Sušil 1676 | Oj vim ciť ja v poli

84 words

Sušil 1676 | Oj vim ciť ja v poli (100%)
Oj, vim ciť ja v poli lisku, na ni ořechy, něbuděš měć, ma panenko, se mnu pocěchy. [: Oj, hoje, hoje, děvče moje, :] se mnu pocěchy, luskać ořechy. Měla sem ja milučkeho, velmi švarného, a přišli mi vojačkove a vzali mi ho. Oj, vojačkove, něchtež mi ho, bo ja němožu być bez něho, bez milučkého, velmi švarného. A my ho tu něněchamy, švarna děvečko, choć by si ty vyplakala černe očičko. Choć by si vyplakala obě, to my ho něněchamy tobě, švarna děvečko, černe očičko.

Sušil 0376 | Vim ja zamek malovany (35%)
Vim ja zamek malovany, bystru vodu obehnany; v tem zamečku byla pani moravskeho malovani. Ta jedno diťatko měla, chůvěnku při něm držela, krasnějšu, ež byla sama, co s tym diťatkem spavala. A jak bylo po půlnoci, ditě počalo plakati; a chůvěnka tvrdo spala, diťatko plakať něchala. Jak to pani uslyšela, na tu chůvěnku běžela, hrozny poliček ji dala, ež se hned krvju oblila. A chůvěnka němeškala, k panu pověděť běžela: Naš pan tato, zla novina, naša pani mne pobila. Ciť, chůvěnko moja cnostna, budě temu jina pomsta. 1) Vzal pan pani za ručičku a vyved ju na světničku. Otevřel ji okenečko: Podiva] se, ma paničko; podivaj se do zahrady, jak tam kvitnu vinohrady! Panička okny hleděla, chůvěnka ju postrčila. To než na zem doletěla, v drobny prach se obratila. Vyrůstla tam jablunečka, to tej pani ze srdečka. Kdo z ni jabka trhať budě, ten pomsty Boži něujdě. Trhal jich pan s pacholatkem a chůvěnka s tim děťatkem. V tom se mračno postavilo a tu chůvěnku zabilo. 2)

Erben 2/428 | Můj zlatej Honzíčku! (23%)
Můj zlatej Honzíčku! vrať mi tu kytičku, co jsem ti já včera ráno dala. „Já trhal ořechy, spadla mi do řeky; ta bystrá vodička. mi ji vzala.“

Sušil 2225 | Kdepak jsi bejvával (23%)
Kdepak jsi bejvával, kozle můj? Ve mlejně za práška,1) pane můj. Copaks tam dělával? Prach smetal pometlem. Kdepaks tam spávával? Na peci, na peci. Copaks tam jídával? Ořechy, ořechy.2) Čímpak tě bívali? Koštištěm, koštištěm. Jak jsi tam plakával? Be éé, be éé. Kdy se ženit budeš? Za rok, za dvě leta. Jakou máš nevěstu? Kozičku rohatou.

Sušil 2282 | A ty milé Pospíšku (23%)
A ty, milé Pospíšku, přindi ty k nám na přístku, skoro, skoro, ať je nám to na ty cívky sporo. Nekupuj mně ořechů, neměj ze mně posměchu! Hoje, hoje, hoj, přemilý potěšení moje. Nekupuj mně prstýnka, nésu malá pěstónka, hoje, hoje atd. Kup mně radši střevičky na mý bílý nožičky, hoje atd. Kup mně radši šáteček, v každém rožku kvíteček. Hoje atd.

Sušil 1867 | Dy sem já jel kole Prostějova (23%)
Dy sem já jel kole Prostějova, klapala mně klisence podkova. Ach, hoje, hoje, klisence podkova. Kdež já toho kovaříčka najdu, aby přibil klisence podkovu? atd. V Soběchlebích je takové kovář, co on kuje na zlatéch podkovách.

Sušil 2357 | Nědaj Bože dluho služić (9%)
Nědaj, Bože, dluho služić, a daj mi rozkoše užíc, daj mi chlopka, baj stareho, co se sednu vedle něho, kamaradko moja. Choc budzě měc sivu bradu, to mu zvařim vodu na ňu, tak se mi chlopek vyleni, brada se mu začerveni, kamaradko moja.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (8%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.

Sušil 0790 | Přeleć ptačku přeleć (8%)
Přeleć, ptačku, přeleć přes zelenu horu a pozdrav mi moju milu, [: že už věc něpřijdu. :] Plakala dzěvucha v tej novej seknici, ja, že ju opuscili ci jeji panici. Plakala dzěvucha v tej novej komoře, ja, že už ji jeji pasek obestać němože. Přistav si, dzěvečko, červenu pentličku, a to lude zase řeknu, že jsi panenečku. Choč by přestavilać lokcě třebas oba, a to lude zase řeknu, že něni podoba. Prv jsem letavala jako laštovička, a včilej se musim kulać jak pivna bečička. Jak bylo po roce, přišla dcera k matce, přiněsla ji draguňatko v strakatem kaftance. Mi mili macičko, pomožte kolibać, jak uroscě, budzě vam stařenko povidać. Ma mila dceruško, kolibaj si sama, cos hledala, tos dostala mezi dragunama.

Sušil 0250 | Lišička sedí na hrázi (8%)
Lišička sedí na hrázi, myslivec za ňú pochází; střelil na lišku, zabil Marišku, tam ona leží ve vršku. 1) Měla sukničku zelenú a šnurovačku červenú, pančošky bílé, střevičky černé, hlavěnku všecku zraněnú. Urostly na ní tři růže, žáden jich trhat nemůže; jedna je bílá, druhá červená a třetí pěkná zelená. Pro tento jeden bílý květ, musím opustit celý svět, otca, mamičku, bratra, sestřičku, pro jednu vonnú růžičku. 2)

Sušil 1791 | Pojedzěmy na hůn na hůn (8%)
Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy, přes ten lesek cisovy, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj, běži zajic, zajic, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež k němu, ež zajica přiženu. Tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy atd. Hynaj běži syrna, syrna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu syrnu přihoni, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj běži liška, liška, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu lišku přihoni, tovaryšku můj, atd. Hynaj běži panna, panna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu pannu přihoni atd. Včil se budem dzělić, dzělić, tovaryšku můj. Tobě zajic a syrna, a mi liška a panna; tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Esli je ci křivda, křivda, tovaryšku můj. Tobě všecka zvěřina, a mi sama děvčina, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj.