Galko 1/283 | Šuhaju, ludia ťa hanajú

58 words

Galko 1/283 | Šuhaju, ludia ťa hanajú (100%)
(Šuhaju, šuhaju, ľudia ťa haňajú, ale nemáš hany, akej ti dávajú. Šuhaju, šuhaju, pre teba ma kľajú, že neskoro chodíš, keď si políhajú.) Šuhaju, šuhaju, čerti ťa túlajú, po tej tmavej, noci vybiješ si oči. Vybiješ si oči, vybiješ si obe; čo potom, šuhajko, čo ma je po tebe? Čo ma je po tebe, po tvojej podobe, keď ty nerád robíš, a ja — pohotove.

Bartoš 1901 / 0238 | Šohaju šohaju (29%)
[: Šohaju, šohaju, ľudé ťa haňajú, :] [: takéj hany nemáš, jakú ti dávajú.:] [: Jednu ti dávajú, že k muzikám chodíš, :] [: druhú ti dávajú, že robit neumíš. :]

Sušil 1350 | Komu je horši na světě (25%)
[: Komu je horši na světě :] jak tej ubohej sirotě. Co svych rodiči němaju a po světě se tulaju. Ach, každy laje a bije a žaden něpolituje. Ach, polituj mne sam, Bože, dy můj tatiček němože.1) Už můj tatiček tvrdo spi, moja mamička něslyši. Ach, můj tatičku, stavajtě, požehnani mi davajtě. Ach, dajtě mi ho s ručičku, můj roztomily tatičku. Ach, můj tatiček něstava, požehnani mi nědava, A sam Pan Bůh je vysoko a můj tatiček hlyboko. Moje ďiťatko, něvolaj, a mi těžkosti nedělaj. Bo ja už věcej něstanu, ležim tu pod tverdu zemu. Sem od tebe daleko, ležim ve hrobě hlyboko. Ležim blizko kostela, něslyšim ja zvoněňa. Ani ptačka zpivati, ene tvůj hlas nařikati.

Sušil 0464 | Zpívala bych sobě (25%)
Zpívala bych sobě, ale hrubě nesmím, dyž moje srdenko za milúnkým teskní. Zpívala bych sobě, synečku, o tobě; pomyslela sem si, co je mňa po tobě. Co je mňa po tobě, po tvojej podobě, co mňa do tvej krásy, dyž ty pro mňa nejsi. Pila bych, jedla bych, chleba sa mně nechce, než toho synečka, co je v Novém městě. Vesele, vesele, třeba sa zle děje; srdečko v zármutku, huběnka sa směje. Mé srdenko, srdce, biješ ve mně prudce, ležíš jako skála, dycky bych plakala!

Bartoš 1901 / 0239 | Ach tuľipán tuľipán (16%)
Ach tuľipán, tuľipán, maľučký můj gaľán; [: šeci ně ho haňajú, a já ho ráda mám. :] Och ľipečka, ľipečka, tá moja cérečka, [: šeci mně ju haňajú, ona je má šecka. :]

Galko 1/187 | Chodí šuhaj po dvore (14%)
Chodí šuhaj po dvore, klope na dvere, volá, budí svoju milú v tmavej komore: Spíš, má milá, či čuješ? Ak ma verne miluješ, otvor mi dvere! Bárs by spala, bárs nespala, hore nestanem, moje srdce zatvrdnuté jako ten kameň; otec mi zakazuje, mati mi zabraňuje, tvoja nebudem! Kebys’ ma tak milovala, jako ja tebä, veru bys’ mi otvorila v mojej potrebe; ale mňa nemiluješ, svevoľne ma sužuješ — Parom do tebä! Ja som tebä síc miloval, kýms’ verná bola, ale si už všetku lásku u mňa stratila; zostaň, tedy, komu chceš, už ty moja nebudeš, duša falošná!

Sušil 1011 | Půjdeme má milá (12%)
Půjdeme, má milá, úzkú dolinečkú, tam si vypravíme smutnú novinečku. A co to, můj milý, za novinka bude, nezdali sis našel frajerenku inde? Já sem si nenašel frajerenku inší, ale mně nic není od tebja milejší. Proč ty mia, můj milý, z razu zanecháváš, jakú mně, můj milý, jakú hanu dáváš? Hany ti, má milá, hany ti nedávám, ale ťa, má milá, chudobnú naznávám. A kde sa, můj milý, chudobní seberú, tam Pán Bůh přebývá s Panenkú Mariú. A kde sa, můj milý, pro bohatství berú, tam ďábel přebývá se svú zlú rodinú.

Sušil 1048 | Vyšly rybky vyšly (12%)
Vyšly rybky, vyšly z Dunaje do Visly, néni tu děvčiny podle mojí mysli. Co sem se nachodil po tej tmavej noci, ešče sem neviděl dubovej nemoci. Dubovej nemoci, hrabového sádla, už je má galánka u černého ďábla.

Sušil 0133 | Leta moje leta kaj stě se (12%)
Leta moje, leta, kaj stě se poděly? Něvěděly nožky moje, [: jak by chodiť měly. :] Chodivaly ony po hoře, dolině; a včul chodiť už něchcetě, [: choť vam hraju šumně. :] Co je už tu po mně, po tym mrtvým těle, zaněstě mne na krchovo, [: do tej tmavej země. :]

Sušil 1482 | Hý koníčku hý můj vraný (12%)
[: Hý, koníčku, hý, můj vraný, :] vynes ty mě ven z Moravy. Dám ti ovsa mláceného a senečka sečeného. Teprův mně chceš ovsa dávat, když nemožu hore stávat. Měls galánku o tři míle, jezdívals k ní pořád na mně. Dvě, tři míle na mně běžíš, div mě párú neudusíš! Vyvedeš mě na trávníček, smekneš se mne kantárýček. Nech mě snijú straky, vrany, nebudeš mět žádné hany.

Bartoš 1901 / 0073 | Hrajte že mi hrajte (5%)
[: Hrajte že mi, hrajte, od konca do konca, :] a ty naša šenkérenko, poď s nama do tanca. [: Šenkérenko tłustá, tancuj s námi zhusta, :] bude tvoja komůrenka aj sýpečka pustá. [: Jura je na hůri, Jano je v komori :] a ty miľá šenkérenko, tancuj si po vůli. [: A ty svátý Fróľo, co sa teba týče ; :] zadžgaj *) že si věchťom ďúru, nech sa ti nesvíče.**) [: Ešče sú hen syry dva lebo aj štyry :] suknička je na klímenže ***) aj ta naša běndže. †) [: O pane hejtmane, kadže pojacháme? :] Už je všecko spakované za ráz pojacháme. [: Nechoďte horami, choďte ľipinami :] by hejtmanščí nepátraľi kadže sme jachaľi. [: Nejeďte horami, ľež jeďte dolami, :] a já sednem na łysého, pojedem za vámi. [: Šenkérenka známá, tancovala ráda ;:] už je její komůrenka aj sýpečka prázdná. [: Muzika dohráła, šenkérka zvołała ::] bodaj by vás čérti vzaľi že sem tancovala.