Sušil 1227 | Lóčení lóčení

64 words

Sušil 1227 | Lóčení lóčení (100%)
Lóčení, lóčení, což je to věc těžká, [: dyž se musí rozlóčiti :] s maměnkó dceruška. Nermuťte se, máti, že já od vás půdu; dyť já předce až do smrti vaša dcera budu. Nermótím se, dcero, že půdeš ode mně, ale nad tym se já rmótím, jak se ti povede. Jak by se mně vedlo? Dobře, má matičko. A dyť sem já obdržela, co žádalo srdečko.

Erben 3/098 | Loučení ach loučení! (65%)
Loučení, ach loučení! což jest to věc těžká, když se musí rozloučili, když se musí rozloučit! s syou matičkou dceruška! Nermuťte se, matičko, že já od vás pudu: nechciť já zapomcnouti, ale předce až do smrti vaším dítětem budu. „Nermoutím se, dcero má, že pudeš odemne: ale jen nejvíce nad tím, dceruško moje, se rmoutím, jak se tobě povede.“ Jak pak by se mně vedlo? dobře, má matičko: vždyť jsem já jen obdržela, co jsem sama míli chtěla, co žádalo srdéčko!

Sušil 0410 | Ach Bože můj Bože můj (37%)
Ach, Bože můj, Bože můj, mě smutného polituj, co sem u tebe zaslóžil, tym mě obdaruj. Jsem zbaven potěšení, že ho ve světě néní, néní, néní a nebude víc k nalezení. — Jak to nemá líto byt? Musíme se rozejít, mé srdečko s tvým srdečkem musí se lóčit. Těžké naše lóčění, jsme obá zarmócení, srdce leží mezi kordy k politování. Vy nebeščí ptáčkové, keři sem tam lítáte, naříkati a kvíleti mně pomáhejte.

Bartoš 1901 / 1231 | Hoľky nermuťte se (18%)
Hoľky, nermuťte se, poďte, dívejte se, jak se ten císařský ľid pěkně nese! Červené výłožky, jak pak jest to hezky, za kłobúčkem pérko po kanonyrsky. Kamaráde miłý, zkaž tam mojím miłým, že su já už voják, že su upřímný. Zkaž jich pozdraovat, že nesmím na fełáb, ani na hodinu nesmím ít domu. Dyž mám ránu dati, mosím zapłakati nad tým krásným ľidem, co v poľi stojí.

Bartoš 1901 / 0556 | Měla sem já synečka (18%)
Měla sem já synečka, měl oči jak filajenka, nebyla mu ve světě žádná rovná panenka. Oči jak filajenka, tvářičky jak růžičky, on k nám nesmí chodívat, zbraňujó mu rodiči. Zbraňujó mu maměnka, zbraňujó mu tatíček, on k nám nesmí chodívat, ten švarný šohajíček. Měli ste zabraňovat spíš než k nám začal chodit, a včil mu nezbraňujte, mé srdečko nermuťte.

Bartoš 1901 / 1234 | Na té vojně néni hojně (7%)
Na té vojně néni hojně, [: chľeba málo, peněz máło, bití hojně :] Na té vojně nechcu byti, [: na vojně je safraporský živobytí :] Vyjdu-ľi já hde ze žbánem, [: vyvaľujó na mě oči, že su kmánem:] Vyjdu-ľi já do hospody, [: tu kaprálů jako ďábłů za mnó stojí :] Jeden praví: hybaj domu, [: nepudeš-ľi, pošľu já ti pro patróľu :] Patróľa de, co to bude? [: Tenkráť se mi, má panenko, zľe povede :] Ta patróľa, dyž tam přišła, [: jak mě pere, tak mě pere před obršta :] Na druhé deň łavica ven, [: jak mě meľe, tak mě meľe moju p ...... :] Křičím-ľi já, ouvé boľí, [: neměłs chodiť, safraporte, do hospody :] Nekřičím nic, kévá hłavó, [: ty musíš meť, safraporte, futrovanó :] Děkuju vám, pane hétman, [: že ste mi těch pětadvacet vysázeť dał :] Pětadvacet, to je jen špás, [: včerá sem był u děvčete, dnes pudu zas :]

Sušil 1682 | Já sem sobě umínil (7%)
Já sem sobě umínil, že stoupím v stav manželský, a když se mně zle povede, stoupím ve vojanský. Místo domu zděného mám koníčka vraného, na bok si připna šabličku, sednu si na něho. Místo ženy spanilé mám dvě pistole v sedle, karabinu, taky paláš, víc mě neuhlídáš. Jedu do pole širého mezi své kamarády; podívej se, moja milá, jak mě mají rádi.

Sušil 1682 | Já sem sobě umínil (7%)
Já sem sobě umínil, že stoupím v stav manželský, a když se mně zle povede, stoupím ve vojanský. Místo domu zděného mám koníčka vraného, na bok si připna šabličku, sednu si na něho. Místo ženy spanilé mám dvě pistole v sedle, karabinu, taky paláš, víc mě neuhlídáš. Jedu do pole širého mezi své kamarády; podívej se, moja milá, jak mě mají rádi.

Černík 1908 / 298 | Taký sa mi (6%)
Taký sa mi téjto noci prisnul sen, že mój milý najmilejší přišol sem; a keď prišol, sadnul si na lavičku, pítal si on za širáček ružičku. Položil si svoje liečko na moje, pítal sa mňa: drahá duša, čo co je? A mňa bolí prevelice hlava má, že som si já len na tebja myslela. Falešný si, aj falešné srdco máš, povedal's mi, že mňa ty tak něnecháš; sluboval's mi na cele aj na duši, že sa naša verná láska nězruší. Už sa naša verná láska zrušila, už sa tebe jiná panna zlúbila; a keď sa ci zalúbila, vezni si, a keď sa ci zle povede, zmysli si.

Sušil 1484 | Stávaj koníčku stávaj můj vraný (6%)
Stávaj, koníčku, stávaj, můj vraný, vez mě, koníčku, vez mě z Moravy. Šak bych já stával, ale nemožu, včilé mi dáváš slabú potravu. Zmladus mě česal zlatým hřebelcem, včilé mě tlučeš do hlavy tylcem. Zmladus mi dával pět mírek na den, včilé mi dáváš jednu na týden. Zmladu sem jezdil z hradu do hradu, včil mě povede kat na zahradu.1) Zmladu sem vozil hrabjata, pány, včil mě budú žrat straky a vrany.

Erben 2/440 | Teče voda studené (6%)
Teče voda studené k znejmilejší do dvorečká, k znejmilejší do dvora. Kdo tu vodu vyvede, ten mou holku znejmilejší, ten mou holku povede. Prší voda, prší dýšť: ty mě, holka znejmilejší, ty mě holka ošidíš. „Ošidila jsem jich pět: ještě myslím, můj holečku, ještě myslím na devět. Ošidím-li šestého: tebe já mám, můj holečku, tebe já mám jistého!“