Bartoš 1901 / 0547 | A v tech Mikuľčicách tam je

85 words

Bartoš 1901 / 0547 | A v tech Mikuľčicách tam je (100%)
A v tech Mikuľčicách, tam je dobře, majú tam devčata v každém domě; méł sem tam jednu, chodíł sem za ňú štyry neděľe. Po štyry neděľe ve dně, v noci, jako tá rybička po potoce; ešče půjdu ráz a zeptám se vás, mám-ľi přijít zas. Nechoď k nám víc, švárný šohajíčku, zbraňujú tatíček aj s mamičkú; brání tatíček, mamička nedá, že su chudobná. Neděłaj si, miłá, z toho pranic, dyby ich bránilo na stotisíc; Pámbů statek má, a on nám ho dá, dyž budeš hodná!

Galko 1/480 | Ej, už ju vedú (36%)
Ej, už ju vedú, už ju povedú (Ej, už ju vedú, ej, už ju vedú) k tej materi cudzí, ani nevidzí pred sebu ludzí od velikých suzí. Ej, ešče sa vás, moja mamičko, jednú ja opýtam, ej, s vama-li ja, moja mamičko, tady bydleci mám? Ej, ne-e, ne-e, ceruško moja (Ej už, nie už, nie, ceruško moja) ne-e už vjec se mnú; (ej, už nie vjec se mnú) ej, koho sis’ ty raz vyvoliua, už mosíš ít k nemu. Ej, dzekujem ja vám, muj tacíčku, za vaše chováni; ej, dzekujem aj vám, má mamičko za opatrováni. Ej, dzekujem vám, moja mamičko, i na stotisíc raz, že ste si mňa čaško vychovali, včil mosím ít od vás.

Bartoš 1901 / 1188 | Seděła má miłá pod zeľeným hájem (23%)
Seděła má miłá pod zeľeným hájem, [: šiła košuľenku :] červeným hedbávem. Komu, ty miľunká, košuľenku šíješ? [: To tobě, synečku, :] až pomaširuješ. Neděłaj, miľunká, neděłaj si škody, [: skovaj košuľenku, :] až já přídu z vojny. To já neuděłám, mně by mamka łáła, [: že sem ti košełky :] do vojny nedała. Esľi ťa poraňá, budeš mět na rany, [: esľi ťa zabijú, :] budeš mět do jamy.

Bartoš 1901 / 0719a | Povědała sem ti (23%)
Povědała sem ti hneď od prvu začátku, neděłaj chodníčka, přes tu našu zahrádku.

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (14%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!

Sušil 0281 | Oženiu sa Jura (11%)
[: Oženiu sa Jura, :] Jura za horama. Ej, vzau si on Anku, ze dvora zemanku. Keď byuo po roce, praviu Jura Ance: Pojedu za hory, k otcovi, k materi; mosíš doma býti, koničky krmiti. Já doma nebudu, já s tebú pojedu. Jura koně seduá, Anka obrus hledá. Už Juriček jede, Anka za ním ide. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený, Aničce huavu sťau, pod jabor zakopau. Jak dojeu k otcovi, všecí ho vítali. Vítaj k nám, Juričku, kdes nechau Aničku? Nechau jsem ju doma, mosí krmit koňa. Sem ti jí nedaua, aby doma byua, než sem ti ju daua, aby k nám chodiua. Otec ti jí posuau štyry koně vrané, dva voze kované. Máti jí posuaua štyry krávy stelné, ceué šaty pěkné. Sestra jí posuaua štyry krávy dojné, ceué šaty nové. A bratr jí posuau štyry vouy párné, dva puuhy kované. Tu máš ty, Juričku, pozdravuj Aničku. Už Juriček jede, velký statek žene. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený; sobě tu zpomínau, na Aničku vouau: Staň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, ženu statky tvoje. Keď ženeš, užívaj, mně smutnej pokoj daj. Dívali sa páni z tej hodonskej brány co deuá Juřiček pod šibenicami. Co by děuau? Visí, nebožátko mosí. Zmokla mu košelka od krvavěj rosy. Požčaj mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Požčaj mně, má miuá, bíuého ručníčka, až si já obetřu své červené líčka.

Bartoš 1901 / 0005 | Neščasný Vsetínský zámeček (11%)
Neščasný Vsetínský zámeček, neščasný ten panský dvůr! Chodíł tam syneček, roztrháł krpeček, jeden cełý, druhý půł. Mamičko, de je vaša céra? Já ju přišéł navčívit; tři leta minuły, co sem í neviďél, já ju přišéł potěšit. Ceruška na kerchově ľeží, tam je její posteľka; nemysľi, synečku, švárný šohajíčku, že bude tvoja ženka. Ukažte ke kerchovu cestu, já sa na ňu podívám, žije-ľi tam ešče, černooké děvče, nech sa s ním rozhovárám. Dyž sem už na kerchov doběhł, uviďéł sem hrob nový; dvě růže červené, znamení ně dały: Tu ľeží potěšéní. Kdo to tady chodí po hrobě, a mé srce stłačuje? Chodí to syneček, švárný šohajíček, co tě věrně miłuje. Staň, miłá, z hrobu hłubokého, promłuv ke mně słovečko! Já bych ráda stała, k tobě promluviła, mám zemdľené srdečko.

Bartoš 1901 / 0142 | Pod zeľeným tam pod tým hájem (11%)
Pod zeľeným tam pod tým hájem, vyšívała sukně hedbávem. Kdo ti jich, má miłá, vyšíváł, ja dyž sem já doma nebýváł? [: Vyšívaľi ně jich dvořané, :] [: na zeľenéj łúce v otavě. :] Kúpím ti, má miłá, domeček, za ten tvůj zeľený víneček; ty budeš v domečku přebývat, a já budu k tobě chodívat. [: Jak bys ty, synečku, chodíł k nám, :] [: dyž su já chudobná, a ty pán. :] Po čem to, má miłá, poznáváš, dyž ty ně tým pánem nazýváš? Já to poznávám, můj synečku, po tom tvojém vraném koníčku. Měj ně, můj synečku, měj ně rád, kúpíme si społem vinohrad. Ty budeš súdečky pobíjat, a já budu vínko popíjat.

Sušil 0588 | Može tě synečku (11%)
Može tě, synečku, može tě hanba byt, žes ty se naučil za ledačím chodit. Ledaco, ledaco ledačinú bude, a tebe, synečku, předce hanba bude. Chudobná děvečka ta statečku nemá, kde by ho nabrala, dyž rodičů nemá? Třeba sem chudobná, dyž su jen poctivá, ešče milý Pán Bůh pro mne statek chová. Ej, chová ho, chová a i chovat bude, pokud má hlavěnka vínek nosit bude.

Sušil 0457 | Bohoticí mládenci takovi só (11%)
Bohoticí mládenci takovi só, chudobnýho děvčete si nevšímnó. Po bohatéch vočma točí: Chudobná děvčico, jdi mně z vočí. Už sem se já, synečku, dověděla, co na mě tvoja máti namluvila; za nevěstu že mě nechce, že sem já pro tebe špatný děvče. Vožeň se ty, synečku, s Pánem Bohem, a já tobě na statku nésu roveň; na poctivosť su ti rovná, na péchu, na statek néni možná.

Bartoš 1901 / 0752 | Už je połámaný mosteček ten (11%)
Už je połámaný mosteček ten, přes kerý sem chodíł každičký deň. Už je mostek połámaný, škoda mého miłování, škoda miłování tento týdeň. Neščasní tesaři byť museľi, keří ten mosteček uděłaľi, dyby byľi dobře dbaľi a ten mostek uděłaľi nebýł by já spadnúł do Moldavy.