Sušil 1636 | Ty tuřanský hodine

166 words

Sušil 1636 | Ty tuřanský hodine (100%)
Ty tuřanský hodine, jak vone z temna bijó, [: a dež já si zpomeno, :] z vočí mně sloze lijó. A debe mně Pán Bůh dal a matička tuřanská, ja, abe mně svědčila ta šablička vojanská. A debe mně Pán Bůh dal a všecí milí svatí, ja, abe mně svědčily ty vojanský šaty. O, hétmane, hétmane, jak ste mě hrozně strestal, já sem se vojne nebál a na ňo sem se dostal. Ti, keří se hí báli, ti doma zvostali, mě, smutného pacholka, na vojno odevzdali. Néni tém žádné vinen, jak pudmistr s rechtářem, beli na mně žalovat před samém milostpánem. Před samém milostpánem na vrcho u hétmana, že mám dostat kabátek s modréma véložkama. S modréma véložkama a kamizolko bíló, už já mosím vopustit, ach, svó maměnko miló. Ach, svó maměnko miló a tatíčka starýho, už se mosím přidržet Pána Boha samýho. Pána Boha samýho a matičke tuřanské, aby mě zachránila vod šabličke vojanské. Té šabličke vojanské, každé se hí bojí, ani jeden šohajek bez ní nevobstojí.

Sušil 2013 | Divijó se divijó (10%)
Divijó se, divijó, nač kováři pijó, a jakpak be nepili, dež lidi šidijó. Divijó se, divijó, nač kováři pijó, ze starýho železa nový cvoke bijó. Divijó se, divijó, nač mokrščí pijó, voni majó peníze za humne v kameňó.

Sušil 2115 | Za našéma humnama (10%)
Za našéma humnama zabile tam hétmana, to máš, pane hétman, to máš, proč nás na to vojnu dáváš. Bela za ňé mša svatá, slóžile jo děvčata, to máš atd. Bele za ňé rekvie v Ořechově na pivě, to máš atd. Belo za ňé modlení za homnama ho trní, to máš atd.

Sušil 1609 | A ta naša maměnka (10%)
A ta naša maměnka žalostivě plače, pěkný bílý koláče hétmanovi peče. O, hétmane, hétmane, pusť mně syna mého, aby nosit nemusel munduru těžkého. O, má milá, rozmilá, má maměnko stará, šak von ho neponese než kobylka vraná.

Bartoš 1901 / 1112b | Aj ze země sem přešil (10%)
Aj ze země sem přešil, rozom sem na ní našil, po ní chodím jako pán, do ní bodo zakopán, já pod ňo přejít mosím. Kde pak só te ročičke to mé staré matičke?, co mě těžko chovale, k srco přetiskovale, aj, jož só nebožčičke.

Bartoš 1901 / 0738 | Zdónecké hodiny z temna bijó (9%)
Zdónecké hodiny z temna bijó, [: to že mne s mó miłó :] rozvádějó. A nech rozvádějó, nebojím se, [: příjde ta hodina, :] ožením se. Já se ti ožením, ty se nezvíš, [: ty mně méch ohlášek :] nezapovíš. Ožeň se, synečku, s Pánem Bohem, [: vem sobě děvečku :] k sobě roveň.

Bartoš 1901 / 1129 | Ti Tučapščí pachołci (7%)
Ti Tučapščí pachołci o tom nic nevědí, [: že pan radní s pudmistrem po dědině chodí. :] Dyž přinde pod okýnko, hned synečka łódí, [: aby jenym ven vyšił, že mu neco poví. :] Syneček néni doma, vraný koně češe, [: šeľma radní s pudmistrem závdanek mu nese. :] Já vám o váš závdanek já vám oň nestójím, [: šak vy to dobře vítě, že se vojny bójím. :] Mám tatíčka starýho a maměnku taky, [: komu já jich zanechám, ubohý žebráky. :] Mám tatíčka starýho a maměnku rovně, [: komu já jich zanechám, dyž budu na vojně. :]

Sušil 1273 | A před te naše u lože (7%)
A před te naše u lože, rozkvětájó tam dvě růže. Jedna je bílá, druhá červená, a majó pěkný vobnože. Z jedné vykvětá bílé květ, musím vopustit celé svět, matku, tatička, sestru, bratříčka, přidržet se šuhajíčka.

Sušil 0128 | Kde jsi můj přemilý Ježíši Kriste? (7%)
Kde jsi, můj přemilý Ježíši Kriste? Kde tě hledat budu, na kterém místě? Pusť od sebe světlo, o, slunce jasné, bez tebe nám svíce života hasne. S tebou se mé srdce žádá spojiti, bez tebe nemůže dél živo býti. Dokad tě nenajdu, volat tě budu, ve dně, také v noci volat tě budu. Ach, pospěš k smutnému, dél neodkládej, můj drahý poklade, pomoci mně dej. Kdekoli ty půjdeš, za tebou půjdu, tebe se na věky přidržet budu. Když tebe mít budu, předrahý hosti, nech jiného nemám, na tom mám dosti.

Sušil 0563 | Je cestička ušlapaná pod našém oknem (7%)
Je cestička ušlapaná pod našém oknem, kdo ju šlapal, než můj milé, dyž mě volal ven; vyvolal mě na rozcestí: Dé ti, milá, Bože, ščestí, hledé si s Bohem. Copak seš te, můj šohaju, v celém světě sám, že já pro tě mé srdenko zarmócený mám? Šak je ješče chlapců dosti, jako na stromečku lestí, co chcó chodit k nám. Dež’s te chodil, můj šohaju, přes zelený háj, jenom ty se na to zpomeň, žes k nám chodíval; chodívals k nám ve dne v noci, šidívals mý černý voči, včiľs mě voklamal. Ach, můj Bože némiléší, co mě mrzí svět, že nemužo, můj šuhajo, na tě zapomnět. Zapomeno, ale těžko, zpomeno se na to všecko, plakala bych hned.

Bartoš 1901 / 1178 | Z Líšně (7%)
Zpomeň si má milá na mě haž bodeš postýlko stlát, a já si na tě zpomeno, dež bodo na vartě stát. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš vlase česat, a já zpomeno na tebe haž bodo mašírovat. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš ho mozike, a já zpomeno na tebe, haž půdo z execírke. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš s děvčatama, a já zpomeno na tebe haž bodo s vojákama.