Galko 1/188 | Akože ja pôjdem cez tie biele hory

73 words

Galko 1/188 | Akože ja pôjdem cez tie biele hory (100%)
Akože já pôjdem cez tie biele hory; [: každá má mamičku, :] moja v čiernej zemi. Moja v čiernej zemi nohami do dverí; [: na jej hrobe rastie :] rozmarín zelený. A já ten rozmarín nikdy neotrhnem, [: moju dobrú mater :] nikdy nezabudnem. Jaj, mamička moja, budem sa vydávať; [: príd’teže mi, príďte :] vienočok oddávať. Vienočok oddávať a stoly priprávať; [: jaj, mamička moja, :] budem sa vydávať. Jaj, mamička moja, staňteže mi hore; [: urobte poriadok :] v tom sirotskom dvore. Jaj, djeučička moja, já ti už nestanem, [: už já teba nikdy :] vyprávať nebudem.

Sušil 1042 | Vyletěl holoubek ze zlata (23%)
Vyletěl holoubek ze zlata, letěl až k Novákům na vrata. My sme ho počali chytati, zlaté péřičko trhati. Vyšla panimama: Nechte ho, a to je synečka našeho. Byla je stežčička šlapaná, šla po ní panenka, plakala. Šel za ní syneček, vejskal si, dohonil panenku, stejskal si. Copak si, synečku, stejskáte, snad vy mě v zármutku necháte?1) Přiďte k nám, synečku, v neděli, já vám dám věneček zelený.2) Syneček v neděli nepřišel, zelený věneček opršel. Opršel, opršel, opadal, že mě můj syneček oklamal.3)

Smutný 08/032 | Spadna do jamy hore nohami (23%)
Spadna do jamy, hore nohami

Galko 1/260 | Šuhajík Moravan, za teba vôľu (16%)
Šuhajík Moravan, za teba vôľu mám, ale mňa moja mať za teba nechce dať. Povedala som ti, ešte raz ti poviem, že ja viac na teba nikda nezabudnem. Zaľúbila som ťa nie zo všetečnosti, ale sa mi páča tvoje pekné cnosti. Zaľúbila som ťa, čo ja môžem z toho, aj ťa ľúbiť budem, čo komu do toho?

Bartoš 1901 / 0371 | V čirém poli v čirém tri (15%)
V čirém poli, v čirém tri růženky stójá, ešče som daleko už mi jedna volná Vonaj že my, vonaj, Růženko vonavá, šak si my nevonała tri roky baz máła Tři roky bez máła aj jeden týden, Jak živ ta, duša má jak živ nezabudnem

Erben 7/022 | Byla jest jedna matička (12%)
Byla jest jedna matička, syna měla Václavíčka. Ženiti se mu nedala, milou opustit kázala. Václavíček se rozhněval, do Benešova vandroval. Zabil v Sázavě jednoho, u Benešova druhého, za Benešovem třetího. Tu Václavíčka dostali, do radné šatlavy dali. „Ach! kýž mám posla rychlého, tak jako ptáčka zlítného: By pověděl mé mateři, ať nečeká mne k večeři. Ba ani zejtra k obědu, neb já víc domů nepřijdu. At pošle mně dvě košile, dvě košile pěkné bílé! Jednu košili konopnou, druhou košili kmentovou. V konopné budu seděli, v kmentové budu viseli. By pověděl mé panence, ať mi sem pošle dva věnce: Ten jeden pěkný růžový, ten druhý pěkný zelený. V růžovém budu seděli, v zeleném budu viseti.“ Jak se máteř dozvěděla, do Benešova běžela: „Kde je ta radná šatlava, co jali mého Václava? Co’s, Václavíčku, co’s dělal, že jsi tři lidi zmordoval?“ „Já nekrad, já jen mordoval pro děvče, co jsem miloval.“ A když už bylo na ráno, bylo biřicem voláno. 1) A když už bylo co na den, Václavíček byl vyveden. A když už byli na rynku, dala mu věnec z barvínku. A když už byli na mostě, dala mu prsten za dvě sté. A když už byli u vršku, Václav viděl šibeničku: „Kdybych byl věděl před lety, že na ní budu viseti, Byl bych ji dal zlatem pobit, českými groši ozdobit!“2) A když už byli na vršku: „Počkej, kate mistře! trošku, Ať já se ještě ohlídnu, pro které děvče na smrt jdu. Pro to děvče černooký, co má podepřené boky! 1) bylo od práva voláno. 2) Srov. Tambur, III. I. str. 58.

Galko 1/452 | Dolina, čo idem, ta iná (12%)
Dolina, dolina, čo idem, ta iná, ej, na tú nemôžem prísť, ej, čo (kde) je moja milá. Chodieval si, milý, vo dne v noci do nás, ej, a už sa mi teraz, ej, do známosti nedáš. Akže sa ti, milý, do známosti dati, ej, keď na teba pozriem, ej, priam musím plakati. Dolina, dolina, na doline ďatel, ej, už musím zanahať, ej, frajerku pre mater.

Galko 1/153 | Povedz mi, šuhajko, čo si mi za priateľ (12%)
Povedz mi, šuhajko, čo si mi za priateľ, keď ťa radšej vidím ako otca, mater. Šuhaj ledačina, s čiernyma očima, veru bych za teba Dunaj preskočila. Nie Dunaj, nie Dunaj, lež Červenô more, za teba, šuhajko, potešenie moje. Nie Červenô more, lež ten svet široký, za teba, Janíčko, šuhaj černooký.

Galko 1/187 | Chodí šuhaj po dvore (10%)
Chodí šuhaj po dvore, klope na dvere, volá, budí svoju milú v tmavej komore: Spíš, má milá, či čuješ? Ak ma verne miluješ, otvor mi dvere! Bárs by spala, bárs nespala, hore nestanem, moje srdce zatvrdnuté jako ten kameň; otec mi zakazuje, mati mi zabraňuje, tvoja nebudem! Kebys’ ma tak milovala, jako ja tebä, veru bys’ mi otvorila v mojej potrebe; ale mňa nemiluješ, svevoľne ma sužuješ — Parom do tebä! Ja som tebä síc miloval, kýms’ verná bola, ale si už všetku lásku u mňa stratila; zostaň, tedy, komu chceš, už ty moja nebudeš, duša falošná!

Bartoš 1901 / 0714 | Nění nění v cełém světě (10%)
Nění, nění v cełém světě, v cełej stoľici, okrem jedno švárné diévča v našej uľici. Ono chodí na každý deň jako v něděľu, ono ľístok odpisuje svojmu miłému. A on jej zas odpisuje, každý druhý deň: Vydávaj sa, duša moja, já ťa něvezněm ! Něboj sa, má najmiľejší, šak ty buděš má, až kukačka jo vánocích trikráť zakuká. Už kukačka jo vánocích tri rázy kuká, jaj ! už ten mój najmiľejší na okno búchá. Otvor miłá, otvor dvera, otvor i bránu, už já prídem dneskaj večer k nahováráňú. Bar bych spała, bar něspała, hore něstaněm, srdco moje zatvrzełé, jako ten kameň.

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (10%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!