Galko 3/031 | Na Dunajku šaty prala, plakala

88 words

Galko 3/031 | Na Dunajku šaty prala, plakala (100%)
Na Dunajku šaty prala, plakala, [: na milého všetky viny skladala. :] A ty, milá, na Dunajku čo robíš? [: Šaty perem, moj šuhajko, šak vidíš! :] Čo by si ty šaty prala, to je nic, [: ale plačeš a nariekaš, čo myslíš? :] Neplačem ja, moj šuhajko, nad inším, [: len nad tvojím slubovaním falešným. :] Čo sis’ mi ty po tri roky sluboval, [: a včil si ma, prežalostnú tak nehal. :] Slubovals’ mi, moj šuhajko, na duši, [: že sa naša verná láska nezruší. :] A ona sa, moj šuhajko, minula, [: ani som ja tedy doma nebola. :]

Bartoš 1901 / 0592f | U Dunaja šaty prała (21%)
U Dunaja šaty prała, płakała, na šohajka všecku vinu skłádała. A prišeł k ní její miłý: Co robíš? U Dunaja šaty perem, šak vidíš! Ja co bys ty šaty prała, to je nic, aľe płačeš a naríkáš kam dáľ víc. Nepłaču já, můj šohajku, za ničím, ľeda za tvým sľubováním veľikým. Dycky's ty ně můj šohajku sľubovał, včil's ňa smutnú, zarmúcenú zanechał. Sľubovał's ně, můj šohajku, na srdci, že sa naša věrná łáska nezruší. Už sa naša věrná łáska zrušiła, už ti jiná bíłý šátek vyšiła. Sľuboval's ně, můj šohajku, na těľe, že sa naša věrná łáska zebere. Už sa naša věrná łáska zrušiła, už sa tobě jiná panna zľúbiła. Preneščasná ta hodina na světě, kdo si koho zamiłuje do srdce.

Sušil 2349 | U Dunaja šaty prala plakala (17%)
U Dunaja šaty prala, plakala, své myšlénky na šohaja skládala. Ja, co bys ty šaty prala, to je nic, ale plačeš a naříkáš, to je víc. Neplaču já, můj šohajku, za nikým, jenom za tvým slubováním velikým. Dycky si mně, můj šohajku, sluboval, a včil si mia v mém srdečku oklamal. Keď si vezmeš pannu jinú, vezni si, a keď s ňu půjdeš na sobáš, zpomeň si. Ja, keď půjdeš přes ty schody kamenné, zpomeň sobě na srdečko raněné.

Sušil 0702 | Nebudu já robit (10%)
Nebudu já robit jako sem robíval, co bych za svú milú frajery vodíval. Dy sem s jiným došel, toho zalúbila, ze mňa chudobného posměchy robila. Od ní sem odešel, slzy mně kapaly, po drobném kamení jamky vybíjaly. Přišel tatík domů: Šuhaju, co ti je? Utrkla mia kráva, ta kráva bezrohá. Nebyla to kráva, byla to panenka, bodaj neminula slaměného vínka. Slaměný minula, drnový dostala, bodaj sa jí hlava na prach rozsypala.

Černík 1908 / 174 | Ach Bože (10%)
Ach, Bože, mój Bože, to je zle, hdo si keho zamiluje, něvezne. A já som si zamiloval, něvzal som, prežalostnú žalosciju dostal som. Hdo si keho zamiluje a sce mac, nězabrání ani otec, ani mác.

Erben 2/467 | Až já povandruju (10%)
Až já povandruju z Prahy do Budína, já se tam napiju červeného vína. Červené vínečko ze sklenice skáče, má zlatá panenka přežalostně pláče. Dnes žalostně pláče, zejtra má jiného: hej šenkýřko, nalej vína červeného! Červené vínečko to se dobře pije: ať falešným pannam hrom do srdce bije!

Galko 1/378 | Zdravo, pole, zostávaj (10%)
Zdravo, pole, zostávaj, sám ti pánboh pomáhaj s Mamurienou spočívať [: a s Vesničkou ožívať. ;] Zdraví buďte, vtáčatka, všetky dobré bôžatka, zdravá Živa, Živena, [: matka naša milená. :] Vyšla čeľaď na medze, vila vence z nevädze, z nevädze a pšeničky [: ovenčila paničky. :]

Černík 1908 / 057 | Keď som mašíroval (7%)
Keď som mašíroval, milá šaty prala, já som si zazpieval, ona zaplakala. Čo plačeš, nariekáš, galánečka moja, já pomašírujem, ty ostaneš doma. Já sa budzem nosic na vraném koníčku, a ty budzeš vodzic malé za ručičku. Já budzem povedac: »vijó koňu vraný,« ty budzeš povedac: »chój, syneček švarný.«

Černík 1908 / 086 | Od Hrozenka (7%)
Od Hrozenka malovaná dlážka, hdo ju vymaloval: šohajova láska. Otvor mi, má milá, malované dviera, jak mi něotvoríš, otvorí mi iná. Otvorí mi iná, alebo aj inšja, ale mi otváraj, moja najmilejšja. Jednú rukú dvere otvárala a druhú ručičkú suzy ucierala. Čo plačeš, nariekáš, má panenko milá, snad ťa mamka bila, alebo hrešila? Mňa mamka něbila, ani něhřešila, ludzja povedajů, že som nepoccivá. A keď som, něch som, čo je keho po tem, a šak by vedzelo mé srdénko o tem. A šak by vedzela aj ta naša brána, kelko razí ležal's u nás až do rána. A šak by vedzelo aj to okénečko, kelko razí pozrel's na moje srdéčko.

Galko 3/007 | Už sa ten moj milý odebiera (7%)
Už sa ten moj milý odebiera, na okénko klope, na okénko klope, smutné volá: Otvor mi, Kačenko, potešenie, aspon na ostatné, aspon na ostatné rozlúčenie. Stala Kačka hore, otvorila: bodaj som ta, Janko, mé verné srdenko nepoznala. A ja som myslela sama sebe, že ja budem, Janko, sivá holubenko, žena tvoja. Na frašteckých lúčkach šibeničky, zalomila Kačka, Kačka, Katerinka svoje ručky. Čo sis’ ty, Kačenko, čos' myslela, ked si svoje ručky na tí šibeničky zalomila.

Galko 1/026b | Nieto v šírom svete milšieho (7%)
Nieto, nieto v šírom svete milšieho, jako ja mám milovníka jedného; tri rôčky chodil ku mne, sľuboval, že ma vezme, s tým odvrátil svoje srdce ode mne. Kamže ty už, môj najmilší chodievaš, že ty na mňa, zarmútenú, zabúdaš; povedzže mi ešte raz, či tvá láska je len špás, či ty mňa už zarmútenú tak naháš? Nenosila som čiernych šiat za nikým, ale teraz nosiť musím za milým; lebo to mne milší bol, od mých všetkých priateľov, kto ho odo mňa odviedol, tyran bol. Odviedla ho tvá falešnosť jediná, že tvá láska ku mne bola studená; nečakaj ma dôverne, nezaklopem na dvere, nepríde viac tvoj milý, tvá nádeje.