Bartoš 1901 / 0002d | Ach už sem zešéł cełú Moravu

80 words

Bartoš 1901 / 0002d | Ach už sem zešéł cełú Moravu (100%)
Ach už sem zešéł cełú Moravu po Trenčín, po Trenčín, ešče sem neměl takéj gałánky [: jak mám včiľ,:] [; jak mám včiľ.:] Přeleťél ptaček přes javorníček škubáł tam mech, mech, mech, ach to ten ptáček, švarný zpěváček na peľech, na peľech. Zadała mamka svoju dcerušku do cizí krajiny, jak ju zadała, jí zakázala: ať k ní nechodí. Maměnka stará, dyž ráno stała ľeľuju zaľévať, kšo, kšo, kšo ptáčku, małý zpěváčku, złomíš mně ľeľuju. Dobře vám, mamko, dobře vám było ľeľuju zaľévať, aľe mně je zľe v cizí krajině ze złým mužem bývať.

Bartoš 1901 / 0205 | Přeľetěł vtáček přes Javorníček (19%)
Přeľetěł vtáček, přes Javorníček, škubał mech, mech, mech, škubał mech, dała mně miłá sładký huběnky jako med, med, med, jako med.

Bartoš 1901 / 0054 | Co sa stało v moravskéj krajině (16%)
Co sa stało v moravskéj krajině a to jístě v městečku Lanžhotě? Přišéł si zeť k otci pro peníze, avšak nešéł, chudák, odtáď více. Jsa napiłý, přišéł si z kuráže, řekł otci: Dajte ně peňáze! Aľe otec se synem ho łapľi a chudáku život odebraľi. Syn ho praščił po hłavě kopáľem, otec kopáł, a bíł neustáľe; on sa aľe víc nemohł bránit, połomrtvý ľežáł jako špaľík. Poslední słovo voláł o pomoc; tatíčku, nebijte, šak už mám dosť. Víc od něho žádný nic nesłyšel, až tak chudák z toho světa zešéł.

Bartoš 1901 / 0744 | Povedz my ty Hanuľenka tento týden (16%)
Povedz my ty, Hanuľenka, tento týden, budeš moja či nebudeš, ked k vám prídem? Budeš moja či nebudeš, či ma ty ľen, Hanuľenka, šáľit budeš? Jindá som já ľiétavała jak vták v poľi, robyła som, čo som sceła po svéj vôľi, aľe už včiľ nebudem smet, mosím dycky doma sedet, čo sa v ktorém kúte stane, o tom vedet. Ach Bože môj, Prebože mój, šak som smutná, ked my ten môj najmiľejší nohy putná, ked nemožem nigde íci, mosím dycky doma byci, ach já smutná zarmúcená, což robyci? Povedzte vy staré ženy, šak vy vyéte, jako je to ze złým mužom na tom svete? Ked neumre za mładosci, tak sa mosí smutná trápyt do starosci.

Bartoš 1901 / 0308 | Ej děvče oľešanské (15%)
[: Ej, děvče oľešanské, poď se mnú na panské! :] Na brúmovský zámek hujajá, sadit marijánek, duša má. [: Ej, sadit, jako sadit, aľe jak zaľévat? :] Voděnka daľeká hujajá, studénka hłuboká, duša má,

Sušil 1687 | Přes Bukovinku přelecěl ptaček (15%)
Přes Bukovinku přelecěl ptaček, [: škubal mech. :] Daj mi, dzěvečko, sladkej huběnky jako med. U starej roby jsu zimné nohy jako led. A u dzěvuchy sladké huběnky jako med. Přelecěl ptáček přes Javorniček, škubal mech. Komu to, ptačku? Tobě, vojačku, na pelech.

Sušil 2339 | Přijeli přijeli (11%)
[: Přijeli, přijeli :] ti Turci pohani. Zajali, zajali dvé mladé čeledi. Kačenku s Janíčkem, sestřičku s bratříčkem. Kaču do světnice, Janka do temnice. Sedum roků šila, oka nezmrúžila. Až na ten osmý rok očičko zmrúžila. Uzdál sa jí sníček, sníček neveselý. Že její bratříček ve velkém vězeňu hluboko pod zemjú.1) Rukama lámala, žalostně plakala. Co je ti, Kačenko, přepěkná švadlenko? A či je ti křivda od tych mojich dětí lebo od čeledi?2) A mně není křivda od tych vašich dětí, ani od čeledi. Ale je mně křivda od vašeho pána, čirého pohana. Vězí mně bratříčka v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Neplač ty, Kačenko, přepěkná švadlenko. Pána opojíme, klíče mu ukradem, temnicu odemknem. Klíče mu ukradli, temnicu odemkli. Dvanást vrat odemkla, žádného nenašla. Třinasté odemkla, tam bratříčka našla. Bratříčku můj milý, jsi-li ješče živý? Já jsu, má sestřičko, ale juž maličko. Moje bílé nohy po kolena v zemi. Moje ruce bílé po loktě uhnilé. V mojí bílej hlavě myši pelech majú. V mém bílém životě žaby řechotajú.3) Poďme, můj bratříčku, do svojí krajiny, ješče-i najdeme koho svej rodiny. Na záda ho vzala, k rodičům spíchala. Když k matce přijeli, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.4) Sýra, chleba nemám, noclehu vám nedám. Chyba bych vám dala v tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Když bylo půlnoci, Janíček vody ptal. Sestra nemeškala, k matce hned běžela, od ní vody ptala. Jak já ti vody dám, dyž já žádné nemám? Kohútek zazpíval, Janíček umíral. Kačenka švadlenka hlasem zaplakala. Nebylo by mně žel, dybys mně byl umřel v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Ale’s ty mně umřel u maměnky mojí. V tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Súseda slyšela, hned k matce běžala. Súsedo, súsedo, co si ty za matka.5) Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole, na tej shnilej slámě. Děti, moje děti, proč ste sa neznali? Šak sme sa dost znali, mamičkú vás zvali, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.

Sušil 1328 | Zadala máti zadala dceru (9%)
Zadala1) máti, zadala dceru daleko od sebe,2) zakázala jí, přikázala jí: Nechoď, dcero, ke mně. Já se udělám ptáčkem jařabým, poletím k maměnce,3) a sednu si tam na zahradečku na bílú leluju. Vyjde maměnka: Co to za ptáčka? Tak vesele zpívá, jak zpívávala má dcera milá, dyž doma bývala. Ei, kšohej, kšohej, ptáčku jařabý, nelámaj leluje!4) Jak mně ju zlomíš a nedolomíš, ona mně uvadne.5) Nepřišla jsem já, maměnko milá, leluje lámati, ale sem přišla, maměnko milá, sobě stěžovati.6) Dobře vám bylo, maměnko milá, leluju saditi, ale mně je zle, maměnko milá, se zlým mužem býti. Nechoď, dcero má, nechoď, má dcero, křivdu žalovati. Když jsi to chtěla, to jsi se, dcero, měla nevdávati.

Bartoš 1901 / 0206b | Ej už sem prešeł (9%)
Ej už sem prešeł štyry dědiny, [: pátú ves; :] ešče sem neměł takéj gaľánky, [: jak mám dnes. :] Ona sa točí, má čérné oči, [: jako já; :] daj ně ju Bože, do mého łože, [: do rána. :] Ej už sem prešeł cełú krajinu [: po Trenčín, :] ešče sem neměł takéj gaľánky, [: jak mám včiľ. :]

Bartoš 1901 / 0206a | Už sem obešéł cełú Moravu (9%)
Už sem obešéł cełú Moravu po Trenčín, po Trenčín.

Bartoš 1901 / 0002c | Vydała mati vydała céru (7%)
Vydała mati, vydała céru daľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, cérko, ke mně. Já sa uděłám ptáčkem jařabým, poľetím přes poľe, a tam si sednu na zahrádečku, do modréj ľeľuje. Hukša, héj hukša, ptáčku jařabý, s téj modréj ľeľuje, ty mně ju zkazíš, ty mně ju złámeš, kdo ně ju zaľéje. Já sem nepřišła, maměnko moja, ľeľuju łámati, aľe sem přišła, maměnko moja, vám sa žałovati. Maměnka stójí, hłavěnkú kývá: staň, ceruško miłá! A muž ně budí, paliců cúdí: staň, mrcho lenivá! U méj maměnky, vařívały sa z rána masné pěry a muž: ně dává nekdy k snídaní pohłavkové střeły.