Bartoš 1901 / 0324 |

66 words

Bartoš 1901 / 0324 | (100%)
1. Ach neraz sem já, neraz ja přes ten ľesek přełáz, požčaj, miľunká, koňa, už ňa nožičky boľá.*) 2. Ach husičky, husičky, ja nekaľte vodičky, přijede tu syneček napájati koníčky. 3. Maľučká chvíľka do dňa, má miłá, vyprovoď ňa. Což bych ťa provázeła, nejsu já tvoja miłá. (Erben 113 a 132, Kollár I. 180) 4. Čí to husičky, čí to vyzobały nám žito, vyzobały nám jarku v stodoľe na hambáłku. (Erben 364, Sušil str. 298.)

Bartoš 1901 / 0089 | Pásła cérečka husy (21%)
Pásła cérečka husy, na súsedovém kusi: Héna, husičky, héna ze žita do ječmeňa! Čí to husičky, čí to? vyzobały nám žito; žitečko było jaré, ešče nebylo zrałé! Pásła cérečka páva mezi horama sama, přijeľi pro ňu páni: Pojeď, cérečko, s námi! Dybych já s vámi jeła, kde bych já páva děła? Pusť páva dołů vodú, a pojeď s nami k Brodu! Pusť páva do močára, sedni si do kočára! pusť páva po potoce, šak on sa dočapoce!

Sušil 0222 | V kosteleckém mléně (14%)
V kosteleckém mléně, je tam jednostejně, hejno hej, je tam jednostejně. Tam herskó dceru majó, dělať jí nedajó. Jenom husy pase, pěkně nastroja se. Pase jich na lóce, napájí v potoce. Haj, haj, haj, husičky, nekalte vodičky. Přijede sem šuhaj oplaviť koníčky. 1) Košulenka tenká, šila ju milenka. Šila ju pod hájem zeleným hedbávem. Dyž ju vyšévala, žalostně plakala. Dyž ju došévala, na orla volala: Orle, milý orle, kde só husy moje? Já sem ich neviděl, ale sem ich slyšel. Z vysoka letěly, velice křičely.

Sušil 0634 | Kole našich oken (14%)
Kole našich oken, tam teče voda dobrá, [: napoj mně, má milá, napoj mého koňa. :] Jak ho mám napojiť, dyž tu néní vodičky? Dyž všecku vypily súsedové husičky. Haj, husičky, haj, haj, nekalte tej vodičky, aby napojila má milá koničky. Za našimi okny je tam dobrá vodička, plakala tam milá o svého synečka.

Bartoš 1901 / 0081 | Husaři jedou (13%)
Husaři jedou pěkně si vedou, proti sousedů na kopečku koňům dávajú. Který je ten pán, co nás verboval? Chtěl oklamat hezky děvčátko sám se oklamal. Když šel přes lavku, padnul do járku : Podaj mně, podaj, moja milá, tvou pravou ruku. Ruku podala, žalem plakala, bodej bych tě, milý synečku, nebyla poznala.

Sušil 1469 | Ja Helo Helelíško (13%)
Ja, Helo, Helelíško, skoro-li ty poženeš, tovaryško? Tovaryško věrná moja, ja, ty Terezko Mykalova, skoro-li ty poženeš z pola? A já ešče nepoženu a já tě neodeženu. Já poženu dolem, střetnem sa tam pod zeleným javorem; je tam studenečka, napije sa ti tam kravička. Co kravička nevypije, tým sa Terezka umyje, aby byla pěkná bílá, Pánu Bohu roztomilá. Nejenom Pánu Bohu, než nekomu jinému, aj, tomu Ozefkovi Alexovému. Orala, kopala, kopu žitečka nažala; kopu ozimého, kopu jarého. A to všecko pro Jozefa Alexového, aby ho měla čím krmiti, gořalenkú napájati, bílým šátečkem utírati. Ej, helo, helo.

Sušil 0526 | Hnala Anička kravy (13%)
[: Hnala Anička kravy :] [: přes lesek jaborovy. :] Vyběh syneček z choja: Vitaj, Aničko moja. Dal ji jablečko i dvě: To maš, Aničko, sobě. Ona jablečko sjedla, jak bila šatka zbledla.

Sušil 0300 | Při jednej dolině (13%)
Při jednej dolině větr profukuje, při druhej dolině snížek poletuje. Při třetí dolině vdova dům buduje, vdova dům buduje, kolem ho cifruje. Jedú Turci, jedú, před domem stanuli, před domem stanuli, na vdovu volali. Vdovo, milá vdovo, zanech budování, zanech budování a povandruj s námi. 1) Pane, milý pane, já bych vandrovala, kam bych děla dítky, ubohé sirotky? Jedno daj do škole, budeš mět školáka, druhé daj do dvora, budeš mět dvořáka. 2) A tú třetí Anku, tu si daj do zámku, tu si daj do zámku, budeš mět hajtmanku. A to štvrté, malé, to s sebú vezmeme, to s sebú vezmeme, až povandrujeme. Děti, moje děti, ostávajte s Bohem, ostávajte s Bohem, už já povandrujem. Mamičko má milá, daj nám groš lebo dva, daj nám groš lebo dva, kúpíme si chleba. Děti, milé děti, pod ploty sedajte, pod ploty sedajte, chleba si pytajte. Dyž k horám dojeli, syn sa jí rozplakal, syn sa jí rozplakal, pán sa jí rozhněval. 3) Vdovo, milá vdovo, s dětma sem ťa nebral, než sem ťa bral samu za svú věrnú ženu. 4) Vdova nemeškala, březu ohýbala, vintušku vázala, syna do ní kladla. 5) Synu, milý synu, dyž bude pršati, to ťa bude, synu, máti napájati. Dyž bude, můj synu, snížek poletovat, to ťa bude, synu, máti nakrmovat. Dyž bude, můj synu, listeček padati, to ťa bude, synu, máti odívati. Dyž bude, můj synu, vycházet hvězdička, ty budeš mysleti, že ide mamička. Dyž bude, můj synu, vycházet měsíček, ty budeš mysleti, že ide tatíček. Dyž bude, můj synu, větříček fúkati, to ťa bude, synu, máti kolébati. A dyž už zajeli za ty třetí hory, Turek sa ohledl, na vdovu pohledl: Vdovo, milá vdovo, cos to udělala? Dy’s svoje sirotky v světě zanechala. A dyž už zajeli za hory daleko, teprv milú vdovu bolelo srdéčko. Bolelo, bolelo nad dětma jejíma, srdečko v ní puklo nad dětma drobnýma.

Sušil 1791 | Pojedzěmy na hůn na hůn (13%)
Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy, přes ten lesek cisovy, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj, běži zajic, zajic, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež k němu, ež zajica přiženu. Tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy atd. Hynaj běži syrna, syrna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu syrnu přihoni, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj běži liška, liška, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu lišku přihoni, tovaryšku můj, atd. Hynaj běži panna, panna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu pannu přihoni atd. Včil se budem dzělić, dzělić, tovaryšku můj. Tobě zajic a syrna, a mi liška a panna; tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Esli je ci křivda, křivda, tovaryšku můj. Tobě všecka zvěřina, a mi sama děvčina, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj.

Černík 1908 / 089 | Hory hory (13%)
[: Hory, hory, hory čierné, :] něraz som já prešol pres ně. [: Neraz som já něvečeral, :] že som ke svéj miléj běžal. [: Něraz milá něsniedala, :] dvére za mňú zavierala. [: Dvére nové, nové vráta, :] prídzi, šohaj, prídzi zajtrá.

Bartók III 1208 | Dobrá voda na jarku (13%)
Dobrá voda na jarku