Bartoš 1901 / 0425 | A ta Líšeň

77 words

Bartoš 1901 / 0425 | A ta Líšeň (100%)
[: A ta Líšeň :] je v pěkné dolince, teče tam voděnka dolů po dědince. [: A v té vodě :] drobný rebe skáčó: Pověz mně, má milá, proč tvý voči plačó. [: Vesoký só :] te Vajzuve vokna, pod nima syneček na kolena kleká. [: Prosím já ti, :] ješče jednó prosím, votevři, má milá, neco ti říct mosím. [: Votevřela :] dveři vod hulice: Nechoď k nám, synečko, nechoď k nám juž více. [: Děkujo ti :] za tvý votvírání; a já ti, synečko, za tvý milování.

Sušil 0453 | A ty Réhradice (44%)
A ty Réhradice na pěkné rovině, teče tam voděnka dolů po dědině, je pěkná, je čistá. A po té voděnce drobný rebe skáčó; pověz mně, má milá, proč tvý voči plačó tak smutně, žalostně? Plačó vone, plačó, šuhajo, vo tebe, že sme se dostali daleko vod sebe, daleko vod sebe.1)

Sušil 1084 | Teče voděnka teče (30%)
Teče voděnka, teče shora tó dědinó, a tó našo děvečko sluze polívajó. A po voné voděnce drobný rybe skáčó; pověz ty mně, má milá, proč tvý voči plačó? A jak be neplakale, dež poctivá néso? Zavedla sem se s milém, ztratila sem kráso.

Erben 5/142 | Sedlák boží stvoření (21%)
Sedlák boží stvoření, šelma vod narození: před knězem kleká, před pánem heká, v hospodě se vopije, chalupníky vybije.

Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (15%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.

Erben 2/320 | Svit měsíčku polehoučku (15%)
Svit, měsíčku, polehoučku na ten panský háj: nemysli si, má zlatá panenko, abych si tě vzal. Šel jsem lesem, byl jsem vesel, zpíval jsem sobě; uslyšel jsem smutný nářek od panenky mé. Ona stála pod stromečkem, neviděl jsem jí; hodila na mě jablíčkem, ozvala se mi. – Pod háječkem nad sádečkem roste májoví: kam jsi dala, má panenko, růže červeny? „Růže červeny povadly, věnce nemůž vít: nemyslete, potěšení moje, že vás musím chtít. Co je po tej rozmaríně, která nevoní: co je po vás, potěšení moje, když máte jiny! Co je po tej levanduli, která nekvěte: Co je po vás, potěšeni moje, když mne nechcete!“ Pod vršíčkem na dědince byla zahrada; chodila tam má panenka, kvítí trhala. Když kytičku natrhala, tu zaplakala: „Kýž jsem tebe, potěšení moje, byla neznala!“

Sušil 1258 | Pro Boha vás prosím (14%)
Pro Boha vás prosím v té vašé dědince, neubližujte tu našé Majdalence. Ona je jediná Zavodskýho dcera, neublížila jí židenská dědina.

Sušil 0821 | Pršelo bylo tma (9%)
Pršelo, bylo tma, holubinka zmokla, nemohla doletět k Nanince do vokna. Nanince do vokna zkázaní vyřídit: Zkázal tě, Naninko, syneček pozdravit. A když on mně zkázal, já mu také zkážu: Aby on k nám přišel, že já mu otevřu. A já mu zkazuju, že už se nehněvám, aby on k nám přišel, že já ho ráda mám.

Sušil 0788 | Před našima jsó vysoký (9%)
[: Před našima :] jsó vysoký vokna, zavolal syneček na naspja vystópna. Odevři mně, má panenko, dveří, ať si nepolámu za klobóčkem péři. Jednó ručkó dveře odvírala a druhó ručičkó slze utírala. Copak plačeš a naříkáš, milá? Vylála ti máti nebo tě pobila? Nevylála ani mne nebila, povídajó lidi, že nejsem poctivá. Třeba jsu já chudobné maměnky, ale jsu poctivá jak jiné frajerky. Třeba jsu já chudobného rodu, ale mně maměnka nedá ledakemu. A kdyby mně ledakemu dala, já bych jí celý den za dveřma plakala.

Sušil 0269 | Na tureckém pomezó (9%)
Na tureckém pomezó vrátné pěknó dceru má, ach, můj Bože, rozbože, kýž mně ju Pámbu dá! Poslal Turek psáníčko po poslu do dvoru, aby bylo dodáno Kačence do domu. Otec u vokna stojí, do psáníčka hlídá, a po každým hlídnuťó smutně sobě zdychá. Můj tatínku rozmilí, co smutně hlídáte, a po každým hlídnuťó smutně si zdycháte? Jak pak nemám zdychati, mám ti Turkům dáti a mý dítě rozmilý, mám ti vopustiti! Můj tatínku rozmilí, déte truhlu dělat, a dyž Turek pojede, já budu homírat. Turek do dvora jede, na Kačenku se ptá: »Ach, můj Bože nebeské, Kačenka homřela.« 1) Turek nescel věřiti, šil se sám podívat a hoviděl Kačenko na márách homírat. »Má Kačenko rozmilá, tvý tvářičke červený; dyž je tělo umrlý, só tvářičke bledý.« 2) Jak nemá byt červená, dyž jí srdce hoří, a ten plamen vod srdca de do jeho tváří? Dal jí šaty hodělat ze samé dykyty: A tuhle máš, Kačenko, moje krásné kvítí. Dal tě jí hrob hodělat z bílého bramoru: A tuhle máš, Kačenko, tu máš svó komoru. Dal jí truhlu hodělat ze stříbra, ze zlata: A tuhle máš, Kačenko, má huběnko zlatá. Dal ti jí všudy zvonit, všudy na vše zvony, 3) aby bylo slýcháno po turecké zemi. Turek ze dvora jede, třikrát se zatočil a velikó žalostí hořem se rozskočil. O, lásko, o, lásko zlá, jak ty mnoho můžeš, že ty tem mladém lidům ze světa spomůžeš. 4)

Sušil 1261 | Haj haj haj husičky přes (9%)
Haj, haj, haj, husičky, [: přes cestu, :] vezeme Martinkom nevěstu. Martinek ten kóká ven z vokna: »Co nám to vedete za tlóka.« To není, Martinku, žádné tlók, a to je pro tebe zlaté slóp.