Galko 1/226 | Mať moja za dvoma horama

74 words

Sušil 0008 | Šla děvečka, šla pro vodu. (100%)
[:Šla děvečka:], šla pro vodu. Potkal ju tě jeden stařec. Daj, děvečko, daj mi vody. Milý stařec, není čistá. Voda čistá, tys nečistá. A tys měla devět mužů, devět mužů nezdávaných. S každým's měla pacholátko, pacholátko, nemluvňátko. Hned's ho každé zmordovala a pod pécku zakopala, nehašené vápno dala, černú hlínú zašlapala. Odpusť, Bože, hříchy moje. Já ti hříchy neodpustím, až spočítáš v moři písek, v moři písek, stromě lístek. Odpusť, Bože, hříchy moje. Já ti hříchy neodpustím, až spočítáš v nebi hvězdy, v nebi hvězdy, po světě cesty. V nebi hvězdy, vysoko sú, v světě cesty, široko sú. Než jich ona spočítala, celá v prach se rozsypala.

Sušil 0702 | Nebudu já robit (100%)
Nebudu já robit jako sem robíval, co bych za svú milú frajery vodíval. Dy sem s jiným došel, toho zalúbila, ze mňa chudobného posměchy robila. Od ní sem odešel, slzy mně kapaly, po drobném kamení jamky vybíjaly. Přišel tatík domů: Šuhaju, co ti je? Utrkla mia kráva, ta kráva bezrohá. Nebyla to kráva, byla to panenka, bodaj neminula slaměného vínka. Slaměný minula, drnový dostala, bodaj sa jí hlava na prach rozsypala.

Bartoš 1901 / 0472 | (29%)
1. Nad javornýčky sedá hrdľičky, tam si Janýčko krmý konýčky. Čo jim on dává? Seno i oves. Povedz my, myłá, čos płakała dnes. Já som płakała pre čiérné oči, ked my nespały po devet nocí. 2. Išieł za humny, kôn sa mu vrátył, zapłac my, myłá, čo som utracił. Já nezapłacím, nenye som vynna, nech ty zapłatý tá tvoja myłá. Tá tvoja myłá aľebo jinšá, nech ty zaplatý tvá najmyľejšá. 3. Ej hoja hoja, šabľenka hołá, poradz my neco, frajérka moja. Já ty poradzím: Janko, ožen sa! A já zas tebe: Myłá, vydaj sa! Já ty poradzím: Janko, vezny ma! A já zas tebe: Má myłá, sci ma!

Sušil 0257 | Měltě tatíček tři dcery (28%)
[: Měltě tatíček tři dcery, :] všecky na vydaj byly. 1) Jak najstarši vydaval, tři sta tolarů s ňu daval. Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Jak tu prostředni vydaval, dvě sta tolarů s ňu daval. Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Dy tu najmladši vydaval, hole stěny ji věnoval. 2) Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Něminulo sedym roků, šel tatiček v slabem kroku. A šel najprv k svěj Verušce, k svoji najstarši dcerušce. Buděš mne, dcero, chovati, ja už němožu dělati. Ona do komůrky vešla, stary provaz 3) odtaď něsla. Dyž němožetě dělati, 4) jditě se do lesa věšati. 5) Vzal hůlečku 6) a zaplakal: Čeho sem se ja dočakal! Vzal hůlečku, šel ze dveři, šel ke svej prostředni dceři. Buděš-li mne ty chovati, dy už němožu dělati? Ona do komůrky vešla, stary sotorek přiněsla. Dy němožetě dělati, jditě si chleba žebrati. Vzal hůlečku a zaplakal: Čeho sem se tež dočakal! A šel k tej najmladši dceři a vchazel v strachu do dveři. Buděš-li mne včil chovati, dy ja němožu dělati? A hneď do komůrky vešla, pěkny kolač mu doněsla. Tu matě, tatičku, jeztě, moje děti mně kolibte. Dcerko, dcerko moja mila, tebe sem najvěc bijaval, včil sem u tebe milosť dostal. Dobře stě to mně dělali, že stě mne z mladu bijali.

Erben 7/016 | V černém lese na pasece (28%)
V černém lese na pasece švarné děvče trávu seče. Jak nažala, navázala, na milého zavolala: „Pojď, Janečku, s druhé strany, zdvihni na mé nůši trávy.“ Jednou rukou trávu zdvihal, druhou rukou vínek snímal. A když měla vínek sňatý, hořce začala plakati. „A když nemám vínku míti, nechci déle živa býti!“ „Když jsi chtěla vínek míti, neměla jsi mne volatí. Vyvol sobě jedno z dvého, nespoléhej na žádného.“ Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, to se hora zelenala. Jak po druhé zavolala, tu se hora prohýbala. Jak po třetí zavolala, už ji matka nelyšela. „Ach, synové! jeďte v hora, naše děvče smutně volal“ Synové hned nemeškali, k černým horám pospíchali. Potkali tam mládenečka, sousedového Janečka. „Co jsi, Janku, co jsi zabil, že’s šavličku okrvavil?“ „Zabil jsem já holubičku, sedávala v okenečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spát nedala.“ „Nebyla to holubička, byla to naše sestřička!“ Sestra leží na trávníčku, má posekanou hlavičku. „Nyní půjdeš do vězení, pomoci ti žádné neni. Do vězení takového, že nevyjdeš co živ z něho!“

Bartoš 1901 / 0820 | Než družba žádá o nevěstu zpívá (27%)
Než družba žádá o nevěstu zpívá se: My zme dobří ľudé z Březůvského města; enom nám povězte, je-ľi tu nevěsta. My nevěstu máme, my vám ju nedáme, až jí všecky šaty novučké zjednáme. Už ste mohľi zjednat, už ich mohła zedrat, a vy nám mosíte tú nevěstu vydat. My vám ju nedáme, my ju rádi máme; až my jí šáteček hedbávný zjednáme. Už ste mohľi zjednat, už ho mohła zedrat; za štyry neděľe, neco sa zedere. Prosím vás, puste nás. veľmi ozíbe nás, Ořechovský páter, ten už čeká na nás. Vydaj nám ju, vydaj, ty její maměnko, pěkně ťa prosíme sivá hołuběnko. Co vy to pravíte, že nám ju nedáte, dyž už od přededňa vy nás vyhľédáte. Otvírajte vy nám, puste nás do dveří, pones nám, nevěsto, víneček zeľený.

Sušil 0856 | Svítí měsíc pod zeleným dubem (27%)
Svítí měsíc pod zeleným dubem, pověz, milý, esli svoji budem? Nebudem, nebudem, frajirenko moja zpomeň sobě na ty první slova. Co sme my si spolem říkávali, dy sme spolem pod oknem sedali; vydaj sa, možeš-li, moja najmilejší, esli ti dá Pán Bůh lepší ščestí. Nevydám sa, švarný šohajíčku, zalomila bych svoju hlavičku; dycky bych plakala stávaja léhaja, že sem si ťa, šohajku, nevzala.

Bartoš 1901 / 0829 | Kvítečku májový z Nepomuk rozený (26%)
Kvítečku májový, z Nepomuk rozený, otče můj, Jene svátý, dovol k tobě přijití, [: tebe navštíviti. :] Pospíchám s vroucností, k tobě na hrad pražský, chci žádati o milosť, bys vyslyšel mou žádosť [: Jene Nepomucký. :] Před tebou já padám, tvůj svátý hrob líbám, otče můj Jene svatý, jenž's dávno v nebe vzatý, [: pro Boha tě žádám. :] Chraniž moje jméno od pádu škodného, by nebylo zkaženo od nepřátel mé jméno [: ať je zachováno. :] To je bohatství mé: česť a jméno moje; na tom já si zakládám, o jinší věci nedbám, [:jen když dobrou česť mám. :] Nad tím mě nejvíce bolí moje srdce, že moji nepřátelé posměch dělají ze mne — [: ó můj svátý Jene. :] Žádnému neblížím, radši se ponížím a řeknu: Zaplať Pán Bůh za učiněnou křivdu, [: tak všudy obstojím. :] Vždyť je Bůh na nebi soudce spravedlivý; on odplatí každému protivníku mému, [: jak se jemu líbí. :]

Sušil 0632 | K fojtovi je cesta dolovaná (26%)
[: K fojtovi je cesta dolovaná, :] [: sedí tam má milá uplakaná. :] A syneček jede, zpívá sobě: »Ja, moja děvečko, co je tobě? Ja, moja děvečko, nestaraj sa, uvij si věneček a vydaj sa.« »»A na což bych já sa vydávala? Néní koňům ovsa, néní sena.«« »Nedaleko cesta do městečka, nakúpíme ovsa i senečka.«

Sušil 1129 | Vydaj sa len vydaj (25%)
Vydaj sa len, vydaj, tovariško moja, šak sa veru zdovješ, jaká je to vuola. Vydaj sa len, vydaj, tovariško moja, čaká ťa za dvermi ta dubova hola. Vydať sa, je vydať, ale odvydávať, nění to, můj Bože, chleba vypožčjávať. Chleba sa vypožčjá, chlebiček sa vrátí, a mojej slobody žaden něnavrátí.

Sušil 0244 | Když děvečka huse pásla (25%)
[: Když děvečka huse pásla, :] červenó pantličku našla. A když našla, skovala ju, přišel milé, dala mu ju. Tu máš, milé, našu lásku, všem mládencům na vokážku. Když děvečka huse pásla, červené šáteček 1) našla. Do půlnoce vyšívala, od půlnoce zametala. Když sedničku zametala, slozama ju polívala. Jak ju matka uviděla, metličku jí z ruk vydřela. Hybaj, dcero uplakaná, néseš mýho doma hodná. 2) Na synečka zavolala, křivdu jemu žalovala. 3) Trp, má milá, pokud můžeš, sak dlóho trpět nebudeš. Seber sobě co je tvýho, půdem do kraja cezího. A když přišli na trávníčky: Pohledni mně do hlavičky. Kolik vlásků přeložila, tolik slozé uželila. 4) A když došli tmavéch lesů, rozťal ju na devět kusů. 5) Tu máš, milá, ulevení, za na matku naříkání. Seber, milé, kosti moje, hoď je do hluboké zmole. Vezmi, milé, šatu bíló, a zakrý mó krev nevinnó. 6) Aby vrany nekvákaly, černý voči neplakaly. 7)