Sušil 2349 | U Dunaja šaty prala plakala

79 words

Sušil 2349 | U Dunaja šaty prala plakala (100%)
U Dunaja šaty prala, plakala, své myšlénky na šohaja skládala. Ja, co bys ty šaty prala, to je nic, ale plačeš a naříkáš, to je víc. Neplaču já, můj šohajku, za nikým, jenom za tvým slubováním velikým. Dycky si mně, můj šohajku, sluboval, a včil si mia v mém srdečku oklamal. Keď si vezmeš pannu jinú, vezni si, a keď s ňu půjdeš na sobáš, zpomeň si. Ja, keď půjdeš přes ty schody kamenné, zpomeň sobě na srdečko raněné.

Galko 3/031 | Na Dunajku šaty prala, plakala (39%)
Na Dunajku šaty prala, plakala, [: na milého všetky viny skladala. :] A ty, milá, na Dunajku čo robíš? [: Šaty perem, moj šuhajko, šak vidíš! :] Čo by si ty šaty prala, to je nic, [: ale plačeš a nariekaš, čo myslíš? :] Neplačem ja, moj šuhajko, nad inším, [: len nad tvojím slubovaním falešným. :] Čo sis’ mi ty po tri roky sluboval, [: a včil si ma, prežalostnú tak nehal. :] Slubovals’ mi, moj šuhajko, na duši, [: že sa naša verná láska nezruší. :] A ona sa, moj šuhajko, minula, [: ani som ja tedy doma nebola. :]

Galko 1/026b | Nieto v šírom svete milšieho (28%)
Nieto, nieto v šírom svete milšieho, jako ja mám milovníka jedného; tri rôčky chodil ku mne, sľuboval, že ma vezme, s tým odvrátil svoje srdce ode mne. Kamže ty už, môj najmilší chodievaš, že ty na mňa, zarmútenú, zabúdaš; povedzže mi ešte raz, či tvá láska je len špás, či ty mňa už zarmútenú tak naháš? Nenosila som čiernych šiat za nikým, ale teraz nosiť musím za milým; lebo to mne milší bol, od mých všetkých priateľov, kto ho odo mňa odviedol, tyran bol. Odviedla ho tvá falešnosť jediná, že tvá láska ku mne bola studená; nečakaj ma dôverne, nezaklopem na dvere, nepríde viac tvoj milý, tvá nádeje.

Bartoš 1901 / 0592f | U Dunaja šaty prała (18%)
U Dunaja šaty prała, płakała, na šohajka všecku vinu skłádała. A prišeł k ní její miłý: Co robíš? U Dunaja šaty perem, šak vidíš! Ja co bys ty šaty prała, to je nic, aľe płačeš a naríkáš kam dáľ víc. Nepłaču já, můj šohajku, za ničím, ľeda za tvým sľubováním veľikým. Dycky's ty ně můj šohajku sľubovał, včil's ňa smutnú, zarmúcenú zanechał. Sľubovał's ně, můj šohajku, na srdci, že sa naša věrná łáska nezruší. Už sa naša věrná łáska zrušiła, už ti jiná bíłý šátek vyšiła. Sľuboval's ně, můj šohajku, na těľe, že sa naša věrná łáska zebere. Už sa naša věrná łáska zrušiła, už sa tobě jiná panna zľúbiła. Preneščasná ta hodina na světě, kdo si koho zamiłuje do srdce.

Bartoš 1901 / 1117 | K svatém Jánu modľitbičku skłádám (16%)
K svatém Jánu modľitbičku skłádám, ve dně v noci Pána Boha žádám, aby mi to súnečko sviéciło, kerého já ráda mám. Čo ma už ľen toľko násľeduješ, moju łásku k svojéj pritahuješ? Šak by som já ľen ráda vedzeła, či ma verne miłuješ. Já miłujem, nesmiém poviédaci, moju łásku pred nikým zjevici, ľebo mi to nenje dovoľeno, mosím dycky tájici. V svéj tajnosci na teba poziérám, v svéj tajnosci svú łásku zakrývám, aby sa to naši nezvedzeľi veľice sa obávám. Trebar to já pred nikým nepoviém, aľe si ty dycky v srdci mojém, mé myšľénky sú dycky o teba, jako ta já zabudem.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (13%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Bartoš 1901 / 0148 | Išła děvečka (12%)
Išła děvečka, do jazýrečka pro vodu studenú, utrhła si tam za kordúłečku růžičku červenú. Tu jede šohaj na vraným koni, jede on proti ní: Dej ně, děvečko, červenú růžičku, tá ně pekně vóní. Jak mu ju dała, hneď zapłakała, płakała žeľeła: Oj, kde je, kde je červená růžička, kerú sem ztratiła. Šła do hospody, to mezi druhý, to mezi drúžičky; tam si zpoměła, že si rozdała červený růžičky. Šła ven z hospody, spadła na schody, płakała, žeľeła; O, kde je, kde je moje poctivosť, kerú sem ztratiła.

Černík 1908 / 149 | Ani teho (12%)
Ani teho něbanujem, jako mi je lúto, že som já k vám chodzievával, to něvedzel nihdo. Len ten pekný mesjáček, ten sa na nás dzieval, čo som sa já se svú milú často ráz objímal. Ej, ten pekný mesjáček. ten je smlčenlivý, ten tu našu vernú lasku pred nikým nězjaví. Dobre sa maj, moja milá, tvé pekné pozrenie, že som já k vám chodzievával skoro na zblázněnie. Dobre sa maj, moja milá, tvé červené liečka, že som já k vám chodzievával z verného srdečka. Dobre sa maj, moja milá, tvoje bielé ruce, keré mňa objímávaly na zelenéj lúce.

Sušil 0963 | Za naším před naším (12%)
Za naším, před naším bramorové schody, nechoď tam, šohajku, polámú ti nohy. Keď mně jich polámú, budú mně ich hojit, bude mně má milá na zelinky chodit. Dá milá zelinky, mamička šátečku, bude polahčeno mojemu srdečku.

Bartoš 1901 / 0591 | Około Dunajíčka (10%)
Około Dunajíčka kamenné stoľička, co na ní šaty prała tá moja gaľánečka. Ja šaty, šaty prała, žałostně płakała, ja rači bych já tebe ja nebyła poznała.

Sušil 0841 | Slunečko zachádí (10%)
Slunečko zachádí, aj, za keř malenový, zkažte tam dobró noc mému šohajovi. Debech já věděla, co můj milé dělá, nestarala bech se, bela bech veselá. Debech já věděla, kde můj milé vuře, já bech tam běžela po hedbávné šňůře. Ale von nevuře, a von těžko stůne, je tuze raněné a von brzo umře. Milá k němu přišla, vode mu podala, pěkném bílém šátkem hlavo zavázala. Dež mu jo vázala, žalostně plakala, čeho sem se, milé, čeho dočekala. Bohutické krchov pěkně malovaný, na něm vodpočivá moje potěšení. Dež já vokolo do, srdečko mě bolí, dež já se podívám na tvůj hrobek nový. Na tvůj hrobek nový, jak ty tam ležíš sám, na něm se rozvíjá červené tulipán.