Bartoš 1901 / 0859 | Za stolem seděla plakala

38 words

Bartoš 1901 / 0859 | Za stolem seděla plakala (100%)
Za stolem seděla, plakala, na svoje rodiče volala: » Rodiče milí, rodiče, na co jste vydali své dítě. Co jsem vám věrně nesloužila, či jsem vás poslouchat nechtěla? Chodila jsem já vám v robotě jako ta rybička ve vodě. «

Sušil 1140 | Toulali jsou se mládenci (43%)
Toulali jsou se mládenci po tej vanovskej vesnici. O, lásko, zalíbení, ty jsi moje potěšení, po tej vanovské vesnici. A toulali se, toulali, aj se ke Mlejnkům dostali. Atd. Poseďte u nás, mládenci, na té červené stolici. A my nechceme seděti, my chceme Marjánku vzíti. My vám Marjánku nedáme, až jí na šaty1) zjednáme. Jak jí na šaty zjednali, hned ji těm hochům vydali.2) Mládenci zpívají, vejskají, že už Marjánku dostali. U Mlejnků plačou, želejí, že už Marjánku nemají.

Erben 5/298 | Nýčko nám nastaly (43%)
Nýčko nám nastaly smutný časy: přivezli munduru na dva vozy; na jednom kabáty, patrontaše, na druhým kaškety a palaše. Lejthaři směřujou do hromady: že muší tatíci se synami; syn každej povídá, že nepude: „Jděte tam, tatíčku! což to bude.“ Máš tam jít, synáčku, bez prodlení; přišlo nám až z Vídně poručení: dostaneš klobouček premovanej, vod císaře pána darovanej. „Můj zlatej tatíčku! vyplaťte mě: budu vás poslouchat jako prvé; vyplaťte, tatíčku znejmilejší! budu vás poslouchat ještě lepší.“

Bartoš 1901 / 0824 | Líto je mně můj tatíčku rozmilý (42%)
Líto je mně, můj tatíčku rozmilý, [: líto je mně na stokráte :] líto bezpočtukráte, že ste vy mně tak těžko vychovali, [: a včil ste mně, můj tatíčku :] pryč od vás z domu dali. Líto je mně, mí bratříčci sestřičky, [: líto je mně na stokráte :] líto bezpočtukráte, že ste vy mně teď ještě nepoznali a potom ste mně, bratříčci, pryč od sebe vydali a potom ste mně, sestřičky, pryč od sebe vydali. Líto je mně, má maměnko, na stokráte, [: líto jest mně nastokráte :] líto bezpočtukráte, že vy ste mně tak těžko vychovali [: a potom ste mně, maměnko :] tomu vdovcovi dali.

Erben 5/240 | Kluci selsky (42%)
Kluci selsky sakramensky! nechcete poslouchat pány – nejlepší na vojnu s vámi!

Sušil 1358 | Zle ste mia mamičko (42%)
Zle ste mia, mamičko, zle ste mia vydali, jak by ste mia byli za humno vyhnali. Zle ste mia vydali, mamičko má miuá, dycky mia muž bije, že nejsu poddaná. Dceruško má miuá, nemožu ti radit, musíš byt poddaná, nebude ťa muž bit.

Erben 5/281 | Vojáci jedou k horám (42%)
Vojáci jedou k horám, kde já se, mámo, schovám? „Schovej se, synu můj, kde chceš, když mne poslouchat nechceš.“

Erben 3/212 | Já jsem už (42%)
Já jsem už jako muž! klobouk mám klepouchej: ženo má, poslouchej, ženo, ženo, ženuško má! Ženo má, buď dobrá: nebudeš-li poslouchat, já ti dám vybouchat, já ti, já ti sám vybouchám!

Bartoš 1901 / 1250 | Už sme žitko sožaľi (42%)
Už sme žitko sožaľi, ešte máme jarinu; ej, už sme Katku vydaľi, ešte máme Marinu.

Černík 1908 / 128 | Vylecel sokol (9%)
Vylecel sokol hore na topol, vylecel on hore, až tam hdesi bore, nad volačí dvór. Hanička malá, hdosi ťa volá, jak si nění pyšná, abys k němu išla sama, jediná. Ona něišla, posla poslala; a ty, milý posle, vykonej to slušne, ako já sama. Posel vykonal, sebe namlúval, tu švarnú Haničku za vernú ženičku sebe namlúval. Ber sa, Hanička, ber sa na sobáš: koně širované, dzievča šnorované, do koča dané. Išli pres pole, zrikli na koně, ozri sa, Hanička, sivá holubička, šetko je tvoje. A čo je tvoje, to je aj moje, len som si zabola vienek na stole. Vienek na stole, vienek zelený, prscienek ze zlata, krempírská robota, sokole sivý.

Bartoš 1901 / 1242 | Přeneščasná tá hodina (7%)
Přeneščasná tá hodina, přeneščasný deň, až my, chłapci Mútěničí, pomaširujem; pomaširujem k Vídňu, Pámbů ví, kde zahynu; zahynu-ľi v čirém poľi, ľebo nevýjdu. Popřáł bych vám, rodičové, v čirém poľi stát, až já budu s nepříteľem věrně bojovat; dybyste to viděľi, płakat byste moseľi, jak tam přesmutným rodičom děti zhynúły. Z jednéj strany bratr ľeží, je porúbaný, z druhéj strany zas kamarád pľezirovaný; žádný ho tam neľéčí, žádný mu nepomáhá; volá: Ježiš a Marya, prosí pro Boha. Kapráľové, feľbébľové mosá moc vystát, dyž majú ze svojím mustvem ven vyrukovat; oni mosá skoro stát, na své vojsko pozor dat, aby mohli skoro ráno vymaširovat.