Bartoš 1901 / 0206b | Ej už sem prešeł

49 words

Bartoš 1901 / 0206b | Ej už sem prešeł (100%)
Ej už sem prešeł štyry dědiny, [: pátú ves; :] ešče sem neměł takéj gaľánky, [: jak mám dnes. :] Ona sa točí, má čérné oči, [: jako já; :] daj ně ju Bože, do mého łože, [: do rána. :] Ej už sem prešeł cełú krajinu [: po Trenčín, :] ešče sem neměł takéj gaľánky, [: jak mám včiľ. :]

Bartoš 1901 / 0032b | V tem Lanžotském poľi (28%)
V tem Lanžotském poľi, pasú chłapci voľy, a jak ich napásľi [: napájat ich hnaľi. :] Jak ich napójiľi do ľesa ich hnaľi, tam jednéj mamice [: synáčka zabiľi :] Synáčku, synu můj, kebys ně scéł ožit, věru bych ti dała [: košełky złatem šit. :] Nechcú já, mamičko, košełku złatovú; rači ně pošľite [: pro tych Bełských *) kňazů :] Proč si ty, synáčku, Bełských knězů žádáš šak ty ešče takých [: ťažkých hřichů nemáš? :] Jak bych já, mamičko, ťažkých hříchů neméł, šak sem už nejednu [: děvečku podvédéł. :] Nejednu podvédéł, nejednu okłamáł, kerak by sa na mňa [: Pambů nerozhněváł. :]

Bartoš 1901 / 0332 | Třeba nemám roľe poľe (27%)
Třeba nemám roľe, poľe, aľe su na světě rád, može mně to Pámbů dať, že já možu miłovať děvčinu jak karafiát. Karafiát je červený, on svoju krásu méní, a já kráse nezméním, pokeľ sa neožéním, já budu vždy červený jako bych neméł ženy.

Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti (21%)
[: Přeneščasná cizí máti, :] nemožu jí vyhověti. Dosť sem skoro ráno vstala, do dňa šaty ozvařela. Ozvařela i oprala a na plot jich vyvěšala. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala. Cos, nevěsto, cos dělala, že po tobě neznat děla? Šla nevěsta ven, plakala, milému to žalovala. Seber, milá, své šatečky, půjdem od té zlé mamičky. V cizím kraji, v neznámosti, tam nás Pámbů neopustí. 1) Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na jedné dolinečce promluvil milý k milence: Tu si, milá, tu si sednem, odpočinem si pod stínem. A když sobě odpočali, přece vandrovat museli. Dyž pátú dovandrovali, zase k sobě promluvili: Ustel, milá, postel bílú, ponocujem si tu chvílu. Kerak bych já postel stlala? Peřin sem si nenabrala. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový. 2) Jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikryjem.

Bartoš 1901 / 0002d | Ach už sem zešéł cełú Moravu (21%)
Ach už sem zešéł cełú Moravu po Trenčín, po Trenčín, ešče sem neměl takéj gałánky [: jak mám včiľ,:] [; jak mám včiľ.:] Přeleťél ptaček přes javorníček škubáł tam mech, mech, mech, ach to ten ptáček, švarný zpěváček na peľech, na peľech. Zadała mamka svoju dcerušku do cizí krajiny, jak ju zadała, jí zakázala: ať k ní nechodí. Maměnka stará, dyž ráno stała ľeľuju zaľévať, kšo, kšo, kšo ptáčku, małý zpěváčku, złomíš mně ľeľuju. Dobře vám, mamko, dobře vám było ľeľuju zaľévať, aľe mně je zľe v cizí krajině ze złým mužem bývať.

Černík 1908 / 192 | A tam dole (21%)
A tam dole, na dole, trja mládzenci zpievajú, ej, smlúvajú sa o jednéj panence, kerý že ju dostanú. Jeden praví: budzeš má, a ten druhý: až Bóh dá, ej, a ten trecí: moja verná v srdci, čo si taká žalostná? Jako mám veselá býc, keď mám za starého jísc? Ej, za starého hlavenka mňa bolí, němóžem jéj zastavic. Šak já o tem dobre viem, čo starému poscelem: ej, štyry fůry trnia pichlavého a pátú ho prikryjem. Šak já o tem dobre viem, čo mladému poscelem: ej, z jednu duchnu, ze dve, tri perinky, a dáme si hubenky.

Sušil 0298 | Na tem dole na podole (21%)
Na tem dole, na podole, šohaj dívča odluďuje. Tak ju dlúho odluďoval, štyry míle zavandroval. Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na pátú vandrovali, slovo k sobě promluvili: Vím já jednu dolinečku, v tej dolince studenecku. Tam si, milá, spočineme, chleba, sýra posvačíme. Tak si oni spočínali, až večera dočekali. Stel, má milá, bílé lože, už to jináč byt nemože. Z čeho bych ho smutná stlala? Peřin sem si nenabrala, doma sem jich nenechala. Přeneščasné vydávání, dyž otca, mateře néni. Dyby otec, máti byli, peřin by mně nadědili. Široký list malinový, ešče širší kalinový. Malinovým usteleme, kalinovým odějeme. Dyž přijeli na půl cesty, na to ostrozské podměstí: Shoď mia, milý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Pochovaj mňa pod kopeček, pod ten zelený háječek. Postav na mňa máj zelený, aby bylo na znamení. Já sem si ťa na to nevzal, abych ťa s mosta shazoval. Ale sem si ťa na to vzal, abych ťa věrně miloval.

Bartoš 1901 / 0206a | Už sem obešéł cełú Moravu (20%)
Už sem obešéł cełú Moravu po Trenčín, po Trenčín.

Sušil 1611 | Něřek sem dnes tydeň (14%)
Něřek sem dnes tydeň, že budu vojak, a dy mne svazali, co budu dělať? Vzali mne s moci u milej v noci; ja plaču, nařiču, němam pomoci. A dy ja pojedu přes tu krajinu, ešče si spomenu na svoju milu. Hajičku, lesi, ma mila, kdě si? Ach, už mi splitaju pentličku vlasy. Pentličku černu, lička mi blednu, Pan Bůh vi něbesky, jak budě se mnu. Dali mně šaty, palašek zlaty, už su něbožatko cely zajaty.

Erben 3/027 | Jaké to trápení (14%)
Jaké to trápení mám smutný na zemi: bolí mě, bolí hlavička pro mé potěšení! Teče voda, teče na ty novy mlejny: což je těžko milovali, co k libosti není! Co k libosti bylo, to mě opustilo; v dalekých širých krajinách mne je zanechalo. Chodil jsem po horách v dalekých krajinách, všude volal jsem: Má milá! kam jsi se poděla? Přijdu v tu krajinu, slyšel jsem novinu, že moje milá zůstává zde tuto hodinu. Andulko má milá! jsi-li tak upřímná, vyjdi ty ven na slovíčko, tvoj milej tě volá! Tuším, tuším, tuším, že já odtud musím: kterou jsem pannu miloval, tu opustit musím. Snadno ji opustím, a když jinou nemám, vyjdu si já na vršíček, na jinou zavolám! Rybičky v hlubinách, ptáčkové v huštinách, a moje zlaté panenky v hlubokých komorách. Kuřátka na hůře, děvčátka v komoře: a vy zlaté panímámy, otevřete dvéře! Dvéře jsou zavřeny, stýblem zastrčeny, a ty zlaté panímámy otevřít nechtějí. Ale se nestarám, výplatu v roce mám: jen mi nevěstu vydejte, dobře zaplatím vám. Jsem družba zjednaný, k vám posel vyslaný, chci si nevěstu vyplatit tvrdými tolary. Dvéře otevřete, nevěstu vydejte, ať ji odevzdám ženichu, víc neprodlívejte. Nevěsto, pojďte k nám, ať vás ženichu dám: už žádný vás nerozvede, až někdy pán Bůh sám. Už vás nerozvede, ani nerozloučí, až na smrtelné posteli pán Bůh všemohoucí.

Bartoš 1901 / 0112d | Dunaju Dunaju za Dunajem Sáva (14%)
Dunaju, Dunaju, za Dunajem Sáva, [: zapłať mi, synečku, co sem s tebú spała. :] Já ti, miłá, dávám můj złatý prstýnek, [: abys měła dosti na zeľený vínek. :] A já to neberu, to je ešče máło, [: dosť ses nasužováł, mojí łásky darmo. :] Já ti, miłá, dávám štyry koně vrané, [: a k tomu dvě sedła pěkně maľované. :] A já to neberu, to je ešče máło [: dosť ses nasužováł, mojí łásky darmo. :] Já ti, miłá, dávám štyry sta toľarů, [: abys měła dosti na cełú výživu. :] A já to neberu, to je ešče máło [: dosť ses nasužováł, mojí łásky darmo. :] Já ti, miłá, dávám kravičku s teľátkem, [: abys měla dosti s tým małým děťátkem. :]