Bartoš 1901 / 1206b | Ach Bože môj Prebože môj dobrý

46 words

Bartoš 1901 / 1206b | Ach Bože môj Prebože môj dobrý (100%)
Ach Bože môj, Prebože môj dobrý, čo já budem robievať, keď já musím skoro ráno stávať, kdož ma bude zobúdzať. Lastovienka skoro ráno stáva, keď słnečko vychádza, pozri, miłá, k mestečku Ľemberku, jak mu mundér dávajú. Prechádza se práve v połudnečku, šabľenku si šteľuje, pozri, miłá, k mestečku Ľemberku, jak sa on tam šňoruje.

Bartoš 1901 / 1207 | Ach můj Bože ze všech némiľéší (36%)
Ach, můj Bože, ze všech némiľéší, jak já budu v noci spať ? Nemá mne kdo ze sna probuditi, a já mosím skoro stať. Ráno stávám, ľaštověnka zpívá, spíš než słunce vychází, ohľídá se na daľeké poľe, hde se miłý prochází. Prochází se po brněnském mostě, šabľenku si šrubuje, ohľídá se na vaše poľečko, hde se miłá šňoruje. Šňoruje se hedbávnó šňůrečkó, słzy z očí kapajó, utírá jich hedbávném šátečkem, na hranici padajó. Blaze je vám, miłé tovaryšky, kerá máte miłého, rozkvetó vám červený růžičky prostřed srdce vašeho.

Galko 1/246 | Čierne oči, chodte spať (23%)
[: Čierne oči, choďte spať, :] [: bo musíte ráno vstať. :] ([: Ráno, ráno, ránečko, :] [: keď vychádza slniečko. :] [: Už slniečko vychodí, :] [: má milá sa prechodí. :] [: Prechodí sa po rinku, :] [: donesie nám novinku. :] [: Novinečku takovú, :] [: že na vojnu verbujú. :] [: Keď verbujú, budú brať, :] [: škoda chlapcov nastokrát! :] [: Dajú koňa i šaty, :] [: i klobúčik rohatý. :] [: Za klobúčik pentličku, :] [: a ku boku šabličku. :] [: A do ruky karabín; :] [: už ťa, milá, zochabím. :] [: Zostaň, milá, komu chceš, :] [: už ty moja nebudeš. :])

Galko 3/021 | Prešpurská kasáma malovaná (23%)
Prešpurská kasárna malovaná, kdože hu maloval ze slzama? Chlapci ze slzama, dievčence očama; prešpurská kasárna malovaná. Prešpurská kasárna, široký dvor, po nej sa prechádza kamarát moj; prežalostne plače, ruce zalamuje, až sa tá kasárna celá trase. Tedy má mamička veliký žál, ked sa jej synáček na vojnu bral; ale šak on príjde a vás živú nájde, potom vás, mamičko, chovat bude.

Bartoš 1901 / 1346 | Na Viškovci zakázaľi (23%)
[: Na Viškovci zakázaľi :] aby vínko nědávaľi. [: Že je vínko hrubě kysłé, :] že sú z něho dzjévky pyšné. [: A tá jedna najpyšnější, :] protože je najpeknější. [: Dzěvadzěsac ľetnic mała :] a ešče sa něvydała. [: A já som ľen jednu mała, :] pýtaľi ma až do Viédňa. [: Pýtali ma do Lemberku, :] abych išła za masárku. [: Něpójdzěm já za masára, :] veru bych sa porezała. [: Rači pójdzěm za mynára :] za dobrého hospodára. [: Mynár sedzí na lamfešcě* :] vodzěnka mu žitko něse. [: A mynárka ve młýnici :] meľe žitko po měřici.

Bartoš 1901 / 1056 | Dobre boło v Uhorskéj krajině (7%)
Dobre boło v Uhorskéj krajině, ked Stefan kráľ pobývał v Budýne. A ked Stefan kráľ vyšeł z Budýna, zapłakała Uhorská krajina. Ej, kebys Ty Stefan kráľ stał hore, vydeł bys Ty ty úrady nové. Fyškálou máš vác jako býrešou dze boł magnáš, tam máš arendašou. Z jich paľácou aj paľadýn — hradu, robý židé pre krmu stodołu. A ked seľľák skoro ráno stává, židovy sa jako Bohu kłáná. By mu zverił pôł ľitra »páľenku«, a žid hľadzí na jeho haľienku. Jak žid vydzí, že je ešče dobrá, tak mu zverí pôł ľitra páľená.

Černík 1908 / 119 | Kerá panna (6%)
Kerá panna stává z lože, červená je jako růže, červená je taková, kerá vienka zachová. A já som ho zachovala od večera až do rána, od večera tmavého až do rána bielého. A keď prišlo bielé ránko, prišla mamka pod okénko, staň, Janoško, staň vzhůru, verbujů ťa na vojnu. Bežce domů, má mamička, osedlajce mi koníčka, sedlajce mi vraného, budzem sadac na něho. Keď som na koníčka sadal, tatko na mňa takto volal: » S Pánom Bohom, synu mój, ťažko som ťa vychoval. « Choval som ťa z růže kvetom, včilej idzeš cudzím svetom, choval som ťa laliju, a včilej ťa zabijú. S Pánom Bohom , má mamička, s Pánom Bohom, mój tacíček, s Pánom Bohom, mamička, aj moja frajérečka.

Galko 1/145 | Trebárs som ja valach len (6%)
Trebars som ja [: valach len, :] [: predsa rád mám ja stav ten. :] Žijem sebe bez starosti, v samej rozkoši, radosti; ja valašku [: ovčiarsku, :] [: nedám za húl cisársku. :] (Ráno slnce [: keď stáva, :] [: v rose stojí zas tráva; :] tuja s veselým spievaním ovce z ovčinca vyhánim do zelenej [: jedliny, :] [: trebars som sám jediný. :] Potom idem [: k hájičku, :] [: hľadám svoju milenku; :] znám ja cestu, nepoblúdim, stretnem milú, ju poľúbim, stisnem jej [: ruky vnadné, :] [: ach, jak to dobre padne. :] Ona poctí [: mňa perem, :] [: ja sa od nej odberiem; :] v ničom nečiním prekážku, podoprem sa na valašku; spievam, vískám [: si zase, :] [: a mé stádo sa pasie. :] Keď mám smäd a [: hlad veľký, :] [: posiahnem do kapsielky; :] tu ja najdem, čo mi treba, vezmem syra, vezmem chleba; a môj pes ma [: varuje, :] [: ach, jak mi to šmakuje. :] Pes môj je strážcom verným, [: bdie nado mnou, keď ja spím; :] kde chcem, ta ovce zavrátim, nedal bych ho za sto zlatý; k službe mi je [: hotový, :] [: nedá ovce vlkovi. :] Potom idem [: k potoku, :] [: tu mé ovce do skoku; :] poznám, že sa už napásli, že jim škuráky nariastli; potom, keď jich [: umývam, :] [: vesele si zaspievam. :] Odtiaľ idem [: na salaš, :] [: privíta ma bača náš; :] privíta svojho Janíka, dá žinčice do čerpáka, i syra z božej lásky: [: šťastlivý stav valaský! :])

Bartoš 1901 / 0002a | Vdávała matka (6%)
Vdávała matka, vdávała céru, nedaľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, céro, víc ke mě. Uděłám se vtáčkem, vtáčkem, jeřábkem, a poľetím přes poľe, do naší zahrádky, na ty małý hřádky, na ty modrý ľeľuje. Má maměnka miłá, okýnkem se dívá, to na vtáčka jeřábka, jak on na nich sedí, na ňu smuťně hľedí, maminka se naň dívá. Aj vtáčku, vtáčku, vtáčku jeřábku, nełámé nám ľeľuje, jak nám jich połámeš, a ony mě zvadnó, kdo pak mě jich zaľeje. Dyž mě muž budí, palicó mě tuží: Stává, mrcho ľenivá! Dýž mě maměnka doma budívała: Stávé, ceruško milá! Céra si stěžuje, matka při ní płáče: Ach, ceruško, céro má, dybych tě radš, ditě, vychovała krytě, až do nynější chvíľe.

Sušil 1231 | Na prahu tě stála (6%)
[: Na prahu tě stála, :] s mátí se žehnala. [: Žehné se ty sama, :] co sobě zvolila. [: Zvolila sem sobě :] to švarné pachole. [: Keré ráno stává, :] vraným koňom dává. [: Vraný koně řechcó, :] obroku jest nechcó. [: Jenom tó belenko, :] drobnó jetelinko. Co ju milá žala biléma rukama, žalostně plakala.

Erben 3/170 | Vímť já ptáčka jednoho (6%)
Vímť já ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce: sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou bylo moc pozvaných, to z rozličného ptactva, jak velkých, tak malých. Zlatohlavý strnádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivánek zval hosty na svatbu. Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla. Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou žádny přátelé, všem se zakazoval. Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všickni poznají, kterak se začernil. Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak, co hostu bylo, všecko tancovalo. Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná straka postel jí vystlala. Svatba se dokonala, písničku zavírám, na které já taky byl a na ni se díval. Stala se roku toho, a podnes se stává: když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.