Sušil 0415 | Ach laštověnka černy ptak

59 words

Sušil 0415 | Ach laštověnka černy ptak (100%)
[: Ach, laštověnka, černy ptak, :] ráno vstává, švihotava, mlade ludi ze sna budi. Ach, laštověnko černička, přeleť polečko z nizučka. Přeleť mi ono staveni, hdě je moje potěšeni. Ach, mam srdce zarmucene, jak do trňa zatlačené. Ach, potěš mi ho mily Bůh, něpotěšiš, musím zhynuť. Ach, zhynu ja něnadale, nepřátele stoja všadě. Něpřately mam na sebe, nědaju mi, synku, těbe.

Sušil 1428 | Oj Bože můj Bože (29%)
Oj, Bože můj, Bože, oj, co ja mam dělać? A mam-li ja služić lebo mam vandrovać. Oj, vandroval bych ja, nožičky mne bolu, oženil bych se ja, mam velku něvolu. Půjdu-li do světa, budu cuzozemec, ešče tam potracim svůj panensky věnec. Budu-li vojakem, nejsem prubovany, zhynu brzy v kratce jak rosička ranní. Budu-li žebrakem, budu torbu nosiť, nad svymi krajičky budu se honosiť. Budu pustelnikem, cělo je nězvykle, dvakrat, třikrat v tydni posty spravedlive! Budu ja putnikem, budu putovaci, nad svymi hřichami pokani činici.

Galko 1/207 | V širom poli hruška stojí pekná (16%)
V šírom poli hruška stojí pekná zelená, pod ňou stojí moja milá bárs vyplakaná; biely ručník v ruce má, oči sobe utiera, strom (a) zelený, rozmarínček, za čákov dáva. Prídiže ty, moja milá, do tej kasárni, jaký to tam každý vojak vypucovaný; tambor bije na buben, už ja, milá, preč idem, ej, či tebe žiaľ nebude, keď viac neprídem. Vystúpže ty, moj najmilší, vystúp z gliedy (gliedy) ven, poteš moje smutnuo srdce na jostatný deň. Nemôže to, milá, byť, nemôžem ja z glejdy vynsť, nemôžem ja tvoje smutnuo srdce potešiť. Vyndiže ty, moja milá, ďalej na poľo, jak tam rúbu šabličkami traja Francúza; keby ste to videli, plakať byste museli, jakí to tam krásni chlapci zhynúť museli.

Sušil 0178 | Moja mamuličko (15%)
Moja mamuličko, já bych vandrovala s tym švarným šohajkem do cuzeho kraja. Vandruj že, dceřičko, bys tam co skurala, by si se mi věcej dceričku nězvala. Jak přivandrovali ku černemu lesu: Vrać že se, Kačenko, ešče maš dosć času. Jak přivandrovali na ty bile pisky: Odpočiň, Kačenko, bo cě bolu nožky. Jak přivandrovali k Pasečnemu dvoru, sedla si Kačenka na bilem kameňu. Co voliš, Kačenko, přez ten Dunaj plynuť, a mižli, Kačenko, v mojich rukách zhynúť? A volim ja, volím přez ten Dunaj plynuť, mižli, ty zradco, v tvojich rukách zhynuť. Chycil un ju, chycil za oba vrkočky, a vřucil un ju v ten Dunaj hlubočky. Zostal ji fěrtošek viseti na kole, obracil se zradce, přecjal ho na dvoje. Plyň že ty, fěrtušku, za tu moju paňu, bo juž moje oči něchcu hleděć na ňu. Moje bile nožky sahajcě pisečku, moje bile ručky chytajcě se břežku. A jak přeplynula, sedla na kameni, rozpuścila vlasky po pravem rameni. Moje černe vlasky, coch se naplakala, svojeho milého přec sem nědostala.

Sušil 0898 | Vyletěla holubinka z bílého stáda (15%)
Vyletěla holubinka z bílého stáda, naša dívka dycky plače, že se nevdává. A já plaču a naříkám dávnej příhody, měla sem vínek zelený, spadnul do vody. Neplač, neplač, galanečko, nenaříkaj oň, vychoval sem dvě labutě, poplynú ti proň. Jedna praví: Nepoplynu, neumím plynút, druhá praví: Já poplynu, bych měla zhynút. Labuť plyne; vínek tone až na samé dno; těžko je jí ho dosáhat, dyž je neskoro.

Sušil 2248 | O vim ci ja zahradečku z (15%)
O, vim ci ja zahradečku z trňa, v ni rutvička zelena, hej nam hej, v ni rutvička zelena. O, plela ju prošvarna dzěvucha, plela ju po měsičku atd. Přijechal k ni prošvarny Janiček na svem vranem koničku. Bůh ci pomož, prošvarna dzěvucho, třeba-li ci pomoci? Nětřeba mi, prošvarny Janičku, nětřeba mi pomoci, hej nam hej, choć by pleć do půlnoci. O, zpyšna mi, prošvarna dzěvucho, zpyšna mi odpovidaš, hej nam hej, či mi věnečka nědaš? Nědam ja ci, prošvarny Janičku, nědam ja ci věnečka, hej nam hej, střibrneho prstenečka. Ale ci dam, prošvarny Janičku, ale ci dam voničku, hej nam hej, z červeneho hřebičku.

Smutný 08/003 | Nie do trňa (14%)
Nie do trňa

Smutný 45/009 | Ně do trňá popchaua bych se (14%)
Ně do trňá, popchaua bych se, do postele

Erben 2/394 | Měla jsem milého (12%)
Měla jsem milého, už nemám nic, dal jest mi hubiček kolik tisíc; jinší ho loudily, až ho odloudily, to proto že mi ho záviděly. Šla bych si stěžovat, nemám komu, vím že tě, Jeníčku, nedostanu: zajdu mezi lesy, budu volat: kde jsi, kde jsi, můj Jeníčku nejmilejši! Zafoukej, větříčku,1) v pravou stranu: že mého Jeníčka pozdravuju; že ho pozdravuju, za lásku děkuju, za jeho falešné milováni! 1) Zafoukej z Dunaje, můj větříčku! pozdravuj ode mne mou Ančičku: že ji pozdravuju atd. Měl jsem já panenku, už nemám nic, dal jsem jí hubiček kolik tisíc: jinší ji loudili, až ji odloudili, kteří ji mimo mě milovali. Zafoukej, větříčku, v pravou stranu, že já mou panenku nedostanu; půjdu mezi lesy, budu volat: kde jsi, kde jsi, má panenko, nejmilejší? Zpomeň si, má milá, na ty slova, co jsi mi před časy slibovala: jest-li že slib zrušíš, trestána být musíš, po smrtí všecko zlé že zakusíš. Přídavek pozdější: Když tebe vidím jít po ulici, jako by mi šlapal po mém srdci: trubte trouby vale, že já musím dále, tou bolesti trápen neustále. Můj pohřeb ten bude v pustém lese; po smrti mé tělo zvěř roznese: trubte trouby vale, že já nenadále svůj život dokonám v pusté skále.

Erben 5/096 | Po každé hodině (12%)
Po každé hodině: Chval každý duch Hospodina i Ježíše, jeho syna: odbila desátá (jedenáctá atd.) hodina. Opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému škoden: odpočiňte s pánem Bohem! Po každé čtvrti: Desátá hodina a první (druhá, třetí) čtvrt: mnohým lidem život a smrt; ta přijde nenadále, sebere žebráka i krále. K ránu: Chval každý duch Hospodina, i Ježíše, jeho syna: odbila třetí (čtvrtá) hodina. Vstávej, vstávej, duše věrná, a poklekni na kolena, vzývej Boha Hospodina! Tuto píseň zpívali do nedávná v Čechách obecně hlásní, a zpívají snad potud jeátě v městech některých, ěasu nočního při vy* truboviní hodiu. Léta 1656 byla dekretem vlády zemské zapovězena, ze jména proto, „žeby tento veršíček od starého kacířství podezřelý byl,“ a místo ní takto spívati nařízeno: Chval každý duch Otce, Syna, Ducha, Boha Hospodina, již bila atd.

Bartoš 1901 / 0926 | Bodaj som sa něboł (12%)
Bodaj som sa něboł na svec rodził, kedz som od maľučka zľe pochodził. Já som sa ožénił veľmi náhľe, stracił som słobodu nenadáľe. Ľecjał kameň z veľkéj vysokosci, spadnuł on do morskéj hłubokosci. Darebné sú, vtáčku, tvoje krídła, kedz si ty chycený raz do sídła. Darebné je, vtáčku, tvoje srdce, něbudzěš miłovac miłéj více.