Bartoš 1901 / 0469 | Na mostě pták

44 words

Bartoš 1901 / 0469 | Na mostě pták (100%)
Na mostě pták, pod mostem rak, dybys ty věděła má Haničko miłá, jak ťa mám rád. A já mám rád karafiját, červenú růžičku, tú moju Haničku, tú já mám rád. Nepůjdu k ní za štyry dni; ona povídała, že sa nevyspała, nech sa vyspí.

Bartoš 1901 / 0695 | Čérné oči čérné (34%)
Čérné oči, čérné, jako tá mrákava. Pověz ně, má miłá, co's včéra płakała? Já sem nepłakała, ľež płakały oči; že se nevyspały, pro šohajka v noci. Ked sa's nevyspała, teda sa ľem vyspi, aľe si, děvečko, věc na mňa nemysľi.

Bartoš 1901 / 0304 | Zajdi słúnko zajdi ej* (31%)
[: Zajdi, słúnko, zajdi, ej*) :] [: za vrch maľinový, :] [: povídała miłá, :] [: že ju hłava boľí. :] [: Neboľí ji hłava, :] [: boľíja ju oči, :] [: že sa nevyspała :] [: pro šohajka v noci. :]

Bartoš 1901 / 0645 | Na tem Tučapským poľi (22%)
Na tem Tučapským poľi, stojí hruščička čapatá, poď ňó sedí má miłá, syneček ju obímá. A tak se obímaľi, až tam sebe okłamaľi, a pro veľikó łásku, tam obá dvá zaspaľi. Zaspał, syneček, zaspał, aj na modrým fěrtušku, a děvečka zaspała, aj na červeným ľíčku. Stávé, má miłá, stávé, dyť ešče máš krávy dójiť, než ty krávy podójíš, pastéř ti je uhóní. A nač bych já stávała, dyž sem se nevyspała, ja dyž tebe miłuje, přes poľe jiná panna. Ja miłuje, miłuje, máš ty k ní větší łásku, nechodívé, synečku, přes poľe na procházku.

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (16%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!

Erben 2/658 | Alou páni muzikanti! (15%)
Alou, páni muzikanti! všem s kuráží, a mně taky: jakou já na mysli mám, takovou vám zazpívám. Měl jsem holku vedle ze vsi, měl jsem ji rád, už ji nechci; měl jsem ji rád dvě léta – už po lásce je veta! Dva mily za sebou vodí, jeden jde k ní, druhej od ní: ona oba ráda má, a tu láska přestává! Vždyť si můžu ještě vybrat rozmarínu, karafiját; z trní růže pichlavá, jako panna podvodná. a falešná panna srdce; z trní růži nechci mít, a s falešnou jsem už kvit.

Černík 1908 / 020 | Nad vodú vták (15%)
[: Nad vodú vták, pod vodú rak, :] pod vodú rybička, chyc mi ju, Hanička pójdzeme spac. [: Něspala som, čakala som, :] z bystrého Dunaja švarného šohaja dočkala som. [: Prišol on k nám, já ho něznám,:] počal mňa chytaci, mé líčka špinici, já si nědám.

Bartoš 1901 / 0889 | Toč sa Moravo toč sa kołem (15%)
Toč sa, Moravo, toč sa kołem, [: čep sa, Haničko, čep sa honem. :] Už sa Morava, už sa točí, [: už sa Hanička, už sa čepí. :] Už sa Morava zatočiła, [: už sa Hanička začepiła. :] Toč sa Moravo, toč sa kołem, [: buďte drúžičky s Pánem Bohem. :] Toč sa Moravo na dvě strany, [: zdravy drúžičky heľékały. :]

Erben 3/031 | Bože mne polituj! (15%)
Bože mne polituj! kde je, můj tatíček? už na něm vyrůstá zelený trávníček. Zelený trávníček, žlutý karafiját: škoda vás tatíčku, škoda vás nastokrát! Bože mne polituj! kde je má mamička? už na ní vyrůstá zelená travička! Zelená travička bílým kvítkem květe: už mne, má mamičko, vdávat nebudete! Ach nemám mamičky, nemám už tatíčka: mám jenom sestřičku a toho bratříčka. Bože mne polituj! kam se obrátit mám? komu požaluju, když rodičů nemám? Požalovala bych svému bratříčkovi: přec to tak nebude jako tatíčkovi! Požalovala bych své milé sestřičce: přec to tak nebude, jako své mamičce. Za kamenným plotem zpívá tam slavíček: že tam odpočívá můj zlatej tatíček. Za kamenným plotem lítá holubička: že tam odpočívá má zlatá mamička.

Bartoš 1901 / 0627 | Jede šohájek hájem (15%)
Jede šohájek hájem, červená košúłka na něm, ach, ona na něm květe, jak karafiját v ľétě. Vy ste, chłapeci, vy ste, och, vy miłovaľi byste, ja černojoké děvča, a nepřestaľi byste.

Erben 2/187 | Vykvetla mně pěkná tuže (15%)
Vykvetla mně pěkná tuže, karafiját: nechtěla mně má panenka hubičku dát; nechtěla je, nedala, proto že se hněvala: jak ona se má panenka udobří zas.