Bartoš 1901 / 1183 | Ani tech ručičék na zemi néni

51 words

Bartoš 1901 / 1183 | Ani tech ručičék na zemi néni (100%)
Ani tech ručičék na zemi néni, ja ony už ľežá v téj čérnej zemi, co ňa koľébały, k prsom přikłádały, dyž sem był pachoľík, pachoľíček małý. Tá moja gaľánka, tá moja miłá, Veľických úradů za mňa prosiła, puste ho z vojny, on je chudobný, šak sa vám nebrání, je vám povoľný.

Sušil 1629 | Skalička skalička (26%)
Skalička, skalička, pod ňú je hranička, chytali na vojnu Pískové bratříčka. Keď ho svazovali, na sestřičku vouau: Aničko, sestro má, svazovat mňa nedaj. Co ti já, Janičku, co ti já pomožu, řetazem’s svázaný, já ťa nerozvážu. Kdo je ti, Janičku, kdo je ti příčina? Ten pohan židovský, skáua ho zabiua. Skáua ho zabiua, kameň ho roztřiskau, ten pohan židovský cedulenku pisau. A jak ju napisau, do Brna ju posuau, aby tam Janiček za vojáka ostau. Ti brněnščí páni z okna vyhlédali, regruta-li vezú či hrdeuních vězňů. Nevezeme vězňů, vezeme regrúta; tak sa on nám brániu, třech úřadů zmarniu. A brněnščí páni, ti jim povídali, že je kuřa maué, a smrti sa brání. Jak ho tam dovezli, na uávku si sedeu, na uávku si sedeu, do okénka hleděu. A co tam, Janičku, a co tam pohledáš? Šak ty tam, Janíčku, svej maměnky nemáš. Bar nemám maměnky. Ale mám Aničku, ale mám Aničku, najmuadší sestřičku.

Erben 2/353 | Vímť já domeček (18%)
Vímť já domeček, 1) a v něm okénko, pod kerým jsem stával, na tebe volával: Spíš-li, panenko? „Nespím, ach nespím! 2) dobře tě slyším; jenom že já tobě, potěšení moje, otevřít nesmím.“ Proč bys nesměla? Vždyť nejsi sama, ani ti nebrání, potěšení moje, tvá panímáma. Když neotevřeš, s pánem Bohem lež: nepřijdu já k tobě, potěšení moje, do roka podnes. Nežli rok vyšel, už zase přišel: jen že u své milé, holky roztomilé, lásky nenašel. Ach holka milá, co jsi myslila, že jsi naši lásku, můj zlatej obrázku, že’s ji zrušila? „Zrušila jsem ji ne o své vině: že jsou nás podvedli, od sebe rozvedli falešní lidé. Zrušila jsem ji pro lidské řeči: že jsou mi nepřáli, milovat nedali tvých černých očí.“ 1) Ach nejmilejši zlaté okýnko! 2) Spala jsem, nespím.

Sušil 0650 | Hole hole můj kůň vrany (18%)
[: Hole, hole, můj kůň vrany, :] kostečkami vykladany. Co sem na nim jezdivaval, sveho ščesťa pohledaval. Měl sem ščesti i něščesti, potkalo mne děvče hezky. Děvče hezske, černooke a malučke, něvysoke. Začal sem se vyptavati, ma-li chuť se vydavati? Musiš byť ma, bys něchtěla, půjděm spolem do kostela. A v tym našim kosteličku podamy sobě ručičku. Ona prosi, že by rada, ale ji maměnka něda. Ale tatiček něbrani, esli je šuhajek švarny. Šuhaj švarny, černooky a malučky, něvysoky.

Bartoš 1901 / 0259 | Sadiła Anička modrú (17%)
[: Sadiła Anička :] [: modrú fiałečku, :] [: jak ju zasadiła, :] [: tak Boha prosiła. :] [: Daj Bože deščíčka, :] [: tichého větríčka, :] [: co by sa ujała :] [: modrá fiaľička. :] [: Šohajkovy koně :] [: do zahrádky vešły, :] [: modrú fiałečku :] [: do koła obešły. ] [: Cože ty, Anička, :] [: za tú škodu žádáš, :] [: či koňa vraného, :] [: či synka švárného. :] [: A já vám nestójím :] [: o vašho koníčka, :] [: aľe vy mi dáte :] [: švárného Janíčka. :]

Bartoš 1901 / 0312 | Děvečka šohajka (17%)
Děvečka šohajka veľice prosiła: [: Vem si mňa, synečku,:] co bych nestúžiła. Vem si mňa, synečku, já ťa pěkně prosím, [: jak si mňa nevezmeš, :] já sa zabiť mosím. 2. Nehľeď ty, cérečko, na moju pěknú tvář [: příjdi sa podívať, jaký su hospodář. Jaký si hospodář, takovú máš ženku, [: ty piješ v paľérni, :] ona pije v šeňku.

Erben 2/549 | Já jsem chudej pacholíček (11%)
Já jsem chudej pacholíček, mám maličko košiliček: má milá se za mě stydí, že mě vždycky v jedny vidí. Nestyď ty se, holka, za mě, já si koupím zejtra na ně: na dvě tenky, na dvě tlusty, však nás pán Bůh neopustí. Třebas já byl bez čepice, jen když já mám hezké děvče; třebas já byl bez klobouku, jen když já mám hezkou holku. Já jsem chlapík ošacenej, kabát pětkrát obrácenej: vem ty si mě, nebo nevem, já mám kabát jenom jeden. Kdybych já byl sedláků syn, což bych já se pěkně nosil, ale že jsem chalupníků, nosím kabát bez knoflíků.

Erben 9/010 | Až já umřu (11%)
Až já umřu, co mně dáte? dubovou truhličku, bílou košiličku, to mně dáte. Na tu truhlu slovo boží: aby každý věděl, kdo tu leží. Leží, leží pacholíček, všech hezkých děvčátek milovníček.

Sušil 1750 | Na velických kopcách šibeničky (11%)
Na velických kopcách šibeničky, budu na ně věšat dvě děvečky. A dyž jich pověsá, viset mosá, ani jich maměnka nevyprosá.

Černík 1908 / 039 | Keď som bol (11%)
Keď som bol malučký pacholíček, stúpl mi koníček na malíček, a mňa včiloj prstok bolí, už sa mi, Bože mój, nězahojí.

Sušil 2021 | Take sem já pacholíček (10%)
Take sem já pacholíček, take sem já béval, take sem já nuvý šate, take sem jich míval. Kabát nuvé papíruvé, galhote slaměný, bote nuvý cibulový, podešve makuvý. A čepico palachuvó, na ňó vtáčí pírko, take sem já chodívával v noce na špacírko.