Galko 1/206a | Vydala mamka, vydala dcéru

94 words

Galko 1/206a | Vydala mamka, vydala dcéru (100%)
Vydala mamka, vydala dcéru do cudzej krajiny; zakázala jej, prikázala jej, aby neprišla k nej. Za sedem rôčkov, za sedem týždňov, aj za sedem hodín. Jaj, mamičko moja, to je zaveľa, ja vám to nezdržím. Ja sa urobím vtáčkom jarabým, a ja k vám priletím, a do záhradky sadnem na hriadky, na bielu ľaliju. Keď ona vyschne, keď ona vyschne, veď ju ja polejem; ani rukami, ani kupami, len mojma slzami. Keď ma budete, mamičko moja, dolu z nej zhánati, tak vám ja budem v mojej žalosti odpovedovati: Ej, dobre vám je, mamičko moja, medzi tou svojinou, ale mne beda, beda prebeda, medzi tou cudzinou.

Bartoš 1901 / 0002b | Vydala matka (18%)
Vydala matka, vydala céru daleko široko; rozkázala jí, přikázala jí: Nechoď, céro, domů. Já se udělám ptáčkem jeřabým, k maměnce přiletím do zahrádečky, a tam si sednu na krásnú leluju. Maměnka příjde, zháňat mně bude s téj modrej leluje: Šo, ptáčku jeřabý, ty mě ju zlomíš, ona mně uvadne! Já sem nepřišla, maměnko milá, leluju lámati, ale sem přišla, maměnko milá, křivdu stěžovati.

Sušil 0874 | Stromečku březovy (16%)
Stromečku březovy, stojiš mi na zavadě, němožu uviděť potěšeni na zahradě.1) Ně tak na zahradě jak mezi horami, žaden něuvěři, jak je mezi nami. Mezi nami je tak, že se mamy něchať, my se něněchamy, bo se radi mamy. Na fojtove roli studenečka stoji, jak z ni voda vyschně, to mi buděm svoji. Voda z ni nevyschně, rok po roku budě, Pan Buh vi, děvucho, jak skoro to budě.2)

Sušil 0548 | Chodzila chodzila (16%)
Chodzila, chodzila smutno po hajičku, kapaly i selze po červenem ličku. Chodzila, chodzila, rukami lomala: Už sem jo ztracila, co sem roda měla. Ztracilach, ztracilach zelenu ratolesć, co mi odbirala od srdečka bolesć. Byla lavka, byla, a už se zlomala, co sem jo s synečkem na ni sedovala. Dyby to pon Bůh dal, by se ona zrůstla, aby sem synečka na ni seděć našla! Za našimi okny tam se husky peru, kero loska tuho, to se zřidka beru.

Sušil 1328 | Zadala máti zadala dceru (13%)
Zadala1) máti, zadala dceru daleko od sebe,2) zakázala jí, přikázala jí: Nechoď, dcero, ke mně. Já se udělám ptáčkem jařabým, poletím k maměnce,3) a sednu si tam na zahradečku na bílú leluju. Vyjde maměnka: Co to za ptáčka? Tak vesele zpívá, jak zpívávala má dcera milá, dyž doma bývala. Ei, kšohej, kšohej, ptáčku jařabý, nelámaj leluje!4) Jak mně ju zlomíš a nedolomíš, ona mně uvadne.5) Nepřišla jsem já, maměnko milá, leluje lámati, ale sem přišla, maměnko milá, sobě stěžovati.6) Dobře vám bylo, maměnko milá, leluju saditi, ale mně je zle, maměnko milá, se zlým mužem býti. Nechoď, dcero má, nechoď, má dcero, křivdu žalovati. Když jsi to chtěla, to jsi se, dcero, měla nevdávati.

Bartoš 1901 / 0002c | Vydała mati vydała céru (11%)
Vydała mati, vydała céru daľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, cérko, ke mně. Já sa uděłám ptáčkem jařabým, poľetím přes poľe, a tam si sednu na zahrádečku, do modréj ľeľuje. Hukša, héj hukša, ptáčku jařabý, s téj modréj ľeľuje, ty mně ju zkazíš, ty mně ju złámeš, kdo ně ju zaľéje. Já sem nepřišła, maměnko moja, ľeľuju łámati, aľe sem přišła, maměnko moja, vám sa žałovati. Maměnka stójí, hłavěnkú kývá: staň, ceruško miłá! A muž ně budí, paliců cúdí: staň, mrcho lenivá! U méj maměnky, vařívały sa z rána masné pěry a muž: ně dává nekdy k snídaní pohłavkové střeły.

Černík 1908 / 119 | Kerá panna (8%)
Kerá panna stává z lože, červená je jako růže, červená je taková, kerá vienka zachová. A já som ho zachovala od večera až do rána, od večera tmavého až do rána bielého. A keď prišlo bielé ránko, prišla mamka pod okénko, staň, Janoško, staň vzhůru, verbujů ťa na vojnu. Bežce domů, má mamička, osedlajce mi koníčka, sedlajce mi vraného, budzem sadac na něho. Keď som na koníčka sadal, tatko na mňa takto volal: » S Pánom Bohom, synu mój, ťažko som ťa vychoval. « Choval som ťa z růže kvetom, včilej idzeš cudzím svetom, choval som ťa laliju, a včilej ťa zabijú. S Pánom Bohom , má mamička, s Pánom Bohom, mój tacíček, s Pánom Bohom, mamička, aj moja frajérečka.

Černík 1908 / 280 | Ceče voda (8%)
Ceče voda kalná dolu Dunajem, na tebja, mój milý, já nězabudzem, keď si zmyslím na naše milování, čo sme spolu na lavičce sedali. Taký sa mi téjto noci sníjal sen, prilecela holubenka na poscel, doněsla mi cedulenku červenú, že mosím isc zajtra ráno na vojnu. Sadněm si já na koníčka vraného, doněsem sa do hájku zeleného, tam mu budú šablu, čáku darovac, prídzi sa len, moja milá, pozierac.

Galko 1/150 | Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady (8%)
Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady, popapreš laliju, ej, veru ťa zabijú. Keď ma i zabijú, ej, však ma pochovajú do kostola toho, ej, kde panny sedajú. Podľa tej stolice, ej, kde leží tisíce panen i mládencov, ej, rozkošných šuhajcov. Ta ma, bože, ta ma, ej, to je moja sláva, kde je mnoho panien, ej, až na veky ameň. A nasejte na mňa, ej, lalije, šalvije, kto pôjde popri mne, ej, každý si odtrhne: Tu leží Janíček, ej, švárny šuhajíček, čo umrel pre dievča, ej, pre švárno frajerča.

Galko 1/491 | A na tom zvolenskom moste (8%)
A na tom zvolenskom moste, hrali sa dievčence v kocke; hrali sa ony, hrali, doma ich mamičky lali. Nelaj ma, mať moja, nelaj, príde mi na večer šuhaj na peknom bielom koni, šabla mu pri bôčku zvoní. Ak ma vy budete lati, dám sa vám ja zverbovati; sadnem si (ja) na môjho koňa, ta pôjdem, kde bude vojna.

Bartoš 1901 / 1245 | Ja kedz ma tam na téj (8%)
Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, dajú mi tam končá hłavy ľaľiju; žiał budze kemu temu, Ten dzjevčacu ja švarnému, žiał mu budz a žiał. Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, dajú mi na karabynčok ľaľiju; žiał budze..... Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, jaj i ma tam rozmarinkom prikryjú; žiał budze ..... Ja kedz ma už do téj zemi połožia, moje kosci čiernú hľinú obłožia; žiał budze.....