Sušil 1202 | Otvíraj ženichu

87 words

Sušil 1202 | Otvíraj ženichu (100%)
Otvíraj, ženichu, otvíraj své sklady, pili by gořalku ty vlachovské baby. Otvíraj, ženichu, otvíraj pivnice, jak nemáš gořalky, daj aspoň zelnice. Bude-i gořalka, budem pit z pohárka, bude-i vínečko, budem pit ze žbánka. Co sa ty, ženichu, před námi zdaluješ, že ty tej ženičky od nás nekupuješ? Co sa ty, ženichu, před námi schováváš, že ty tej ženičky od nás neodbíráš? Daj ty nám, synečku, daj ty nám skleničku, až my sa napijem, dáme ti ženičku. Až my sa napijem, Bohu poděkujem, Panence Marii za to dobrodiní.

Erben 3/002 | Nade mlejnem (17%)
Nade mlejnem je háječek: tam se prochází, šátečkem bází můj holeček. Na hlavě má černý klobouk: nemůže na tě, mé dítě zlaté, zapomenout! Pod kloboučkem černé vlásky: nemůžu já té, mé dítě zlaté, pustit z lásky. Pod vláskama bílé čelo: kterak by se mně mé zlaté dítě nelíbilo? Pod čelíčkem modré oči, kterýma po mně mé zlaté dítě vždycky točí. Točí, točí, točit bude, pokud k oltáři před božskou tváří neklekneme. A když kleknem oba spolu: štola nás spojí, že budem svoji – půjdem domů. Domů prijdem,1) k stolu sednem, a panímámě za její dceru poděkujem. „Děkuju vám, ruce líbám, že jste mi daly a vychovaly, co já rád mám.“ *) Půjdem domů, sednem k stolu, budem pít zdraví naší paňmámy za tu dceru. U Kláštera je háječek: tam se mně točí, má černé oči, můj holeček. Na hlavě má bílej klobouk: nemůžu na té, můj zlatej chlapče, zapomenout. Pod kloboučkem černý vlásky: škoda by bylo, můj zlatej chlapče, naši lásky! Pod vláskami má obůčí: vem si mě pěkně, můj zlatej chlapče, do náruči. Pod obůčim oči černý: ty jsi mé celé, můj zlatej chlapče, potěšení.

Sušil 1884 | Kdo gořalku rad pijava (16%)
Kdo gořalku rad pijava, nerad domu chodívava, potřebuje ludi k tomu, co by ho dovedli domu. Dva ho drža za ramena, aby nepad na kolena, třeti mu pověda drahu, keru ma dať napřed nohu.1) A když přijde do staveni, dava slupu pozdraveni. Pozdvihuje k nebi oči, cely svět se pod nim toči.2)

Bartoš 1901 / 0999 | U našého gazdy za tabuľú (16%)
U našého gazdy [: za tabuľú obraz :] A dajte, nám dajte [: téj páľenky oraz :] A jak nám nedáte [: téj páľenky oraz :] Tož my vám zabíjem [: za tabuľú obraz :] Gazdo náš, gazdo náš, [: my ti uděłáme, :] Papuče vyzujem, [: židovi prodáme, :] Gořaľky kúpíme, [: počastujem známé. :]

Černík 1908 / 040 | Lúbjá sa mi (16%)
Lúbja sa mi, Janko, tvoje krajovice, usekaly cestu pres naše zelnice. Pres naše zelnice, pres naše zelničky, lúbja sa mi, Janko, tvoje krajovičky.

Sušil 1892 | Ožením se nevyspím se přijde na (16%)
Ožením se, nevyspím se, přijde na mně všelijaká darka, potom nesmím pozvihovat žbánka.

Černík 1908 / 248 | Pálené (11%)
Nápěv: č. 28. Pálené, pálené, šak ťa ráda pijem, keď ťa mám zaplacic, za dvére se skryjem. Pálené, goralka, zradzila šohajka, a šohaj dzievenku za malú chvílenku.

Sušil 1883 | Chvala Bohu ma ženičko žes za (11%)
Chvala Bohu, ma ženičko, žes za mnu přišla, čili tě tu matka boži sama přiněsla? Dy si přišla, tož tu buď, zaplatiš tu za mne dluh; mně gořalka lepši svědči než na poli pluh.

Bartoš 1901 / 1004b | Otvíraj gazděnko (5%)
Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý vrata, nesem ti věneček ze samého złata. Ze samého z łata, ze samého kvítí, podívajte vy sa, jak sa on nám svítí. Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý dveři, až si nepołámem na věnečku péří. Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý dveři, až sa podíváme, co máme k večeři. Máme-i k večeři kysełů poľévku, tož my ti utečem půjdeme do šeňku. Ty gazděnko mładá, stroj večeřu ráda, stroj ty nám ju směľe, žały sme veseľe. Gazděnko v rubáčku, napeč nám kołáčků, jakových takových, třeba zemňákových. Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám ałdamáš, chystaj nám ho z łásky, zbírały sme kłásky. Ani ne do skľepa, ani do světničky, abys ty neuctił svoje piľné žničky! Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám ałdamáš, v́éru sa před námi do skľepa neskováš

Sušil 0239 | Šel stařiček dolinú (5%)
[: Šel stařiček dolinú :] až k svatému Hostýnu. Šel tam přes jeden krchov, jednoho pána přes hrob. Kdož po mém hrobě ide, studenú rosu myje? Já, panáčku, sluha tvůj, služebníček věrný tvůj. Odkažte tam mej paní, nech šije čechel nový. Že je tento juž shnilý, od sirot uplakaný. Paní nemeškala, hned na krchov běžala. Otvíraj sa, hrob hrubý, mého pána dům nový. Jak sa ten hrob otevřel, sivý holub vyletěl. Ta paní sa ulekla, hned na kolena klekla. Nelekaj sa, paní má, šak to byla duše má. Přiletěli andělé, vzali duši do nebe. Přiletěli po druhej, vzali tělo předrahé.

Sušil 1266 | Otviraj macičko novy dvůr (5%)
Otviraj, macičko, novy dvůr, vezeme něvěstu na vybůr. Přikryjcě stoly obrusami, už jest dceruška před dveřami. Hotujcě ty ležky, taleře, už tluče něvěsta na dveře. Hotujcě už ložo, peřiny, už jest ta něvěsta při sini. Rožněcě už světlo v komoře, půjdzě ta něvěsta do lože.