Sušil 2258 | Zvolenovcí hezcí chlapci

63 words

Sušil 2258 | Zvolenovcí hezcí chlapci (100%)
[: Zvolenovcí hezcí chlapci, :] nosí každý šátek v kapci. A šáteček pěkný bílý a kraje má malovaný. Kerej dáme mládencovi, Horákovýmu Frantovi? Dáme my mu ten růžový od Kačenky Chaloupkovy. To je děvče jako kvítek, dáte za ni dvacitníček. »Esli vy to dobře víte, dvacitníček dostanete.« Jak bychom to nevěděli, dyž sme vás spolu viděli? V tej komůrce jste seděli, spolu jste se mjilovali.

Erben 2/754 | Mládenec má dobře (31%)
Mládenec má dobře, ten se ženit muže: ale panna ne tak, ona musí čekat, až jí ňákej zkáze. Mládencovi dobře, on se ženit muže, co mu srdce káže: ale panně ne tak, ona musí čekat, až jí někdo vzkáže.

Sušil 1632 | Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka (22%)
Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka, dali oni sobě nalit starého vínečka. Jak se podnapili, hned se uradili, kerého by šohajíčka na vojnu dostali. Vezmeme-li bohatého, toho bude škoda, kerý má co doma robit, toho doma třeba. Vezmem chudobného, co nemá žádného, a ten može maširovat do pole širého. Stojí šohaj v maštalence, vrané koně češe, ohlídá se z boka na bok, co mu milá nese; a nese mu dárek, řetaz, puta, zámek, tu máš, milý šohajíčku, císařský závdanek. O takový, o závdanek já vám nic nestojím, šak vy o tom dobře víte, že se ženit strojím. Můj tatíček starý, má matička taky, komu jich mám zanechati, ubohé žebráky.

Bartoš 1901 / 1129 | Ti Tučapščí pachołci (21%)
Ti Tučapščí pachołci o tom nic nevědí, [: že pan radní s pudmistrem po dědině chodí. :] Dyž přinde pod okýnko, hned synečka łódí, [: aby jenym ven vyšił, že mu neco poví. :] Syneček néni doma, vraný koně češe, [: šeľma radní s pudmistrem závdanek mu nese. :] Já vám o váš závdanek já vám oň nestójím, [: šak vy to dobře vítě, že se vojny bójím. :] Mám tatíčka starýho a maměnku taky, [: komu já jich zanechám, ubohý žebráky. :] Mám tatíčka starýho a maměnku rovně, [: komu já jich zanechám, dyž budu na vojně. :]

Bartoš 1901 / 1043 | Co ti sedláci vystát musejí (16%)
Co ti sedláci vystát musejí, že panské drva dělat musejí, rubají, sekají a ukládají. Když se v pondělí začne robota, tu sedlák neví, kdy je sobota, každý den, přes týden, trvá ta psota. Příjde neděle, burmistr křičí: hej, sedláče! plať kontrbucí! pošlu ti vojáka exekucí. Sedlák se krčí, hlava ho bolí, v kapci se macá, krejcara není, uprodá kus lúky, zas sena není. Selka naříká, ach, Bože milý! za časy nastaly, za časy nyní co to nastaly za časy nyní. Jaké jsem měla, pěkné rubáče, už jsem jich dala na pomývače, už nemám jiného, jen samé švance.

Erben 5/009 | A ti kluci Hajdaláci l (16%)
A ti kluci Hajdaláci l) koupili si basu: nevěděli kam ji dáti, šli s ní ku primasu. A ta basa u primasa za kamnama stála: když primaska zatopila, basa sama hrála. 1) Šly muziky do Lazu, nesly s sebou basu; neměly jí kde nechat, jenom u primasů atd.

Bartoš 1901 / 1317 | Seš-li holka masarova? (16%)
Seš-li holka masarova? Nésem, nésem. Máš-li v kapci gořaličko, dé sem, dé sem! Než bech já ti gořaličko darovala, rači bech ti, můj šohajko, vekopala.

Smutný 26/044 | Nevěděli chlapci a nebudou vědět (16%)
Nevěděli chlapci a nebudou vědět

Bartoš 1901 / 1301 | Pořáď chodíł pořáď prosíł (16%)
Pořáď chodíł, pořáď prosíł, pořáď cosi v kapci nosíł, a včiľ mňa opustíł na zimu, jak mi roztrháł peřinu.

Bartoš 1901 / 0087 | V roku tisícím osmistém (16%)
V roku tisícím osmistém, a to v osnaštyrycátém, počał Košut bojovati, ľid fałešně sužovati v zemi Uherské. Tenkráte był lid zmámený ; nevěděľi, čí sú, sami, či Maďara, či císara, čili Uherského kráľa posłúchat mají.

Erben 7/022 | Byla jest jedna matička (11%)
Byla jest jedna matička, syna měla Václavíčka. Ženiti se mu nedala, milou opustit kázala. Václavíček se rozhněval, do Benešova vandroval. Zabil v Sázavě jednoho, u Benešova druhého, za Benešovem třetího. Tu Václavíčka dostali, do radné šatlavy dali. „Ach! kýž mám posla rychlého, tak jako ptáčka zlítného: By pověděl mé mateři, ať nečeká mne k večeři. Ba ani zejtra k obědu, neb já víc domů nepřijdu. At pošle mně dvě košile, dvě košile pěkné bílé! Jednu košili konopnou, druhou košili kmentovou. V konopné budu seděli, v kmentové budu viseli. By pověděl mé panence, ať mi sem pošle dva věnce: Ten jeden pěkný růžový, ten druhý pěkný zelený. V růžovém budu seděli, v zeleném budu viseti.“ Jak se máteř dozvěděla, do Benešova běžela: „Kde je ta radná šatlava, co jali mého Václava? Co’s, Václavíčku, co’s dělal, že jsi tři lidi zmordoval?“ „Já nekrad, já jen mordoval pro děvče, co jsem miloval.“ A když už bylo na ráno, bylo biřicem voláno. 1) A když už bylo co na den, Václavíček byl vyveden. A když už byli na rynku, dala mu věnec z barvínku. A když už byli na mostě, dala mu prsten za dvě sté. A když už byli u vršku, Václav viděl šibeničku: „Kdybych byl věděl před lety, že na ní budu viseti, Byl bych ji dal zlatem pobit, českými groši ozdobit!“2) A když už byli na vršku: „Počkej, kate mistře! trošku, Ať já se ještě ohlídnu, pro které děvče na smrt jdu. Pro to děvče černooký, co má podepřené boky! 1) bylo od práva voláno. 2) Srov. Tambur, III. I. str. 58.