Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát

120 words

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (100%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 0449 | Dyž sem já šéł około vrát (29%)
Dyž sem já šéł około vrát, zavoňéł ně garafiát; dyž sem šéł około, srce ňa boľeło, jak sem já to děvče méł rád. Dyž já ešče jednú půjdu, tú matičku prosit budu: Matičko złatičká, poproste tatíčka, aby ně dáł vašu cérú. Dyž vy ně ju nechcete dat, dajte si ju vymaľovat, dajte si ju za skło, nebude vám teskno, možete sa na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 1126 | Mámo mamko co já děłám (14%)
Mámo, mamko, co já děłám, méł sem děvča, už ho nemám to je cérka taková, ona synka zachová. Ona synka zachovała od večera až do rána, spi, Janošku, do rána, přídě pro ťa tvá máma. Máma, máti ráno stała, na Janoška zavołała, poď, Janošku, poď dómu, verbujú ťa na vojnu. Na vojnu ho verbovaľi, na dva bubny bubnovaľi, na dvě trúby trúbiľi, dyž Janoška budiľi.

Sušil 0127 | Ježíši světlo života (14%)
Ježíši, světlo života, potěšení všeho světa! Na zemi nejsem nežli host, uděl, ať sem hříchů svých prost. Mám před sebou práznou cestu k tvému nebeskému městu; tam je má vlasť zaslíbená, krví tvojí vysloužená. Tvé svaté bolestné rány jsou mé duše jisté schrány, v nichž by se skryla holubice a nebála se vichřice. Když mně smrtí stuhne srdce, budiž slovo tvé má svíce. A když nakloním své hlavy, přej mi, Christe, věčné slávy. Tvůj kříž berla k putování, tvůj kříž mé odpočívání; nechť tvé prostěradlo lněné jest mé roucho smrtedlné. Dej, ať před soudem obstojím, odsouzení se nebojím; otevři mně nebes vrata, když dokonám pouť života.

Bartoš 1901 / 0103b | Můj miłý na vojnu jede (13%)
Můj miłý na vojnu jede, veľice mi přikazuje, abych se mu nevdávała, na ňé sedum ľet čekała. A dyž było v ůsmém roce, žała travěnku na łóce, jak nažała, navázała, za sebe se ohľídała. Zuhľídała tam jonáka, od regementu vojáka: Poď sem miłé, poď sem trošku, zvihni na mě trávy nošku! Ja hneď se ho vyptávała, co tam její miłé dělá: Tvůj miłé se už ožénił, já sem na jeho svaďbě býł. Co mu zkážeš, Andułčičko, červená, bílá růžičko? Zkážu já mu toľi ščestí, co je v tem hájíčku ľéstí. Pošľu mu toľi hubiček, co je na nebi hvězdiček. Za to, žes dobré młuviła, za to budeš moja miłá.

Bartoš 1901 / 0554 | Około Hovoran (12%)
Około Hovoran chodníček jako dłaň; kdo že ho ušľapáł? Šuhajek choďa k nám. Około Mútěnic chodníček jako nic, kdo že ho ušľapáł? Šohaj z Bojanovic. Když sme my tam přišľi, chľeba nám podaľi, černojoké dívča před nama skovaľi. Když ste ju skovaľi, dajte si ju za skło, aby vás nebyło po dívčati teskno. Šuhajku z Hovoran, enem ty přijdi k nám, šuhaj z Bojanovic nepřijde nikdy víc.

Erben 2/496 | Když jsem šel okolo vrat (11%)
Když jsem šel okolo vrat, viděl jsem mou milou stát; když jsem šel okolo, srdce mě bolelo – ach, ouvej, co mám dělat! Ještě tam jednou pudu, paňmámu prosit budu: paňmámo zlatičká, poproste tatíčka, aby mi dal svou dceru. „Já vám jí nemůžu dát, to proto, že jste voják; má dcera neumí ani nerozumí s vojáky mašírovat.“ Když mi ji nechcete dát, dejte si ji malovat: dejte si ji za sklo, až vám bude teskno, choďte se na ni dívat.

Bartoš 1901 / 0557 | Z toho si nedělej milenko mnoho (10%)
Z toho si nedělej, milenko, mnoho, že sem tě políbil, co je již z toho. Dy by se matinka snad na to ptala, jestli mně dceruška hubinku dala, Nepozná matinka, nepozná mnoho, že sem tě políbil, co je již z toho. Pozná-li, řekni jí: rozmilá máti, proč byste nepřála hubinku dáti? K tomu se, matinko, důvěrně smějte, nevinné líbání dcerušce přejte.

Bartoš 1901 / 0103c | Kedz sa miłý na vojnu brał (10%)
Kedz sa miłý na vojnu brał, svojéj miłéj tak povedał, aby sa ľen nevdávała sedjom rokóv naň čakała. A kedz boło v sedmém roce, žała trávu pri potoce, uvidzěła tam ísc pána od vojákóv kapitána. Vitám vás, vojáčku, z vojny! Čo tam robí ten mój miłý ? Co by robił, on sa žení, boł som na jeho veseľí. Čo mu, miłá, čo vinšuješ kedz ho tak verně miłuješ? Vinšujem mu teľko zdraví, čo je v tom potoku trávy. Čo mu, miłá, čo vinšuješ, kedz ho tak verně miłuješ? Vinšujem mu toľik złata, čo je v tom potoku błata. A čo mu ešče vinšuješ, kedz ho tak věrně miłuješ? Vinšujem toľik hubičék, čo je na nebi vězdzičék. Čo že mu ešče vinšuješ kedz ho tak verně miłuješ? Vinšujem své srdce verné, aby přišeł brzo ke mně. Bys boła zľe hovoriła, boła bys tu smrc zkusiła, za to že’s gaľánka verná, za to budzěš ženka moja.

Bartoš 1901 / 0572 | Ľiétała husenka v pekném byéłém perí (9%)
Ľiétała husenka v pekném byéłém perí, každá dzyévka błázen [: kerá chłapcom verí. :] Ona mu tak verí jako tomu hadu, on má pod jazykom [: devateru zradu. :] Pod jazykom má jed, na jazyku má med, nedaj sa dzyévenko [: vojáčkovy podvést. :] Ked ta on podvede, potom ta nevezne, vezneš ty košíček, do ruky ručnýček, za vojákom pôjdeš?

Erben 2/380 | Sklopila očičky (9%)
Sklopila očičky, jakoby spala, a její matička z okna koukala. Má dceruško! nestůj tady, víš, že lidi pomlouvají, že je to hanba. „Má zlatá matinko! není to hanba: já se se svým milým rozžehnávala; už jsou sliby rozrušeny, naše srdce rozvedeny – šavli nosit má.“