Sušil 1183 | S Pánem Bohem kamarádky

97 words

Sušil 1183 | S Pánem Bohem kamarádky (100%)
[: S Pánem Bohem, kamarádky, :] už já mosím z tej zahrádky. Z tej zahrádky z rozmarýnu, ja, Bože můj, snad zahynu. Nezahyneš, moja milá, kam ty půjdeš, půjdu aj já. Můj vinečku polajkový, viua sem ťa v širém poli. Viua sem ťa helekaja, včiu ťa skuádám naříkaja. Viua sem ťa z rozmarýnu, včiu ťa skuádám v bílém klínu. Iné panny v šenku skáčú, a já smutná doma puaču. Iným pannám všecko hrajú, a mně smutnej čepec dajú. Je-li tady má mamička, je-li tady má sestřička, je-li tu rodina všecka? Nech mia idú ubrániti, ženy mně chcú vínek vzíti.

Bartoš 1901 / 0872a | S Pánembohem kamarádky (36%)
S Pánembohem, kamarádky, už já mosím z téj zahrádky. Z téj zahrádky z toho kvítí, už já mosím od vás jíti. Můj vínečku poľajkový, viła sem ťa v čirém poľi. Viła sem ťa v čirém poľi, včiľ ťa dávám šohajkovi. Viła sem ťa heľekaja, včiľ ťa dávám naríkaja.

Sušil 1182 | Co ty ženy na mne majú (32%)
Co ty ženy na mne majú, dycky na mne pohledajú. Rády by mne připravily o můj vineček zelený.1) Můj vínečku fijalový, vila sem ťa šuhajkovi. Vila sem ťa helekaja, rozpletám ťa naříkaja. Je-li tady kdo z rodiny, můj tatíček roztomilý? Budú-li oni při mně stáť, až mně budú věneček brať? Je-li tady má rodina, má maměnka roztomilá? Budú-li oni při mně stáť, až mně budú věneček brať?

Sušil 1924 | Měla sem milého kominára (27%)
Měla sem milého kominára, spadl mně s komína do Dunaja. Hledéte ho, nandete ho, nandete škrabačku vedli něho. Měla sem milého zahradníka, spadl mně se stroma do rebníka. Hledéte ho, nandete ho, nandete rozmarýn vedli něho. Rozmarýn zelený jako tráva, že mě už můj milé zanechává. Zanechává, lebo musí, vod iné panenke prsteň nosí.

Bartoš 1901 / 0616 | A já som děvečka chudobnej mamičky (27%)
A já som děvečka chudobnej mamičky, [: a já by som tančiła, treba bych páľenky nepiła. :] Prišła do krčmičky, stanula u dverí, její miłý tancuje, Boha sa [: nebojí :] koło niej sa otierá, iné do tanečku pobierá. Po čo si ty prišło, oškľivé stvorení, šak sa mi už omrzeło to tvoje [: chodzení :] mohło si ty doma byt, mojeho srdenka nermútit Do domečku přišła, sedła na łavečku, [: załomiła ručičkú za svoju boľestnú hłavičku. :]

Bartoš 1901 / 0765c | Pred naší zahráděčka (16%)
Pred naší zahráděčka, po ní chodníček; vyprovoď ňa, moja miłá, svítí měsíček. Sviť, měsíčku, do hájíčka, do zeľeného, až já půjdem od dívčátka sivojokého. Sviť, měsíčku, poľahúčku, až na ten náš dvůr, sak ty možeš dobre vědět, že nebudem tvůj. Ty dostaneš bíłý čepec, já bíłý kabát, z teb'a bude mładá žena a ze mňa voják. Aj ty vtáčku, sokolíčku, vysoko ľétáš, co ně neseš za novinku, nic ně neríkáš. Já ti nesem novinečku smutnú, žałostnú, že už tvoju gaľáněčku čepiti budú. Ona sedí za stoľíčkem jako růžička, nedá sobě rozpľétati svého ľeľička. Můj vínečku poľajkový, pěkný zeľený, za teb'a já mosím nosit čepeček bíłý.

Bartoš 1901 / 1332 | Nedaľeko Hodonína (12%)
Nedaľeko Hodonína je tam veľká pustatina, je tam studénka kamenná, a v ní voděnka studená. Dybych já tu vodu píjáł, věru bych sa dobře míváł, nechodíváł bych do šenku, nešidíváł bych panenku. Tvrdonice, kopanice, tam sú samé bohatice, tam sú děvčátka bohaté, dajú za huběnku tří złaté. Kamarádi, mám-ľi dati, ľebo ju mám zanechati, tu huběnečku stříbrnú, néni ně možná, zahynu.

Galko 1/421 | Ej, to je, bože, to je (12%)
Ej, to je, bože, to je, ej, to je potešení moje ked muj vraný koník, ej, preskakuje oje. Dycky sem ti ríkau, ej, naučení dávau, sceš-li moja byci, ej, s iným nepostávaj. Tys’ na to nedbaua, ej, s inýms’ postávaua, ja sem sa oženiu, ej, ty sas’ nevydaua. Ja sem sa oženiu, ej, smutne nevesele, šablička mi visí, ej, v kasárni na scene.

Galko 1/426 | Kukučka kuká, zvysoka leta (12%)
Kukučka kuká, zvysoka léta pred naší na olší; ty myslíš, miuý, muj najmilejší, že sem ja najhorší. Ej, nejsem, nejsem, šáteček daj sem, nech ti ho operem, abys’ mjeu biuý, ked pujdeš k iným panenkám prez pole.

Galko 3/024 | Šenkovala šenkárička nové víno (12%)
Šenkovala šenkárička nové víno, prišel za nu mysliveček: ulej mi ho! Šenkárička uléva, myslivec hu objímá, ej, a ten jej najmilejší sa jej dzíva. Nech to ja vác, moja milá, neuvidzím, aby si sa zhovárala s každým iným; myslivec sa rozhneval, vytáhel meč, do nej vtal, ani jeden, ani druhý jej nedostal. Zasál som si do zahrádky bazaličku, a to pre mna aj pre moju frajerečku; kdosi mi ju vytrhal, frajerku mi dorúbal, ani jeden, ani druhý jej nedostal.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (12%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“