Sušil 1814 | Zdálo se mně dneska v

27 words

Sušil 1814 | Zdálo se mně dneska v (100%)
[: Zdálo se mně dneska v noci, že sem vila věneček, :] věneček rozmarynový, že je můj syneček hodný, on přinde k nám, já mu ho dám na hlavu.

Bartoš 1901 / 1161b | Z Moštěnice (52%)
[: Hory, doly, černé ľes, :] [: neviděł sem svý panenky ešče dnes. :] [: Kdo ste viděł, povězte, ;] [: mý srdečko zarmócený potěšte. :] [: Já sem viděł, nepovím, :] [: trhała tam na zahradě rozmarýn. :] [: Utrhła tam růže :] [: a dała ich synečkovi do łože. :] [: Mu se bude ľibě spať, :] [: on jí přinde zítra ráno děkovať. :] [: Děkuju ti, děkuju, :] [: svůj kłobóček premovaný smekuju. :] [: Nesmeké ho přede mnó, :] [: šak tě zitra naši páni odvedó. :] [: Odvedó tě do Prahy, :] [: tam ti dajó bíłé kábát a šabľi. :] [: Bíłé kabát, šedé płášč, :] [: škoda je tě, můj synečku, nastokráť. :]

Sušil 2114 | Už já mosím domů důmka (49%)
[: Už já mosím domů, důmka, :] za dveřama stojí hůlka. Stojí hůlka malovaná, na mý záda nachystaná. Kdo ju chystal? Můj tatíček, že sem nečesal koníček ani dneska, ani včerá, jak v nedělu od večera.1) A dyž přišel do seknice, sedl sobě na lavice. Tatiček k němu promluví, tó hůlku juž v ruce drží. Jak ty, šelmo, darebáku, kde se tóláš až do pátku? Matička se přimlóvala, za vlase ho potáhala. Líto je mně, je velice, neudělám teho více. A jak přinde nedělička, už si sedí u žedlíčka.

Sušil 2145 | Holiánský hode (49%)
Holiánský hode, aj, nadělale škode, pobili Tomáška v holianské hospodě. Nebili ho rukó, ja, nebili palicó, než ho píchli nužem, ach, zrovna proti srdco. Brzo-li, Tomáško, aj, brzo-li vozdravíš? Šak už te, Tomáško, aj, hrozně dlóho ležíš. Šak já vám, tatíčko, šak já vám vozdravím, haž na vašim stole, aj, vyroste rozmarýn. Zelené rozmarýn a ta drahá perlička, přinde vám povědět, aj, s nebe holubička.

Bartoš 1901 / 1129 | Ti Tučapščí pachołci (48%)
Ti Tučapščí pachołci o tom nic nevědí, [: že pan radní s pudmistrem po dědině chodí. :] Dyž přinde pod okýnko, hned synečka łódí, [: aby jenym ven vyšił, že mu neco poví. :] Syneček néni doma, vraný koně češe, [: šeľma radní s pudmistrem závdanek mu nese. :] Já vám o váš závdanek já vám oň nestójím, [: šak vy to dobře vítě, že se vojny bójím. :] Mám tatíčka starýho a maměnku taky, [: komu já jich zanechám, ubohý žebráky. :] Mám tatíčka starýho a maměnku rovně, [: komu já jich zanechám, dyž budu na vojně. :]

Sušil 0855 | Svítila mně pěkná hvězdička (48%)
Svítila mně pěkná hvězdička, dyž sem milovala Janíčka, svítila, nebude, kdo milovat bude mého synečka! Včerá o půl vosmé hodině přišle mně přesmutný novine, že si vyprovázel, dyž měsíc vycházel, děvčátko jiné. Dys je vyprovázel, tož je máš, víc se k mému srdečku nehlas. Přinde nekdo inší, srdce upřimnější, nežli ty ho máš. Teč, milá vodičko, teč prudce až k mého milýho zahrádce, kde sme spolem stáli a se milovali, nebudem více.

Sušil 0132 | Když sem já byl mladý bylo (48%)
Když sem já byl mladý, bylo mně dvadcet let, býval mně po vůli, býval mně celý svět. A od tech dvadceti šlo mně ke třidceti, už mně počínaly mé líčka měňati. A od tech třidceti šlo mně k štyrydceti, už mně počínaly mé údy klesati. Od tech štyrydceti šlo mně k padesáti, už mia obsypaly moje drobné děti. Od tech padesáti bylo mně šedesát, už mně počínaly mé vlásky šedivjat. Od tech šedesáti bylo sedemdesát, už sem si já začal ten svět rozvažovat. Od sedemdesáti bylo osemdesát, už sem sa já začal húlečkú podpírat. Od osemdesáti bylo devadesát, už sem si já počal s malýma dětma hrát. Od tech devadesát už mně ide ke stu, už mně ukazujú ke krchovu cestu. A po tech sto letech ešče jedno leto, už mně rozžíhajte, moje děti, světlo. Do hrobu mia dajte, do hrobu tmavého, tam budu spočívat až do dně súdného. Tam vás, moje děti, všecky čekat budu, až na ten súdný deň přinde anděl s trúbú.

Bartoš 1901 / 0496 | Pri trenčanském zámku (47%)
Pri trenčanském zámku [: klášter stavajú, :] krištáłové okna [: doňho dávajú. :] Krištáłové okna, [: žeľezné rámy :] děvča povjedało, [: že pojdě s nami. :] Děvča povjedało [: mamka nědała :] že je cerka mładá, [: aby robiła. :] Može to dať pán Bůh, [: že sa já vydám :] prindě šohaj z vojny, [: ručku mu podám. :]

Bartoš 1901 / 0110b | Na Podoľských łúkách (47%)
Na Podoľských łúkách ej našeł Janko dukát; chto mu ho premený [: ej miléj doma nený :] Přišeł on do šenku, tam cigáné hráľi dał jim do cimbáła: [: hrajte my do rána! :] Do rána biéłého, aj až dennyčka vynde, až jeho mamyčka [: sama prenho prinde. :] Tak mu ony hráľi, ej až dennyčka vyšła až jeho mamyčka, [: ráno prenho prišła. :] Pod, Janýčko, domou, ej nechaj tu cigánou, nech cigáné hrajú, [: roboty nemajú. :] A ty máš robotu [: oračku, kopačku :] [: aj krmit kravyčku. :]

Bartoš 1901 / 0563 | Bukovské hodiny stejně bijú (47%)
[: Bukovské hodiny stejně bijú :] dyž oni mú milú, rozvádíjú. [: Nerozvedú mi jí, nebójím se, :] přinde tá hodina, ožéním se.

Sušil 1085 | Zdálo se mně dnes v (28%)
[: Zdálo se mně dnes v noce, dnes v noce o půlnoce, :] že se mně utopil [: šohaj na potoce. :] A von se neutopil, jenom šáteček ztratil. Šak mně ješče posud za ňé nezaplatil.