Bartoš 1901 / 0319 | Pod Hrozenkom bjéłý dóm bjéłý

47 words

Bartoš 1901 / 0319 | Pod Hrozenkom bjéłý dóm bjéłý (100%)
[: Pod Hrozenkom bjéłý dóm, bjéłý dóm, :] [: je tam dzjévča, Bože mój, :] je tam dzjévča, Bože mój, Bože mój. [: Pod Hrozenkom bjéłý dóm, :] [: švárné dzjévča bývá v ňom. :] [: Keby mi ho scěľi dac :] [: vedzěł bych ím dzěkovac. :] [: Najprv otcu, macěri, :] [: potom sestre bratovi. :] [: Naposľedy rodzině :] [: a cjeľunkéj dzědzině. :]

Bartoš 1901 / 0439 | (22%)
1. Ked som išeł od méj myłéj z ohľadou, šetky panny posedały do radou; ony sa ma pýtávały, dze som boł, a já som jim odpovedat nemohoł. 2. Vinšujem ty, duša moja, dobrý den, požčaj my ty tvojéj kráse na týden, kebych si já svoju krásu požčała, dze bych ju já na sobotu hľadała ? Nestaraj sa, moja myłá, o krásu, šak já prídem na sobotu za času, na sobotu na vysokú obránku, abych vedzeł, že mám vernú gaľánku. 3. Keby si ty, moja myłá, vedzeła, jaká bude prežałostná nedzeľa, ked my budú moje vłásky strihaci, a ty budeš přežałostné płakaci. Aľe bys ty, moja myłá, nedbała, keby si ty mého kona sedłała, kebych si já svoje krky vyłomył a na tvoje byéłé ľíčko nehľadzeł. 4. Kebyste vy, ma mamenko, vedzeľi, jaký som já pres*) frajérky nezdravý, any byste štyry noci nespaľi, ľen byste my frajerénku hľadaľi. Keby som já, môj synáčku, vedzeła, kedy bude tvoja taká nedzeľa a já by som čtyry noci nespała, ľen by som ty švárné dziéča hľadała.

Černík 1908 / 107 | Nad Hrozenkom (22%)
Nad Hrozenkom tri hvezdičky jasné, u súsedú majú dzievča krásné; keď ho vidzím, počněm sa radovac, chudobný som, něsmím ho milovac. Chudobný som, nesmím milovaci. zbraňuje mi aj otec aj máci; od bolesci rosce zelinečka, od lúbosci je švarná dzievečka.

Černík 1908 / 054 | Mamičenko moja (22%)
Mamičenko moja, len mňa jednu máce, aj to sa starajce, za koho mňa dáce. Dali ste mňa dali, za koho ste sceli. včil mi pomáhajce, rodičóvja milí. Bledá som já, bledá, bledušičká bledá, ale mňa má mamka za červenú nědá. Keď by mňa má mamka za červenú dali, hdze by oni takú bledušičkú vzali.

Galko 3/037 | Kostelanski úradové roboty nemajú (11%)
Kostelanskí úradové roboty nemajú, chodzá oni po dzedzine, na vojnu verbujú. U richtára spolu sedzá, na chlapcov sa radzá, kerých majú polapaci a do vojny daci. Bohatého, že je škoda, nech ten robí doma, a chudobný, prenevolný, nech ide do vojny!

Smutný 02/023 | Choďa chlapci po dzedzině oni by (11%)
Choďa chlapci po dzedzině oni by rádi

Černík 1908 / 008 | Chodzi rychtár (11%)
[: Chodzí rychtár po dzedzině, :] chlapcom rozkadzuje. [: Pójce chlapci travu kosic, :] sniežek poletuje. [: Já mám kosu nakovanú, :] já mám kosu ostrú. [: Ona kosí, lebo mosí :] zacelinku drobnú.

Černík 1908 / 050 | Ej hrmelo (8%)
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešli sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, dušá má. Ej něcešce sa, chlapci, na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala fijalku, duša má. Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli, duša má. Ej, k vóli mi je, k vóli otcovi, maceri, ale mé srdénko, ja-hoja, na to něprivolí, duša má. Ej, chlapci, tam něchodzte, tam vám ništ nědajú. aj to švarné dzievča, ja-hoja, pred vami skovajú, duša má. Ej, chleba nám dávali a noža němali, černooké dzievča, ja-hoja, peed nami skovali, duša má. Ej, pod našú zahrádkú, je lipka zelená, a pod tú lipečkú, ja-hoja, postylka ustlaná, duša má. Ej, a na téj postýlce švarný Janko leží, milá se ho pítá, ja-hoja, čo ťa Janko bolí, duša má. Ej, bolí mňa hlavička a polovic čela, čo mňa poštípala, ja-hoja, súsedova včela, duša má. Ej, něbola to včela, včelička z včelína, leš to bolo dzievča, ja-hoja, s čiernýma očima, duša má.

Bartoš 1901 / 0143b | V čirém poľi hruška stójí (8%)
V čirém poľi hruška stójí, vŕšek sa jí zeľeňá, pod ňú stójí moja miłá, je cełá upłakaná. Ja co płačeš a naríkáš pro svůj vínek zeľený, já pojedu do Triestu, kúpím ti pozłacený. A jak ty to možeš rovnat, złacený k zeľenému, tak jak ty sa možeš rovnat k młádenci poctivému? Prestaňte ně koňa sedłat, prestaňte ně trúbiti, já sa mosím na posľedy ze všema rozłučiti. Nájprv ze svojú mamičkú, kerá ňa vychovała, potom ze svú gaľánečkú, kerá ňa miłovała. Děkuju vám, má mamičko za vaše vychování, tobě moja gaľánečko, za tvoje miłování.

Bartoš 1901 / 1288 | Mysľiveček młádeneček (8%)
Mysľiveček, młádeneček v hájku odpočívá, kerá pěkná, kerá šumná, prstem na ňu kývá. Vy mysľivci máło dbáte na svoje ľevírky, miłujete seľské cérky a potom aj seľky. Najprv cérku, potom seľku, najposľedy dívku, a jak šecky pomiłuje, utěká k ľevírku.

Bartoš 1901 / 0102 | Co sa stało právě (8%)
Co sa stało právě v Zemanovém dvore, vyrosteł rozmarýn výše okén hore. Néni to rozmarýn v zahradě saděný, ľež je to syneček doma vychovaný. Co sa stało právě v tem Ňorkovém dvore, vyrostła fijała výše okén hore. Néni to fijała v zahradě saděná, ľež je to Kačenka doma vychovaná. V tem Ňorkovém dvori borověnka stójí, ten synek Zemanů vyťat sa ju strójí. Do tu borověnku by sa strójił vyťat, nájprv si ju mosí od rodičů pýtat. Já sem si ju pýtał, oni ně ju daľi, Šak sa ti, Janíčku, nevýzhováraľi *). Děkuju ti. miłý, za tvoje chodění, ja že's nám ušľapał chodník prede dvermi. Ne tak prede dvermi jak na dołu dvorem, šak sa ně, můj miłý, dobre chodí po něm. A já tobě, miłá, za tvoju dobrotu, že's ně otvírała kažďunkú sobotu. Kažďunkú sobotu, sedumkrát za týdeň, možeš miłá vědět, že je to každý deň.