Sušil 0114 | A už my se spat strojíme

37 words

Sušil 0114 | A už my se spat strojíme (100%)
A už my se spat strojíme, Bohu duši poručíme, tak jako ten svatý Ščepán, dyž měl býti kamenován. Bil se nábožně v prsy své: Pane, odpusť mně hříchy mé, všecky hříchy, nepravosti, ach, můj Bože na výsosti.1)

Sušil 0113 | A už my se spat strojíme (34%)
A už my se spat strojíme, Bohu duši poručíme, tak jako ten svatý Ščepán, dyž měl býti kamenován.

Sušil 2212 | Svatý Ščepán koledoval (31%)
Svatý Ščepán koledoval, byl od židů kamenován v údolí, údolí před Jeruzalémem, nyní se raduje v nebi s Kristem Pánem. Poďte, dítky, zaspívejte, Krista Pána přivítejte: Vítám vás, vítám vás, Pane Jezu Kriste, že ste se narodil z panenenky čisté. Svatý Ščepán koledoval, chyťa pecen ohledoval, chyťa druhý, dělil ludi, chyťa třetí, dělil děti.

Erben 7/057 | Slyším zvony zvoniti (28%)
Slyším zvony zvoniti. Vidím, vidím Krista pána nábožně mši svatou sloužili. Všecky dušičky k němu jdou: a já hříšná taky půjdu, z té studánky píli budu, kde se Kristus pán umýval, šeredného ďábla zaklínal. Vstal pán Ježíš s svého lože, vzal na sebe svoji komži, ohledal svých pět svatých ran, ty jsou mu tuze krvácely. Přišla k němu jeho milá Matka, začala jeho ran želeli. „Ach nežel, má znejmilejší Matičko! neb jsou ty rány darovany pro hříšníky pro křesťany.“

Sušil 2218 | Studynka rajská moc andělská (28%)
1.Studynka rajská, moc andělská, anděli jdou, zpívají, Krista Pána hledají. Našli tě ho, našli na té rajské lóce, on drží korunku v ruce. Poďte, vyvoleni, podejte mu ji na pravó ruku. Bože, dej mně šťastně umírati, tělo Krista Pána požívati. A dej, aby byla duše čista, dyž se postaví před Pána Krista. O, pane Jezu Kriste, pane náš, který snímáš světa hříchy, nepravosti, přiveď dušičku do radosti.

Sušil 2240 | Svaty Ščepan po koledzě pochodzili (14%)
Svaty Ščepan po koledzě [: pochodzili, :] že se nam ten Pan Ježišek narodziu. A temu se matka Boži rozsmiala, dy Ščepanka po koledzě vidzěla. Chodzil un tež od večera celu noc, vzal un sebje Pana Boha na pomoc.1) Pana Boha i Panenku Marii, doma-i je ten hospodař či něni? O, spiš-i ty, hospodáři, či čuješ, či-i nam ty koledničku hotuješ?2) Hotuju vam pecen chleba a koláč, ešče k temu česky peniz na pomoc.

Sušil 0095 | Šel Pán Bůh na procházku (10%)
Šel Pán Bůh na procházku, pod pekelnú bránu. Všecky dvéře zavřeny, na zámky zamčeny. Jak Pán do dveří stušil, hned zámky porušil. Co jest to za mocný Pán, že ruší zámky nám? »Já jsem Pán. Bůh s výsosti, přišel jsem pro duše.« Vem si jednu lebo dvě, jdi s něma do ráje. »Já nejidu pro jednu, ani pro dvě, pro tři; já jsem přišel pro všecky, pro věrné dušičky.« Všecky duše řadem jdou, vesele zpívají; jenom jedna smutná jde, žalostivě plače. Proč, dušičko, smutná jdeš, žalostivě plačeš? »Proč bych smutná nebyla? Otce, máti bila. Ach, nebila, nebila, jenom jsem myslela.1) Za to pomyšlení Boha jsem ztratila.«2) Horší jest pomyšlení nežli udeření.

Erben 7/028 | Pod okýnkem stával (10%)
Pod okýnkem stával, 1) na housličky hrával, na svou nejmilejší smutně povolával. „Spíš-li nebo nespíš, nebo mne neslyšíš? nebo mně, má milá, otevřití nesmíš?“ „Nespím já, ach nespím, dobře tebe slyším: jen že ti, můj milý, otevřití nesmím. Naše máma leží zrovna vedle dveří, ona by slyšela, když bych otvírala.“ Máma ráno vstala, dcerušky se ptala: „Dcero moje milá! s kým’s to rozmlouvala?“ „S kým bych, mámo, jinším, než s mým nejmilejším: on k nám v noci chodí a mě ze sna budí.“ „Jest-li pravda není, stroj se k utopení, stroj se k utopení, chlapec k oběšeni.“ Dcera to slyšela, k Dunaji béžela; jak k Dunaji přišla, do něho skočila. „Bože na výsosti, vem mě do radosti! už mé bílé ruce břehu se chytají. Už mé bílé nohy 2) písku dosahají; už mé černé vlásky po vodě plývají. Už mé černé oči po horách se točí, po horách, po lesích, po mém nejmilejším!“ 1) Přišel pod okýnko: „Spíš-li, má panenko! spíš-li, čili nespíš, nebo mne neslyšíš?“ 2) Už mé milé vlásky plujou pres oblásky; už mé modré oči po horách se točí.

Sušil 2231 | Koleda nám nastala (10%)
Koleda nám nastala, abysme ji zpívali. Buď Bohu čest, chvála, že jsme jí dočekali. Dal nám Pán Bůh s výsosti tu památku činiti, že sám syn Boží s nebe ráčil dolů stúpiti. Jeho matka rozmilá, když syna porodila, na své ruce ho vzala, nynej, nynej, zpívala. Pastýřé to slyšeli, do Betléma běželi, nesli dítě s matičkou a stařečka s hůlečkou. Syneček se chce ženit, jak masopust nastane, esli nám koledu dá, dobrú ženu dostane.1) Esli bude tak skúpý a nedá nám zhola nic: Tož dostane takovú, co ho bude dycky bit.2) Starú babu dudlavú, co ho strčí pod lavu; vytáhne ho zpod lavky, dá mu štyry pohlavky.3)

Sušil 0174 | Ach můj Bože z nebe (9%)
Ach, můj Bože z nebe, Bože na výsosti! [: Dal se mně syneček :] do těžké nemoci. Debech já věděla, že homře za Prahó, dala bech mo dělat trohlo bramoruvó. Trohlo bramoruvó, z rozmarýno věnec, habe každé věděl, že bel můj mládenec. Jož teho mládenca po krchově nesó, jeho némiléší za ňém k hrobu vedó. Jož toho mládenca do hroba dávajó, jeho némiléší vodó homévajó. Jož teho mládenca do hroba vložili, jeho némiléší dvá vod hroba vedli. Do kapcečke sáhla, tolárek vetáhla, tem malém žáčkovém po jedném dávala. To máte, žáčkové, za vaše slóžení, že ste poslóžili mýmo potěšení. Pochovali ste mně z červené růže květ, ten mně bel miléší nežle ten celé svět.

Bartoš 1901 / 0511 | Ach můj Bože rozbože z (9%)
[: Ach můj Bože, rozbože z vysokéj vysosti :] nechce mňa syneček, nechce mňa syneček, že nemám živnosti. Ach dybych já, synečku, tvoju živnosť měła, ani bych já za tebú dveří nezavřeła, a ani okénkem, ani nepohlédła, to bych ti vyvédła.