Bartoš 1901 / 0758 | Vandrovaľi třé mládenci z města

50 words

Bartoš 1901 / 0758 | Vandrovaľi třé mládenci z města (100%)
[: Vandrovaľi třé mládenci z města ven, :] [: každý na svém rameně :] [: pinkľ mjéł. :] [: Kam že ty můj najmiľejší vandruješ, :] [: že sa nikdá u nás :] [: nestavuješ? :] [: A já bych sa stavováł rád, nemám čas, :] [: kamarádi čekajú :] [: na mňa zas. :] [: Co ně neseš, moja miłá, na cestu, :] [: ten prstének ten złatý :] [: na prstu. :]

Sušil 1701 | Vandroval šohajek z města ven (44%)
[: Vandroval šohajek z města ven, :] [:[: milá naňho volala :]:] z okna ven. Kam, můj najmilejši, vandruješ? Že sa ty ani u nás nestavuješ. Nemám sa já kdy bavit s tebú, kamarádi čekajú za bránú.1) Co mně dáš, má milá, na cestu? Ten prstýnek, kerý mám na prstu. Prstýnek s prsta dat, marná věc, a s milým sa rozlúčit, těžká věc.2)

Erben 5/119 | My jsme hoši my jsme hoši (21%)
My jsme hoši, my jsme hoši, my jsme hoši svobodní: my můžeme vandrovati třeba do cizích zemi. A vy bratří kamarádi! můj pinkl mně spakujte, potom s veselou muzikou kousek mě vyprovoďte. Už je pinkl spakovaný, na stolečku tam leží: vynes mi ho, má panenko, vynes mi ho ze dveří. Pinkl vzala, ven vynesla, žalostně zaplakala: „Kýž jsem tě, můj nejmilejši, byla radš nepoznala!“ Bylo lásky, bylo lásky čtyry fůry formansky: už jí není a nebude za náprstek krejčovský. Ten náprstek je bezedný, láska z něho vyběhla: nemysli si, má panenko, že ty budeš má žena.

Bartoš 1901 / 0267 | (20%)
1. Dyž tys mě nechtěł, mjéł si to pověděť, [: že tvý očka černý, :] nechcó na mě hľeděť. 2. Chodiła po poľi, trhała kókoľi, [: což je po kókoľi, :] dyž mě hłava boľí. Chodiła po hájku, trhała fiałku; [: což je po fiałce, :] dyž mě miłé nechce. Chodiła po ľesi, trhała ořeší; [: což je po ořeší, :] dyž mě nic netěší.

Erben 5/049 | Vandrovala bleška (14%)
Vandrovala bleška, potkala ji veš: Kam ty milá tetka, kam ty vandruješ? „Vandruju já na parádu krejčímu do rukávu, mám tam býti dnes.“

Erben 2/598 | Nevybírej nepřebírej (10%)
Nevybírej, nepřebírej, abys nepřebrala, abys potom nedostala, cobys pak nerada. Hrabě pro tě nepřijede, ani pán od stavu: nemysli si tak vysoko, tu ti dávám radu. Jest-li myslíš na hejtmana, neb na purkrabího: nedostaneš důchodního, ani obročního. Písař když tě pomiluje, dá pak tobě kvinde, napíše ti ceduličku: „Hledej sobě jinde!“ A když‘ po všech naposledy nádenník jí přijde; potom si ho ráda veme, sic na ocet zbyde! Jak ho bude milovali, tak on bude taky; budou spolu chodívali na ty pansky mlaty. – Naposledy po všech všudy pastucha jí přišel: Chce-li si mě panna vzíti, budu její manžel. „Můj pán není žádnej slouha, on je kancelisla: nosí péro na rameně, když vyhání z města. On to péro ráno vezme, dělá na něj: hou, hu! vstaňte, holky, vyhánějte krávy, voly k houfu!“

Erben 3/203 | Hodnou ženu mám (10%)
Hodnou ženu mám, nechlubím se vám: je to dobrá hospodyně, kde si smyslí, tu si sedne, to vám povídám. Studenou vodou chléb zadělává: když jí zůstane jako brus, nesmí ho dát žádnýmu kus, mně vinu dává. Že jsem jí dřiví naštípal křivý; že má k chlebu rovny býti, suků žádnejch nemá míti, z toho mne viní. Pořádek u vás ten není n nás: jeden střevíc pod lavicí, druhej v řezací stolici – to není u vás! Co vám víc povím: bílá co komín, sukni nosí k jedny straně, cíp od šátku na rameně – víc vám nepovím!

Erben 5/370 | Nedbáš když máš (10%)
Nedbáš, když máš po straně palášek, nedbáš, když máš po straně palaš: palášek po straně, flintu na rameně; nedbáš, když máš po straně palaš.

Bartoš 1901 / 0393 | Dyž ty půjdeš k nám (8%)
Dyž ty půjdeš k nám, nechodívaj sám, vezmi sobě kamaráda, moja mamka bude ráda, pres zeľený háj. V zeľeném haju na ťa čekajú, tam ta, Janko, mé srdenko, tam ťa zabijú. Nezabíjú ňa, nebojím sa já, mám šabľenku oceľovú, vysekám sa já.

Sušil 0759 | Pod horú studenka (8%)
[: Pod horú studenka, :] [: vody z ní ubývá; :] ponáhlaj, šohajku, frajerka umierá. Umierá, umierá, už ju spovědajú. Na tebja, šohajku, na tebja čekajú. Však já dosci běžím, až sa všetek třasu, abych sa odprosil svej milej zavčasu. Můj milý šohajku, už sa s tebú lúčím; už tebja, šohajku, už Bohu porúčím.

Sušil 1677 | V tem čejkovským šenku (8%)
[: V tem čejkovským šenku :] [: vojáci čekajú, :] ti čejkovščí chlapci na voze sedajú. Švárnýho šohajka napřed posadili; té jeho maměnce srdce zarmútili. Ta jeho maměnka plače pod návratím, že se jí synáček z Brna nenavrátí. On se nenavrátí, ani možná néní. Už on maširoval do francúzskej zemi. K Brnu je cestečka, od Brna chodníček; už se nenavrátí švarný šohajíček.