Bartoš 1901 / 0339 | Sviť měsíčku jasně

87 words

Bartoš 1901 / 0339 | Sviť měsíčku jasně (100%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházaj ešče, ešče je můj miłý na daľekéj cestě. Łásko, łásko, łásko, dokuď trvati máš? Až budú skřivánci na vánoce zpívat. Na daľekéj cestě, mezi hory, doły; žádný neuvěří, co je mezi nami. Skřivánci zpívaľi, můj milý nepřišéł, snáď se na mně hněvá ľebo za jínú šéł. Potěšeňá nemám, aľe si ho hľedám, na tebe, synečku, stáľe si zpomínám. Mezi nama dvoma łáska nejstáľéjši, tá bude trvati až do smrti naší. Dyby vás tu było jak žita jarého, dyž já tady nemám potěšeňá svého.

Erben 7/038 | Sviť měsíčku jasný (24%)
Sviť, měsíčku jasný, nezacházej ještě: že je můj holeček na daleké cestě. Na daleké cestě, mezi rovinama: to sám pán Bůh soudí, co je mezi náma. Mezi náma dvěma láska nejstálejší; ta nám bude trvat do smrti nejdelší. Do smrti nejdelší láska bude trvat: až budou skřivánci o vánocích zpívat. Skřivánci zpívali, můj milý nepřišel: snad se na mne hněvá? snad na mne zapomněl? U svatého Jana je černý lesíček, že tam odpočívá její milovníček. Kdyby to vědělo jeho potěšení, ono by tam za něj dalo na modlení!

Sušil 1099 | Sviť měsíčku jasně (23%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházej ješče, ješče je má milá na daleké cestě. Na daleké cestě mezi dolinama, žádný člověk neví, jak je mezi nama. Mezi nama dvóma láska nejstálejší, a ta má trvati do smrti nejdelší.

Bartoš 1901 / 0340 | Svic měsíčko jasně (14%)
Svic, měsíčko, jasně, nezacházé ješče, [: že je můj Honzíček na daleké cestě. :] Na daleké cestě meze dolinama, [: a to žádné neví, co je meze náma. :] Lásko, lásko, lásko, tak máš dlóho trvat, [: haž bode křivánek na mým hrobě zpívat. :] Meze náma dvóma láska néstáléší, [: a ta má trvati do smrti nédelší. :]

Sušil 0874 | Stromečku březovy (13%)
Stromečku březovy, stojiš mi na zavadě, němožu uviděť potěšeni na zahradě.1) Ně tak na zahradě jak mezi horami, žaden něuvěři, jak je mezi nami. Mezi nami je tak, že se mamy něchať, my se něněchamy, bo se radi mamy. Na fojtove roli studenečka stoji, jak z ni voda vyschně, to mi buděm svoji. Voda z ni nevyschně, rok po roku budě, Pan Buh vi, děvucho, jak skoro to budě.2)

Černík 1908 / 291 | Červená ružička (13%)
Červená ružička na šípovém prútku, žjadný člověk něví o mojém zármutku. Žjadný člověk něví, ani něuverí, jako mňa srdénko za mú milú bolí. Na zelenéj lúce čierný orel skáče, povedalo dzievča, že mna ono něsce. Keď něsce, něch něsce? něch si robí, čo sce, a snad mi dá Pámbo ke mně verné srdce.

Erben 5/172 | Když jsem já šel vod svý (12%)
Když jsem já šel vod svý milý, skřivánci už zpívali; když jsem přišel do maštale, koně vraný řehtaly. Neřehtejte, koně vraný, já vám kousek sena dám; než to seno sežerete, já si trošku podřímám.

Bartoš 1901 / 0497 | Přišła pro něho (11%)
Přišła pro něho gaľánečka jeho, aby jí šeł zaseť štvrť žita jarého. Štvrť žita jarého půł štvrti pohanky, a to si vypůjčíł od svojí gaľánky.

Erben 2/245 | K Pažežnici cesta húzká (11%)
K Pažežnici cesta húzká, 1) celá trníčkem porostlá; to trníčko bíle kvete: má panenko, votevřete! Má zlatá Spaněvská cesto, což je mně po tobě teskno ani tak ne po cestičce, jako po tě, má dívčice! „My zlaty Spaněvsky háje, já na vás zpomínám stále: ani tak ne po háječku, jako po tě, můj holečku! My zlaty Spaněvsky dráhy, jak jste vy se zelenaly: zazelenejte se eště, moje srdéčko potěšte!“ Tam na těch Spaněvskejch lukách já slyšel kukalku kukat; kukalička zakukala, má panenka zaplakala. Kukalka kukala kuku: „Podej mně, můj chlapče! ruku, podej ruku, podej pravou, zarostla k nám cesta travou. Podej ruku, podej vobě, že se nedostáném sobě: ani za rok, za dvě léta, ani do skonání světa!“ 1) K Pušperku je cesta zlatá, celá trníčkem pojatá atd.

Sušil 1003 | Vletěla husička (10%)
Vletěla husička do našeho dvora,1) [: pověz mi, děvečko, :] ešli bys mne chtěla. Ja by tebe chtěla, nědaju mi naši, že se tva rodina vysoko vynaši. Vysoko vynaši, zhůru sobě vedě, a ja sem děvečka chudobna pro tebe.2) Tatičku, tatičku, moc-li matě žita? Ja se vam oženim dněska lebo zitra. Ožeň se, synečku, choť ja žita němam, ale ti ja přece svadbeňku udělam. Z žitečka jareho, z chlebička režneho, aby si něšidil děvčaťa švarneho.

Bartoš 1901 / 0687 | Svítiła mně jasná hvězdička (10%)
Svítiła mně jasná hvězdička, dyž se miłovała synečka, svítiła, nebude, do miłovat bude [: mého synečka? :] Spadněte na mňa hory doły, děłá mně syneček na vzdory: dvě skľenice roztłúk, cełý sa ně potłúk. [: do ně ho zhójí? :] Do by ně ho zhóíł, ľeda já, dyť sem miłovała upřimná, já na ľéky půjdu, já ho ľéčiť budu [: sama jediná. :]