Galko 3/075 | Keď cez mesto pôjdeme

71 words

Galko 3/075 | Keď cez mesto pôjdeme (100%)
Keď cez mesto pôjdeme, dobrý pozor si dajme, aby nás, aby nás nepredstali, aby nám šabličky nepripeli. Cez mesto nás pristali, šabličky nám pripeli, ešte nám husárske šaty dali, ešte nás kamaráti obliekali. Keď ma, milá, rada máš, predaj šecko, čo len máš: vinice, pivnice, vinohrady, a tak ma ty, duša moja, vymeň z vojny. Ja vinice nepredám, ja vínečko rada mám; vínečko, pivečko rada pijem, ešte na to borovičku nevylejem.

Galko 3/015 | Povedal nám sláviček (36%)
Povedal nám sláviček, že k nám chojí Janíček, po lúčke, po zelenej, svojej milej premilenej. (Odpadla mu šablička z jeho koňa šimlíčka! Poj mi hu, milá, podať, už ja musím mašírovat’. Čo ťa je, milý, po mne, ja doma, tys’ na vojne! A jak ty mňa rada máš, popredaj ty, čo len kde máš! Popredaj vínohrady, vymeň mňa, milá, z vojny! Vínohrady nepredám, vínohrady ja rada mám.)

Smutný 12/035 | Ach má milá rada máš predaj (22%)
Ach, má milá, rada máš, predaj všetko, čo len

Erben 7/048 | Napěv (15%)
(Napěv 621.) Šel jest pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním, poklekaje. Když do prosíred přicházeli, pravil pán Bůh k Adamovi: „Se všech stromů požívejte, s jednoho jen zanechejte, Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvétaje.“ Učinil se ďábel hadem, podved Evu i s Adamem. Utrh jabko velmi prudce a podal je Evě v ruce. Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila. „Jez, Adame, jez to jabko, což jest po něm velmi sladko!“ Tak se oba prohřešili, z ráje ven vyhnáni byli. Dal jim pán Bůh po motyce a poslal je na vinice. „Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte!“ Než se chleba dokopali, dost se oba naplakali. Tu máš, Evo, z tvého smíchu, teď jsme padli oba k hříchu atd. Zpívá se obyčejně při hodech svatebních, když před nevěstu na stůl postaví strom, kdež na způsob písní církevních slohami těmito se končí: Kriste pro tvé umučení dej nám hříchů odpuštění, At nás nežže věčný plamen, zachovej nás, Kriste. Amen. Na Slovensku touž píseň zpívají chlapci, od vánoc až do nového roku s hadem chodíce.

Černík 1908 / 166 | Bolo nás jedenásc (15%)
Bolo nas jedenásc od jednéj mamičky, vzali nás na vojnu, dali nám šabličky. Bolo nás jedenásc, nězhynul žjadný z nás, a to šetko preto, keď bol Pámbo pri nás. Horenka Chabová, zbojnická komora, keď sa rozeleňá, ta šetkých vychová. Horičky zelené, to sú naše žita, něpójdzem od miléj, šak ešče něsvitá. Něpójdzem od miléj, až budze bielý dzeň, až mi ludzja reknú, hdze si bol, potukeň.

Sušil 0082 | Sedí Adam na kopečku (15%)
[: Sedí Adam na kopečku, :] [: na tým zeleným trávničku.:] Přišel k němu milý Pán Bůh: Co, Adame, co tu děláš? Vyjal žebro z boku jeho, udělal mu ženo z něho. To, Adame, žena tvoja, opatruj ji, a tě ona. Chodil Pán Bůh kolem ráje, Adam za ním pospíchaje. Jak do ráje přichodili, mluvil Pán Bůh Adamovi: Ze všech stromů požívejte, jednoho jen vynechejte. Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvetaje, červeným jabkem zasedaje. Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem.1) Uvinul se po jablůnce, urval jabko na halúsce, dal ho Evě v její ruce. Jez, Evičko, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko! Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila.2) Jez, Adámku, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko. Když to jabko okusili, tak se obá prohřešili, obá z ráje pryč museli. Dal jim Pán Bůh po motyce a seménka po trošičce a zaved jich na vinice. Jděte, dělejte, kopejte, chleba sobě dobývejte.3) Kady Adam pokopával, hned se oves rozzelenal.4) Kde Evička pokopala, pšenička se zelenala.5) Ten Adam jest první otec, do velkej nás práce6) doved. A ta Eva první matka, zavedla nás nebožátka.

Sušil 2141 | Maloměrský stárku buď veselý (15%)
Maloměrský stárku, buď veselý, nebůj se ty rany, ani střely; budeš-li se rany bát anebo jí uhýbat, budeš šohajíček pohaněný. Maloměrský stárku, nestrachuj se, kolik máš pacholků, podívej se! [: Mám jich jedenáste :] a sám jsu dvanáste, nebojím se. Maloměrský stárku, drž se hory, neboj ty se rany ani sily. [: Seberem šabličky, :] půdem do šermičky v širým poli.

Galko 3/002 | Tá vojnička, tá vojna (13%)
Tá vojnička, tá vojna, každému je odporná; beda tomu šuhajovi, kerý sedá na koňa. Sadni, milá, na koňa, pojdeme my do poľa, pôjdeme my na tú lúčku, de je lipka zelená. A ty naše koníčky napili sa vodičky: sadaj, milá, na koníčka, pôjdeme poľahúčky. Keď už prišli do poľa, dau im pámbo pahola; ach, bože môj, prebože môj, de je moja sloboda! Vyndi, milá, na drevo, obzri sa tam, kde je kdo. Nikoho som nevidela, krome môjho milého.

Galko 3/038 | Ach, bože môj, na tom svete márnom (11%)
[: Ach, bože môj, na tom svete márnom :] nenehaj ma dlho trápiť’ na ňom! [: Keby sa mi tá zem otvorila, :] tušim by sa do nej položila. [: Ach, bože môj, husárov verbujú, :] mám frajera, hadám mi ho vezmú. [: Vymeň ma ty, frajerenka moja, :] potom budem s tebú bývať doma. [: Čo by ťa ja, smutná, vymieňala, :] povedal si, že som ja chudobná. [: Chudobná som, to je pravda istá, :] hybaj, huncút, de je tvoja cesta!

Sušil 1552 | Pri Morave má paretka (11%)
Pri Morave má paretka, pri Morave, pri Trenčíně pás. Vymeň mi ho, moj šohajko, vymeň mi ho, už je temu čas.

Galko 3/029 | Jak je mesáčik vysoko (7%)
[: Jak je mesáčik vysoko, :] [: tak je má milá ďaleko. :] [: A ja si ta za ňú pojdem, :] [: a ja si hu sebú veznem. :] [: Pojmem si hu za ručičku, :] [: že mi bude za ženičku. :] [: Keď izbičku zametala, :] [: sldzámi hu polievala. :] [: Nepolievaj zo sldzámi, :] [: máš vodičku za dverámi. :] [: Zober, milá, čo je tvoje, :] [: pojdeme my cez to pole. :] [: Keď už išli cez ty cesty, :] [: cez ty trenčanské tri mosty. :] [: Soť ma, milý, dolu z mosta, :] [: abych ti nebola sprostá. :] [: A ja som ťa na to nebrau, :] [: aby som ťa z mosta sácau. :] [: Lež som ťa brau za ženičku, :] [: že mi budeš frajjerečkú. :] [: Keď už išli cez ty vrchy, :] [: pretrhou hu na tri kusy. :] [: Zotni, milý, bór zelený, :] [: prikry moju krv na zemi. :] [: Aby vrany nekvákali, :] [: švárni chlapci neplakali. :] [: Ale vraný kvákat’ budú, :] [: švárni chlapci plakat’ budú. :]