Galko 1/253 | Povedal mi jeden chlapec

116 words

Galko 1/253 | Povedal mi jeden chlapec (100%)
Povedal mi jeden chlapec, že ja neviem chleba napiecť, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, chleba napiecť. A ja som si rozmyslela, chleba som si učinila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, učinila. V pondelok som múku brala, a v utorok osievala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, osievala. A v stredu som zarobila, a vo štvrtok zamiesila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, zamiesila. A v piatok som poválala, a v sobotu posádzala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, posádzala. A v nedelu z pece vyšiel, naneštestia milý prišiel, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, milý prišiel. Z vrchnej kvorky voda tiekla, a zo spodnej myš utiekla, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, myš utiekla. Taký sa mi chlebík udal, akoby ho lejár ulial, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, lejár ulial. Taký sa mi chlebík udal, čo pod kvorkou kocúr dudal, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, kocúr dudal. A vprostriedku taká osla, čo si chlapci nože ostria, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, nože ostria.

Sušil 2003 | Pytal sa svej milej chlapec (21%)
[: Pytal sa svej milej chlapec, :] [: umí-i juž chleba napéct. :] Šla v nedělu, múku brala, v pondělí ju osívala, a v úterý kvas dělala, ve středu ho zaměšala. Ve štvrtek ho poválala a v pátek ho posázala. V sobotu jí z peci vyšel, na to ščestí milý přišel. Jaký sa ti chléb podařil? Já bych si ho rád ukrójil. Vysoký je jako tanýř1) a lehúčky jako kameň. Ze střídečky voda tekla, za kůrečkú myš utekla.

Galko 1/399 | Rabovali Ťurci až do Bielej hory (21%)
Rabovali Ťurci až po Biele hory, [: zvolenskej richtárky :] dve deti zajali. Šudy Katarinku do hintova dali, [: Ludy Tomášeka :] pod koč uviazali. A keď oni prišli do ťureckej zemi, [: Šudy Katarinku :] do svetlici dali. Šudy Katarinku do vrchnej svetlici, [: Ludy Tomášeka :] do spodnej temnici. Šudy Katarinka, má sestra premilá, [: ak ti bude dobre, :] nezabudni na mňa. Šudy Katarina v sriebre, zlate šila (žila), [: od veľkej dobroty :] na brata zabudla. Len na siedmy rôčok prisniu sa jej sníčok, [: že z jej pravej rúčky :] vyleteu holubčok. Šudy Katarína, ako ráno stala, [: dlho nemeškala, :] hneď k snáru bežala. Snáričok, snáričok, povedz mi ten sníčok, [: že mi z pravej rúčky :] vyleteu holubčok. Zomrie ti mamička, alebo tatičok, [: alebo sestrička, :] alebo bratíčok. Šudy Katarina dlho nemeškala, [: od spodnej temnici :] kľúče zhľadúvala. Ludy, Tomáš, Ludy, môj bračok úprimný, [: či si ešte živý :] a či si už mrtvý? Živy, sestra, živý, dopoly umretý, [: moje biele nohy :] po kolená v zemi. V mojich čiernych očiach žaby škrkútajú, [: v mojich žltých vlasoch :] myši hniezda majú. Ludy Tomáš, Ludy, môj bračok úprimný, [: či len tu budeme, :] či domov pôjdeme? Domov, sestra moja, k tej našej materi, [: žeby som neumreu :] v tej ťureckej zemi. A keď oni prišli do svojej krajiny, [: pýtali si nocľah :] od svojej materi. V izbe vám já nedám, tam veľa hostí mám, [: v komore vám nedám, :] tam veľa sriebra mám. Dajteže nám, dajte, aspoň predo dverci, [: aspoň predo dverci, :] na hnilom pazderci. Tam vám ver’ já už dám, lebo tam nič nemám, [: tam vám ver’ já už dám, :] lebo tam nič nemám. Ludy Tomáš, Ludy umreu už do rána, [: Šudy Katarinka :] tak ho nariekala: Ludy Tomáš, Ludy, môj bračok úprimný, [: keby si bou umreu :] v tej ťureckej zemi! Tam by si bou ležau v hodbábnej posteli, [: pri tvojej materi :] na hnilom pazderí. Deti moje, deti, vy nešťasnie deti, [: prečo ste sa vy mne :] nedali poznati? Bola by som vás já zlatom obkopala, [: zlatom obkopala, :] sriebrom obsypala. Šudy Katarinka v sriebre, zlate žije, [: a Ludy Tomášek :] v čiernej zemi hnije.

Bartoš 1901 / 1262 | Ptal se jedné panne chlapec (12%)
Ptal se jedné panne chlapec, jestli homí chleba napect. Trnčí trňavá růže voňavá, chleba napect. V pondělí se móko vzala, a v hótery zadělala. Trnčí .... V hótery jé zadělala, a ve středo vemísila. Trnčí .... Ve středo jé vemísila a ve čtvrtek veválela. Trnčí .... A ve čtvrtek veválela a v pátek pec vetopila. Trnčí .... A v pátek pec vetopila a v soboto jé vsadila. Trnčí .... A v soboto je vsadila, v nedělo jé vedělala. Trnčí .... Na to její milé přišel, sama mu jé krájet dala. Trnčí .... Vona mu jé krájet dala sama se jé pochválela. Trnčí .... To byl chleba pochválené z vobóch kůrek vodpadené. Trnčí .... V prostředko bel jako mydlo, kulaté jak motovidlo. Trnčí ....

Bartoš 1901 / 1041 | Svaté Jene Nepomucké pros za nás (11%)
Svaté Jene Nepomucké, pros za nás, e s tó svató Kateřenó zachraň nás, nebo se nám jož zle vede, pošlete nám pomoc z nebe na te naše páne, zlomte jim hrtáne. Správec ráno bjehá, hřeši po dvoře, napřed vežhral jož žbán vína v komoře, a jak k němu sedlák vkročí, tak se mo jož hlava točí, to ho začne proklínat, vezma hulko biřmovat. Pudkrabi je cezozemec z Moščenic, dež k nám přešil, ani nemněl pár střevic, jak on se vám včelka boči, a rosol mo teče z oči, je pes zobaté, glgon proklaté. Na robotě s karabáčem tancoje a té chase po zádech s ňém bobnoje, ješle mo nekdo zavrči, tak ho šmikne, až zabrčí, zavolá hned drába, dá mo mastit záda. Na drába já ani nechco žalovat, déte si ho rači zrovna malovat, jož si ho čert poznamenal, rožkama ho obdaroval, on mo neonde, sám k němo donde. Ten pan hrabje só tak zrovna jak oni, každé krécar jož mo zdaleka voni, jdeš-le k němo žalovat káže tě osla osedlat; nezaplatiš hned, mosiš na něm jet. Ve Dřimale ste podmistrem toli let, přece čerta rozomite, leda klet, tolkrát ste do Brna chodil, přeci ste nic nevesódil, moc ste otratil, nic nezaplatil. To trampoto jož dyle snyst nemužem, rač k našemo Jozifkovi me pudem, on nám zajista pomuže, hodi te kloke do lože e s tém Dřimalem, šak je čert po něm. Svaté Jene k té psotě nic neřikáš a nám našo kužo odřit rač necháš; co sme tě naprosele, ten tvuj oltář okrášlele, a te přeci spiš, nás neveslešiš!

Galko 1/302 | Ešte sa len zorí (11%)
Ešte sa len zorí, už k hore, do hory štyri duše honia turecké potvory. Apko a mamička, dcéra a jej milý na jednu sa brezu pred Turci ukryli. Keď Turci dobehli, pod brezou zastali, prvému apkovi hlavičku zrúbali. Krev po breze tiekla, dcéra nič neriekla, od žiaľu veľkého srdce jej omdlelo. Potom jej tí Turci mať zamordovali, na sladkú mamičku slzy jej padali. A keď jej milého ukrutne stínali: Jaj, bože môj, skríkla, hory zaplakali. Zabili, zmárnili naposledy aj ju; podnes ju tam v parte chodievať vídajú.

Galko 1/306a | Čo sa stalo vnove dole na doline (7%)
Čo sa stalo vnove dole na doline, ej, utopil sa Janko, ked on brodil kone. A ked sa on topil, na boha zavolal: Ej, kamarádi moji, už som sa vám skoval. A ked bol tretí den, vyšiel na vodičku: Ej, podajže mi, milá, svú pravú ručičku. Ked mu ju podala, horce zaplakala: Ej, jako si sa kúpal, ked ta voda vzala? Já som sa nekúpal, já som kone brodil, ej, tuším ma sám pán boh do tej vody hodil. Do vody do vody, do tej hlbočiny, ej, ked som si nevšímal chudobnej dievčiny. Chudobná devenka, jako lastovenka, ej, chodí po slobode, jak ryba po vode. Mal som pištelenku o devátich dierkach, ej, nechcela mi pískat o bohatých dievkach. Len som si pomyslel na jednu chudobnú, ej, hned mi zapískala na dierenku spodnú.

Galko 1/015 | Pošiel milý, pošiel prečká (7%)
Pošiel milý, pošiel prečka, vzal mi kľúčik od srdiečka; od srdiečka, od mojeho, ej, ktoré nebude nikdy jeho. Nebolo mu na tom dosti, vzal mi kľúčik od ľúbosti. Vráť sa, milý, spoza vody, ej, vráť mi kľúčik môj od slobody. Povedz, milý, čo sis’ myslel, keď si na ten vrštek vyšiel? Myslel som si myseľ moju, ej, že ty nebudeš nikdy mojú.

Sušil 2222 | Dva kapuni (7%)
Dva kapuni, [: dva kapuni :] v stodole mlatěji,1) koleda, hej.2) Kokot věje, [: kokot věje, :] kura se mu směje. Koleda, hej. Kocur měři, kočka mišek drži. Baran veze do mlyna na voze. Koza mele, ovca muku seje. Kůň pec pali, kobyla mu chvali. Komar misi, muška vodu nosi. Huska bila, pecenečky vala. Hus sedlata,3) křidlem pec vymetá. Liška saže, zajic ji to maže. Vlk vybira, chleba něpřebyva. Vrana liči a na vilka křiči,4) počkej, vilku, na maličku chvilku. Vilk něčeka, do lesa utěka.

Galko 1/430 | Boli časy, boli (5%)
Boli časy, boli, ale sa minuli, a po malej chvíli minieme sa i my. Keď sa my minieme, minie sa celý svet, akoby odpadol z červenej ruže kvet.

Erben 2/143 | Stojím pod okny (5%)
Stojím pod okny celý promoklý jako myš: panenko zlatá! otevř mi vrata, jest-li smíš. „Ráda bych já tě k nám do světničky pustila: ale nemáme v celém stavení svítidla.“ „Dej si, můj milej, grešli na svíčku, já dám dvě: pak se budeme spolu těšiti až do dne.“