Bartoš 1901 / 0774 | Pres dunajek ľetí małý vtáček

{8'xD 8'G4 8'bB 8'bB 8'bB 8'bB } / {8''xD 8''D5 4''C5 4'bB } / 4-{8''xD 8'bB 8'bB 8'bB } / {8'xG 8'G4 8'bB 8'bB 4'xG } / 4'G4 4-{8'bB 8'bB } / {8'xG 8'G4 2'F4 } / {8''xD 8''xD 8''D5 8''C5 2'bB 8'xD 8'G4 8'bB 8'bB } / {8'bB 8'bB 8''xD 8''D5 4''C5 } / 4'bB 4-{8''xD 8'bB } / {8'bB 8'bB 8'xG 8'G4 8'bB 8'bB } / 4'xG 2'G4 /
Text: 
Pres dunajek ľetí małý vtáček, jeho méno je małý słavíček; ten nese psaní, v něm pozdravení, połožił ho miłéj na stołeček, kde ona skłádała svůj věneček. Miłá, jak sa ze sna probudiła, do pravéj ručenky psaní vzała; čte ho a vzdychá, smutně naríká, zbavená súc svého potěšení: skrz ľudské reči zme rozvedení. Łaštověnka ľetí dó cuziny; hľedaj si, synečku, děvče jiný, hľedaj si hľedaj, synečku, jiný, a já tobě préju mnoho ščestí, aby sis ty našeł děvče hezký.
78 words

Podobné písně

Bartoš 1901 / 0774 | Pres dunajek ľetí małý vtáček (100%)
Pres dunajek ľetí małý vtáček, jeho méno je małý słavíček; ten nese psaní, v něm pozdravení, połožił ho miłéj na stołeček, kde ona skłádała svůj věneček. Miłá, jak sa ze sna probudiła, do pravéj ručenky psaní vzała; čte ho a vzdychá, smutně naríká, zbavená súc svého potěšení: skrz ľudské reči zme rozvedení. Łaštověnka ľetí dó cuziny; hľedaj si, synečku, děvče jiný, hľedaj si hľedaj, synečku, jiný, a já tobě préju mnoho ščestí, aby sis ty našeł děvče hezký.

Bartoš 1901 / 0108b | V čirém poľi na rovny (13%)
[: V čirém poľi na rovny :] zatočił sa švárný šohaj na vraném kony. [: Zatočił sa sem a tam :] jako sa já, moja myłá, od vás vymotám? [: Vymotaj sa, jako sceš :] šak ma ty už, duša moja, myłuvat nesceš. [: Skočił s kona, myłuval :] až sa v Sedmohradskéj zemy dubec ohýbał. [: Chycił ju on ces poły :] zanesł ju na daľeké široké hory. [: Połožił u pod dubem :] tu sa ty živ, duša moja, z duba žałudem. [: A já pôjdem do Prahy :] kúpým ci tam, duša moja, za grajcar stravy. [: A za druhý pernýku :] a za tretý, duša moja, dúhého veku.

Erben 7/020 | Byl jest jeden zeman (11%)
Byl jest jeden zeman, měl překrásnou dceru, ach Bože! Přebože! jménem Kateřinu. Zvěděl o ní, zvěděl ten Turecký kníže, ach Bože! Přebože! psaníčko ji píše. Psaníčko jí napsal, prstýnek dal k tomu, aby bylo dáno do jejího domu. Jak psaní dostala, dala pantátovi, aby se podíval co v něm psáno stoji. Pantáta čte psaní, smutně sobě vzdychá, ach Bože! Přebože! smutně sobě vzdychá. „Můj zlatý pantáto! co vy tak vzdycháte? co vy v tom psaníčku zlého nalézáte?“ „O má dcero drahá! kterak nemám vzdychal, když tě mám Turkovi za ženu odevzdat?“ „Můj zlatý pantáto! toho nedělejte, tomu Turkovi mne v ruce nedávejte!“ Turek jede do vrat. „Jděte mu otvírat: já jdu do komůrky, tam budu umírat.“ „Dobrej den, matičko! kde je vaše dcera?“ „Tam v komůrce leží, ach, umřela včera!“ Nechtěl Turek věřit, do komůrky zašel, ach Bože! Přebože! umrlou ji našel. Vyndal z kapsy šátek, utíral si líčko: „Proč’s mě opustila, má drahá perličko?“ Dal jí rubáš šíti z růžové dykyty: „Proč jsi mi uvadlo, mé převzácné kvítí?“ Vyndal drahé perle, dal jí kolem krku; vyndal zlatý prsten, dal na její ruku. Dal jí truhlu líti ze stříbra čistého, a na truhlu víko ze zlata ryzého. Stříbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou zem vyhazovati. Dal ji hrana zvonit po celé krajině, aby bylo slyšet do Turecké země. Turek z domu jede, dcera z komůrky jde: „Provázej tě pán Bůh do Turecké země!“ Turek jede v poli, kloboučkem zatočil, Ach Bože! Přebože! hořem se rozskočil.

Bartoš 1901 / 0821 | Na Vľčnovskéj veži (10%)
Na Vľčnovskéj veži złatá baňa ľeží, na ní je kohútek, má páové péří. Na Vľčnovskéj veži, złatá baňa ľeží, odpros sa, Marýnko, otcovi, mateři. Odpros sa jím, odpros, kľekni na koľena: Pro Boha vás prosím, neopúščajte ňa. Už ňa upustiľi přáteľé najbľižší, neopúščaj ty ňa, můj Kriste Ježíši. Už ňa opustiła, cełá má rodina, neopúščaj ty ňa, Panenko Maria. Dajte nám ju, dajte, vy její maměnko, dajte nám ju, dajte, sivá hołuběnko. Dajte nám ju, dajte, vy její tatíčku, dajte nám ju, dajte, sivý hołubíčku. Nedáme, nedáme, dyž my vás neznáme, až my sa někoho na vás pozeptáme. A co to pravíte, že vy nás neznáte, dyž vy nás od rána s boľesti čekáte. Dyby zme vás byľi s boľesti čekaľi, my by zme před vama dveří nezavřeľi. Otevři, Mařenko, maľované dveři, vynes ten víneček na bíłém taľéři. Vystup si, Mařenko, vystup na łavěnku, pohľédni po ľuďoch, máš-ľi tu maměnku. Vystup si, Mařenko, vystup na stołeček, pohľédni po ľuďoch sú-ľi tu tatíček. Zeber si, Mařenko, svoje majetnosti, co sis najednała od svéj maľučkosti. Ženichu nedbałý, nestoj za dveřami, poď do izby rači, nevěsta se mračí. Všecko sem zebrała, nic sem nenechala, enom ten kľíneček, co viséł víneček.

Sušil 0270 | Šla Kača pro vodu (10%)
[: Šla Kača pro vodu k bílému Dunaju, :] [: postřetla tam Turky, podala jim ruky. :] Hned domů běžala, rukama čapkala. Bože milý dobrý, co sem udělala? Psaní za psaním šlo, až Kačenky došlo. Tatínek čte psaní celý zarmúcený. Tatíčku můj milý, co vy to četete, že nad tím plačete? A jak nemám plakat, dyž tě mám Turku dat? Turku škaredému, pohanu čírému. Turkova nebudu, radši z náhla umřu. Dajte truhlu dělat, dyž pojede Turek, já budu umírat. Nahoru vyběhla, okénkem vyhledla. Kavky-li letíja, či Turci běžíja? Kavky neletíja, než Turci běžíja. Turek na dvůr jede, běžte mu otvírat. A ja budu sama v komoře umírat. Do komory vběhla a do truhly lehla. Turek s koňa skočil, do světnice vkročil. Dař Pán Bůh, máti má! Co dělá Kače má, že mne tu nevítá? Kačenka umřela, jak byla neděla. A tam ona leží, u tych bočních dvéří. Turek na to nedal, jen Kačenky hledal. Šli do prvních dvéří, tam Kačenky néní. Šli do druhých dvéří, tam Kačenky néní. Šli do třetích dvéří, tam Kačenka leží. *) Tak celá červená, jak by živá byla. Zlatý pás odpásal, Kačenku opásal. Zlatý prstének sňal, na její prst ho dal. Na krk její bílý dal drahé gorály. Dal jí truhlu dělat z samého bramoru: Tu máš, má panenko, tu máš svú komoru. Dal jí zvonit hrany na patery strany, až se rozlíhalo po Tureckej zemi. Turek z brány jede, milá z komory jde. Sprovoď tě Kristus Pán do tureckej země, abys sa nevrátil jak si živ už ke mně!

Sušil 0812 | Pročpak plačeš a naříkáš (9%)
Pročpak plačeš a naříkáš, pro mně tak smutného? Dyj jsi mně nebyla souděná, zvol sobě jiného. A já taky tež tou měrou zvolím sobě jinou, hezkou holku roztomjilou, svému srdci mjilou. Nadala jsi mně falešných, sama’s neupřímná; dalas mi šáteček červený, sama’s mi ho vzala. A kdo jest toho příčina našeho rozvedení? Aby mu Bůh v světě nedal žádný požehnání. Aby naňho dešť nepršel, slunce nesvítilo, aby to lidé věděli, že to pro nás bylo.

Bartoš 1901 / 0565b | Ej vím já jedno (9%)
Ej, vím já jedno spaniłé okénko, pod kerým sem stávał, na ťeba vołávał: spíš-ľi miľenko? A já nespím, nespím, ja ťa dobre słyším, aľe že já tobě, potěšení moje, otevrít nesmím. Proč bys nesměła, šak si sama doma, ja ľeda by tobě, panimáma tvoje zabraňovała. Co's to, má miłá, co's to učiniła, že's ty našu łásku, spaniłý obrázku, sama zrušiła. Já sem zrušiła pro ľudské reči, ja že nám nepráľi a ně záviděľi tvých čérných očí. Ty očka čérné ty sú ně věrné, za tyma já půjdu, ty miłovat budu, v noci aj ve dně.

Bartoš 1901 / 0399 | Hájičku v doľině (9%)
Hájičku v doľině, si na pěkný rovině, je tam má panenka, srdci hołuběnka, šenkuje tam víno. Přišił k ní syneček, sedł si za stołeček, dat si naľíť vína, ešče k tomu dřímá unavený všecek. O synečku nedřímé a vínečko popíjé, aby lidé neřekľi, a na nás to nesvedľi, že ty si můj miłé. A já sem k vám nepřišeł vínečko popijati, ale já sem k vám přišeł, maľovaný obrázku, tebe si namłóvati. O synečku přes poľe, ty nemáš práva do mě, ešče naši nešľi spať, ešče ani nešľi stłať, a ty mosíš počkat’.

Sušil 1387 | Pověz ty mně pověz (9%)
Pověz ty mně, pověz, ty ptáčičku malý, jaké je v tom světě největší soužení? První je soužení, dyž rodičů není, a to je ve světě největší soužení. Druhé je soužení, dyž se zle ožení, třetí je soužení s milou rozvedení.

Galko 1/010 | Od Oravy dážd ide (9%)
Od Oravy dážď ide, už môj milý nepríde; prišiel by on, jaj bože, pre zlé časy nemôže. Ani je to chyba tá, žeby bola cesta zlá; ale ľudské jazyky majú veľké praktiky. Príďže, Janík, príďže, príď, až keď budú štyri biť. Štyri bilo, päť bilo, milovanie chybilo. Štyri sviece zhoreli a tej piatej dopoly; už tá piata dohára, Janík dvere otvára.

Bartoš 1901 / 0334 | Słavíček małý ptáček (7%)
Słavíček małý ptáček, dyž on svú miłú ztratí; sedne si on v hájíčku na vysokú jedľičku, a počne naríkati.

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"Bartoš 1901 / 0774 | Pres dunajek ľetí małý vtáček", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 15 Črv 2024), URL: http://folksong.eu/cs/song/7627