Erben 2/117 | Adámku můj!

41 words

Erben 2/117 | Adámku můj! (100%)
Adámku můj! v slovu mně stáj, co jsi mně sliboval, když jsi mne miloval, že budeš muj. „Andulko má! není možná: počkej jen do jara, až bude fijala, pak budeš má. Andulko má roztomilá! do smrti nejdelší moje nejmilejší – žádná jiná.“

Sušil 0864 | Synečku můj v tech slovech stůj (40%)
Synečku můj, v tech slovech stůj, co si mně povídal, dyž si k nám chodíval, že budeš můj. Panenko má, néní možná, počkej až do jara, až bude fiala,1) pak budeš má.

Sušil 0885 | Ešče se tě jednúc zoptám (31%)
Ešče se tě jednúc zoptám, kolikrát ešče přijiť mám. Choď, synečku, choď do jara, ež bude modrá fiala. Choď, synečku, choď do zimy, ež do svaté Kateřiny. Choď, synečku, choď do roku, do hranického jarmaku. Na jarmaku kup střevíce, po jarmaku nechoď více.

Erben 2/109 | Včera mně svítilo sluníčko (29%)
Včera mně svítilo sluníčko, dnes už mě zebou ruce: kdybys byl, Honzíčku, upřímnej, koupil bys rukavice. „Kup ty mně, má milá, na podzim, já ti je koupím z jara: až budeš chodívat na trávu, abys se neužala.“

Sušil 0346 | Šlo děvče na travu (29%)
[: Šlo děvče na travu :] [: na lučku zelenu. :] Němohlo ji nažať pro rosu studenu. Po lučce chodilo, žalostně plakalo. Nadešlo tam šipek, na tym šipku kvitek. Kvitku, mily kvitku, ja tebe utrhnu. Nětrhaj mne v zimě, moja krasa zhyně. Nětrhaj mne v letě, dy slunečko peče. 1) Utrhni mne z jara, moja krasa stala.

Erben 5/202 | Travička zelená (29%)
Travička zelená, ta je moje potěšení; travička zelená, ta je moje peřina: jak se z jara počne pučit, nechci já se doma mučit: travička zelená, ta je moje peřina. Travička zelená, ta je moje poležení; travička zelená, ta je moje peřina: když si smyslím, na ni sednu, když si smyslím, na ni lehnu: travička zelená, ta je moje peřina.

Sušil 1422 | Ach do kraja zahonečku do (28%)
Ach, do kraja, zahonečku, [: do kraja, :] aby sme tě mohli strhať [: do jara. :] Ach, do meze, zahonečku, do meze, ať nějaký pomocníček přileze. Ach, do konca, zahonečku, do konca, abychme tě mohli strhať za slunca.

Smutný 05/019 | Šipová ružička kvitně z jara moj (28%)
Šipová ružička kvitně z jara, moj milý sa žení

Sušil 1138 | Stroj se stroj se jenom rozpomeň (27%)
Stroj se, stroj se, jenom rozpomeň se, néni to na rok, ani na leta dvě. Je to, je to do smrti nejdelší, hleď, můj Janičku, ze všech nejmilejší. Až já vyjdu, ještě se podívám, ještě-li já tam tatíčka uhlídám. Uhlídala tatíčkovo žito: Teprva je mně toho slibu líto. Až já vyjdu, ještě se podívám, ještě-li ja tam matičku uhlídám. Uhlídala matijčino zelí: Teprva nynčko mé srdečko želí. Neuhlídám, ani neuslyším, s kejm pak se já přesmutná tu potěším!

Erben 2/495 | Měl jsem hezkou milou (26%)
Měl jsem hezkou milou, a už nemám žádnou: vyskočím si na koníčka a pojedu do městečka, namluvím si jinou. Namluvím si jinší, mnohem upřímnější: ty se, holka, ke mně nehlas, ty se, holka, ke mně nehlas do smrti nejdelší!

Sušil 2085 | Stojí hruška v širém poli (26%)
Stojí hruška v širém poli listu makového, hej, hej, listu makového. Pod ní byla má panenka líčka červeného, hej, hej atd. Jel jest tady její milý na vraném koníčku, hej atd. Pozdrav Pán Bůh, má panenko, ty má musíš býti, hej, hej, do nejdelší smrti. Dejž to Pán Bůh, můj synečku, žes mi to směl řícti. Proč bych nesměl, má panenko, sloužil otci tvému, hej atd. Dys ty sloužil otci mému, kaž si zaplatiti. Já nesloužil, má panenko, z platu ze žádného, já jsem sloužil, má panenko, z líčka červeného. Dys ty sloužil z líčka mého, nebudeš ho míti, hej, hej, do nejdelší smrti. Dám já tobě košili šít bez jehly, bez niti. Dám já tobě zámek stavět na zelným košťále. Košťál zvadne, zámek spadne, ty má musíš býti, hej, hej, do nejdelší smrti.