Sušil 1144 | Pověz ty mně má panenko zrána

47 words

Sušil 1144 | Pověz ty mně má panenko zrána (100%)
Pověz ty mně, má panenko, zrána, kdy bude ta naša láska stálá? »Tedy bude naša láska stálá, až my půjdem spolem od oltářa.« Pověz ty mně, má panenko, pověz, kdy bude té naší lásce konec? »Tedy bude naší lásce konec, až já umřu a ty budeš vdovec.«

Sušil 0062 | O tom svatem Valentině (51%)
[: O tom svatem Valentině, :] [: pěkna slava o něm slyně. :] Že na světě tak krasny byl, dřevolivnu podobny byl. Panny se ho zakochaly, pěkne dary jemu slaly. A on prosil Boha sveho, by mu změnil krasu jeho. A Pan Bůh ho v tom uslyšel, Valentinek knězstvi došel. Jak prvšu mšu svatu služil, přetěžky ho vřed obrazil. Hazalo nim po kostele od oltařa ež ku stěně. Panny se ho odkochaly, pěkne dary odebraly. Prosil Boha přemileho, by mu vratil zdravi jeho. A Pan Bůh ho hned uslyšel, Valentinek zdravi došel. Ešče ho tak obdaroval, aby lidi ozdravoval. Valentinku, popros za nas, by byl Pan Bůh laskav na nas. Amen, amen, tak nám Bůh daj, by smy přišli v nebesky raj.

Sušil 1838 | V tom hovězském kostelíčku (51%)
V tom hovězském kostelíčku, v tom hovězském kostele, našla jsem já tam za oltářem dva stříbrné prsteně. Jeden sa mi na prst hodil a ten druhý milému, a až půjdeme od oltářa, dáme jeden druhému.

Sušil 1150 | V tem hrozenském kostelíčku (51%)
V tem hrozenském kostelíčku, v tem hrozenském kostele, našua som tam za oltářom dva strjébrné prsteně. Jeden si já sebe něchám a druhý dám miuému. Kedz pojdzeme od oltára dáme jeden druhému.

Galko 1/407 | Čo by koza neskácala (50%)
Čo by koza neskácala, keď má štyri nôžky; čo by dievča netančilo, keď má zdravé nôžky. Chyť kozičku za nožičku, doveď ju k mäsiaru, a dievčatko za ručičku doveď ku oltáru. Už tá koza zarezaná visí u mäsiara, a dievčatko sprisahané vedú od oltára.

Černík 1908 / 162 | V tom hrozenském koscelíčku (50%)
V tom hrozenském koscelíčku, v tom hrozenském koscele, našla som tam za oltárom dva striebrné prscene. Jeden som si na prst dala a druhý dám milému, keď pójdzeme do oltára, dáme jeden druhému.

Sušil 0149 | Ovečko ztracená (34%)
Ovečko ztracená, celá zarmoucená! Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej. *Ach, já nesmím k tobě, stydím se v té době, těžce sem shřešila, tvou lásku ztratila.* Pastvou tě nakrmím, svým tělem nasytím, navrať se brzičko, ztracená ovečko! »Ráda bych šla blíže, nedá hříchů tíže. Podvést sem se dala, na tebe nedbala.* Tys drahý poklad můj a já sem pastýř tvůj. Bok tobě odvírám a v stráž tě zavírám. Ruce roztahuji, sebe obětuji; přijmu tě na milost, odpustím ti vši zlost. »Ach, já omámená, ovečka ztracená! Hle, zdaleka stojím, vrátiti se bojím.* Neboj se, spanilá, pojď ke mně, rozmilá, vstaň, ó, vstaň od země a obrať se ke mně. Hleď, jak já pro tebe opustil sem nebe. Pojď tedy brzičko, ztracená ovečko. »0, pastýři milý, miláčku spanilý! Slyším tvé volání, již činím pokání. Prosím v truchlivosti, odpusť mně mé zlosti! A již mne ozdravuj, neb jsi ty lékař můj. Byla sem vyhnaná a hříchům prodaná, hynula sem cele, na duši, na těle. Již činím pokání, uděl smilování! Přijmi navrácenou, ovečku ztracenou.« O, vítej, ztracená, vítej, opuštěná! Vítej, holubičko, vítej, má ovečko! Hlavu nakloňuji, v lásce se skloňuji, polib mne, dušičko, ztracená ovečko.

Galko 3/031 | Na Dunajku šaty prala, plakala (34%)
Na Dunajku šaty prala, plakala, [: na milého všetky viny skladala. :] A ty, milá, na Dunajku čo robíš? [: Šaty perem, moj šuhajko, šak vidíš! :] Čo by si ty šaty prala, to je nic, [: ale plačeš a nariekaš, čo myslíš? :] Neplačem ja, moj šuhajko, nad inším, [: len nad tvojím slubovaním falešným. :] Čo sis’ mi ty po tri roky sluboval, [: a včil si ma, prežalostnú tak nehal. :] Slubovals’ mi, moj šuhajko, na duši, [: že sa naša verná láska nezruší. :] A ona sa, moj šuhajko, minula, [: ani som ja tedy doma nebola. :]

Galko 1/187 | Chodí šuhaj po dvore (33%)
Chodí šuhaj po dvore, klope na dvere, volá, budí svoju milú v tmavej komore: Spíš, má milá, či čuješ? Ak ma verne miluješ, otvor mi dvere! Bárs by spala, bárs nespala, hore nestanem, moje srdce zatvrdnuté jako ten kameň; otec mi zakazuje, mati mi zabraňuje, tvoja nebudem! Kebys’ ma tak milovala, jako ja tebä, veru bys’ mi otvorila v mojej potrebe; ale mňa nemiluješ, svevoľne ma sužuješ — Parom do tebä! Ja som tebä síc miloval, kýms’ verná bola, ale si už všetku lásku u mňa stratila; zostaň, tedy, komu chceš, už ty moja nebudeš, duša falošná!

Sušil 0709 | Nechodívej za mnó (31%)
Nechodívej1) za mnó, oči ti vypadnó, tedy bylo chodiť,2) dyž sem byla pannó. Dyž sem byla pannó, chodívali za mnó černovocí chlapci s pudrovanó hlavó.

Galko 3/021 | Prešpurská kasáma malovaná (31%)
Prešpurská kasárna malovaná, kdože hu maloval ze slzama? Chlapci ze slzama, dievčence očama; prešpurská kasárna malovaná. Prešpurská kasárna, široký dvor, po nej sa prechádza kamarát moj; prežalostne plače, ruce zalamuje, až sa tá kasárna celá trase. Tedy má mamička veliký žál, ked sa jej synáček na vojnu bral; ale šak on príjde a vás živú nájde, potom vás, mamičko, chovat bude.