, doma dva, za pecó dětí hromada. Máma je shání lopató, běžte, pré, děti, za tató.

Sušil 0696 | Na našem dvoře só tam dvě (10%)
Na našem dvoře só tam dvě lože a v nich vodička pro šohajíčka, stodená, Bože! Napi se, milá, má roztomilá! De se napiješ, nic nerozliješ, bodeš žena má. Já pit nebodo, dovi čích bodo, z keré stodynke, jaké maměnke vodo pit bodo.

Sušil 0607f | Debe mně tak belo (10%)
Debe mně tak belo, jak mně belo vloni! Verostlo mně jabko na suché jabloni. Na suché jabloni, na suché halózce; včil mě tvá maměnka za nevěsto nesce. Vona za nevěsto a já jo za matku, večítala be mně, že já nemám statku. Já ho mám maličko, te ho nemáš toli. Ach, jak mě to srdce, jak mně vono bolí. Copak si te meslíš, že te seš doví co? Deť te seš jako já chodobnéch rodičo. Chodobnéch rodičo, voni nic nemajó, jen tebe, senečko, pro kráso chovajó. Pro kráso chovajó, pro velikó radosť, chodobné panence pro velikó žalosť. Už sem zapomněla na červenó růžo, na tebe, senečko, zapomnět nemůžo.

Galko 1/177 | Podme, chlapci, podme zbíjať (10%)
Poďme, chlapci, poďme zbíjať, keď nemáme za čo píjať; [: ej, veď sa nám počala [: bučina rozvíjať. :] :] Obúvajte, chlapci, krpce, ktorí máte smelé srdce; [: ej, a ja ho jeden mám, [: na zboj sa poberám. :] :] Vezmem flintu, dve pištole, zdraví buďte, deti moje; [: ej, ženička, bozkaj ma, [: na jaseň čakaj ma. :] :] Keď výndeme na poľanu, staneme si rovno na ňu; [: ej, zvíjaj si valaškou [: každý svojou stranou. :] :]

Sušil 2353 | Dvanáct trubačů troubilo (10%)
Dvanáct trubačů troubilo, a to všecko panně nevěstě sloužilo. Trubte, trubači, vesele, dokad já mám zelený věnec na hlavě. Až já věneček pozbydu, tenkráte už víc veselá nebudu. Skládala věnec na stole, vem ty si ho, mý černovoký pachole. Pachole bralo, vejskalo, to děvčátko přežalostně plakalo. Dys měla pro něj plakati, měla si tys raděj věneček nechati.

Bartoš 1901 / 0087 | V roku tisícím osmistém (9%)
V roku tisícím osmistém, a to v osnaštyrycátém, počał Košut bojovati, ľid fałešně sužovati v zemi Uherské. Tenkráte był lid zmámený ; nevěděľi, čí sú, sami, či Maďara, či císara, čili Uherského kráľa posłúchat mají.

Galko 1/143 | Už som sa oženil, vzal som si ženu zlú (7%)
Už som sa oženil, vzal som si ženu zlú. Ach, bože, prebože, čo budem robiť s ňú? Boha sa spustila, trunk velice ľúbi; tri hoľby pálenky každý deň vytrúbi. Keď víno pochytí bezbožná tá žena, vraví, že je to jej milá medecína. Už som sa oženil, vzal som si sprostáka, išla kravy dojiť, sadla pod bujaka. Ak ťahá, tak ťahá milého bujaka: čis’ krava jalová, či len nemáš mlieka! Oj, kebych ju mohol predať za dve babky, ochránil bych si dom, i role i statky.

Sušil 0281 | Oženiu sa Jura (6%)
[: Oženiu sa Jura, :] Jura za horama. Ej, vzau si on Anku, ze dvora zemanku. Keď byuo po roce, praviu Jura Ance: Pojedu za hory, k otcovi, k materi; mosíš doma býti, koničky krmiti. Já doma nebudu, já s tebú pojedu. Jura koně seduá, Anka obrus hledá. Už Juriček jede, Anka za ním ide. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený, Aničce huavu sťau, pod jabor zakopau. Jak dojeu k otcovi, všecí ho vítali. Vítaj k nám, Juričku, kdes nechau Aničku? Nechau jsem ju doma, mosí krmit koňa. Sem ti jí nedaua, aby doma byua, než sem ti ju daua, aby k nám chodiua. Otec ti jí posuau štyry koně vrané, dva voze kované. Máti jí posuaua štyry krávy stelné, ceué šaty pěkné. Sestra jí posuaua štyry krávy dojné, ceué šaty nové. A bratr jí posuau štyry vouy párné, dva puuhy kované. Tu máš ty, Juričku, pozdravuj Aničku. Už Juriček jede, velký statek žene. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený; sobě tu zpomínau, na Aničku vouau: Staň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, ženu statky tvoje. Keď ženeš, užívaj, mně smutnej pokoj daj. Dívali sa páni z tej hodonskej brány co deuá Juřiček pod šibenicami. Co by děuau? Visí, nebožátko mosí. Zmokla mu košelka od krvavěj rosy. Požčaj mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Požčaj mně, má miuá, bíuého ručníčka, až si já obetřu své červené líčka.