Galko 1/107 | Svíti mesác nad naše huménko

61 words

Galko 1/107 | Svíti mesác nad naše huménko (100%)
Svíti mesác nad naše huménko, prám môj milý ide pod okénko; pustite ma, má mamička, venká, nevydržím bolesti srdenka. Never, dcérko, never rečám planým, sľubuje ti, zakád nenis’ za ním, a keď ťa raz za ženu dostane, bude ťa biť, pokým neustane. Ach, mamičko, však aj vás bíjali rodičia, a rada ste jich mali; keď ste to znésť mohli, aj ja móžem, bár čo robte, predsa zaňho pojdem.

Bartoš 1901 / 0561 | Pred nami je stromeček zeľený (27%)
[: Pred nami je stromeček zeľený, :] [: na nom zpyévá słávyček vesełý; :] počuj, myłá, jak ten słávyk zpyévá, od ľubosci šetek svet rozľiéhá. [: Čo si, myłá, čo si taká smutná? :] [: či ty škodý vodenka studená? :] Neškodzí my vodenka studená, ľež ty chłapci, čo to za mnú chodá. [: Ked já budem ve vojne bojuvat, :] [: chto my bude na dome gazduvat? :] Mám já brata mładšího od sebe, nech gazduje mne aji pre tebe. [: O, mamyčko ved my on sľubuje :] [: že my veru za ným dobre bude; :] never, dcero, never słovám płaným, sľubujeć on dokaľs nenye za ným. [: A ked ta ráz do ruky dostane, :] [: bude ta byt dokaľ neustane, :] aj též vás tatýčko tak býjali, aľe ste jich preca rády maľi. [: O mamyčko, ved ma pekne vołá, :] [: ved som mu aj pérenko uviła :] tak mu svečí to pérenko ve dne, jako jeho byéłé ľíčko ke mne.

Galko 3/033 | Keď len mosím, už len mosím (15%)
Keď len mosím, už len mosím do kláštora íti, kázala mi panimáma čierne šaty šiti. Šaty šijú, vlasy češú, kabát obliekajú, principiju aj bibliju pred mňa predkladajú. Pozrela tam do okienka, videla Janíčka: Pustíte ma, pani mníšky, bolí ma hlavička! Pozrela tam do druhého, videla milého: Pustíte ma, pani mníšky, pre boha živého! Pozrela tam do tretieho, videla z ruže kvet: Už mne v tomto nespomôže šetek široký svet. Pozrela tam do štvrtého, videla farára: Prenešťasná reverenda, de si sa tu žala?

Galko 1/046b | Neprekračuj, kde vodičky nieto (14%)
Neprekračuj, kde vodičky nieto, neklaňaj sa, kde djeučaťa nieto; ani sa já kraj klobúk nechytím, pokým si já mú milú nevidím.

Galko 3/050a | Kukala kukučka okolo chotára (11%)
Kukala kukučka okolo chotára, keby mi dal pán boh frajera bojtára! Frajera bojtára a juhása muža, abych rozkvitala, jak v zahrade ruža. Ruža som ja, ruža, zakál nemám muža; ked budem mat muža, spadne ze mna ruža. Kvietek som ja, kvietek, dokál nemám dzietek; ked budem mat dzietky, spadnú ze mna kvietky.

Galko 3/050b | Bite ma, lajte ma (11%)
Bite ma, lajte*) ma, robte mi čo chcete, veru ja nepojdem, za koho vy chcete. Lež ja veru pojdem, za koho sama chcem, čo ma bude bíjat sedem razy cez den. A ked ma vybije sedem rázy cez den, čierne oči utrem, pekne nanho pozrem. Bije ma muž, bije, ani neprestáva, že mu do nového chleba nedostáva. Nebi ma, mužíčku, nine som ci vinná, jakýs’ ty hospodár, taká ja gazdzina. Gazdzina, gazdzina, jakás’ ty gazdzina, nine tvoja izba týden vymetená. Kdo mi hu vymete a smeci vynese, veru mu dám hrušek, čo ich neunese.

Galko 1/318 | Ach, Janíčko, čože myslíš (10%)
Ach, Janíčko, čože myslíš za té veľké týdne, asnaď sa ti tak pozdáva, že ťa to pomine, čo sme si my dvaja vtedy pred bohom sľúbili, keď sme spolu pri mesáčku v zahrade sedeli. Vtedy tam pri našom sľube prítomný bol mesác, ten by ti ver’, môj Janíčko, ten povedal najvác; krásnou svojou jasnotou on do sŕdc sa nám díval, iste že falešnost’ tvoju popredku predvídal. Včulek, teda, ma obchádzáš, na všecko zabýváš, se mnú zhovárať sa nechceš a mňa zapovŕháš; ale ver, že sa navrátíš zas, milý môj, ke mne, aleja už nebudem mať vernú lásku k tebe.

Galko 1/352 | Ťažko tomu sýkorovi pod vodou plávati (10%)
Ťažko tomu sýkorovi pod vodou plávati, ťažšie tomu (ešte ťažšie) šuhajkovi dievča milovati, keď ho ono nechce, len s druhými šepce, svojho potupuje, druhýmu sľubuje spravedlivô srdce. A tak idú naše časy s hodinami rovno, keď nám smrť sviečku zahasí, bude nám spokojno; a tak bude amen, keď zavalia kameň na tie naše kosti, duša do radosti (večnosti) pôjde na examen.

Bartók III 1365 | Slnko zašlo mesác višiel a ja (10%)
Slnko zašlo, mesác višiel, a ja na roli

Sušil 0242 | Když sa Janko do vojny (6%)
[: Když sa Janko do vojny bral, :] on svej milej přikazoval: Nevdavaj sa, moja milá, čekaj ty dva roky na mňa. Šest roků ona čekala, na ten sedmý čarovala, až sa černá zem pukala. Už Janóšek z vojny jede, už on ke svej milej jide. Zaťukal tam na okénko: Odevři mně, má Kačenko! Jak ho milá uslyšela, hned mu dvéřa odevřela. Levú ruku mu podala a pěkně ho přivítala. Vítaj, Janku roztomilý, dávno jsme sa neviděli! Mám-li ti večeřu dati nebo čeládku zbuditi? Na to Pán Bůh noci dává, nech čeládka odpočívá. Vyprovoď mia, moja milá, až tam do čírého pola. Vyprovoď mia přes to pole, až po ty střešenky malé. Pohleď mně, milá, do hlavy, co mia má hlavěnka bolí! Můj Janošku roztomilý, proč ťa tvá hlavěnka bolí? A jak by mia nebolela, když šest roků v zemi hnila. Na ten sedmý vstat musela, dyž’s mně hrubě čarovala. Ja, tak’s ty mně čarovala, až sa černá zem pukala. Dom běžala, nemeškala, maměnce to povídala; že je Janko porúbaný, pod střešenkú pochovaný. Vem, dceruško, bílé groše, a daj zaňho slúžiti mše. Jak měl kněz mšu dokonávat, on jí došel poděkovat: Děkuju ti, moja milá, že’s mia z pekla vykúpila.

Sušil 0517 | Dy sem se tě něvzal za (6%)
Dy sem se tě něvzal za ženičku, to tě budu prosiť za družičku. Abys v mojem domě přece byla a na moju hlavu věnka vila. A ja v tvojim domě němožu byť a na tvoju hlavu věnka uviť. Z mojich černych oči sluzy leju, ani bych němohla na ofěru. Dy sem tě nědostal za družičku, to tě budu prosiť za kmotřičku. Abys v mojim domě přece byla a moju ženičku navščivila. To ti ja udělam, tu posluhu, abych se libila Panu Bohu.