Galko 1/416 | Chodziua Mariška po hrádzi

72 words

Galko 1/416 | Chodziua Mariška po hrádzi (100%)
Chodziua Mariška po hrázi, myslivec sa za ňu prochází, streliu na lišku, zabiu Marišku, už Mariška leží v krvi svej. Už Mariška leží v krvi svej, mysliveček bježí friško k nej, širuček*) strhá, vjetríček dzeuá: Bože muj, co sem to udzeuau. Zabiu sem moju najmilejší, (najvjernejší) bvua mi v svjece najmilejší! Mariška leží, v krvi sa topí, ta její mamička nie neví. Vy, moja mamičko, doma ste, vy o mej bolesci nevíte; s vama sa lúčim, v krvi sa topím, z tohoto svjeta (už) ít mosím.

Sušil 0399 | Ziždžali se panove (21%)
[: Ziždžali se panove k bystremu Dunaju, :] mily, mocny Bože. Jak k Dunaju přijeli, velku radu měli, mily, mocny Bože. Kdo ten Dunaj přeplyně, rytiřem ostaně. Obral se z nich najmladši, ze sta najšvarnějši. Jak byl prostřed Dunaja, volal: Bože, kraja. A jak byl blizko břeha: Podaj, pachole, dřeva, bo mi ho potřeba. »Dřevo ci něspomuže,« pomož, Pane Bože. Dybych ja měl poslička, poslička věrneho! Ach, co by mi tam zašel k mej milej panence. 1) Posel k zamku přichodzi, panna v taňcu chodzi. Ach, paničko, pani ma, dybys ty vědzěla! Taňca by si něchala, k milemu běžela. Mily se ci tam topi v tym bystrem Dunaji. Pani taňca něchala, k Dunaju běžela, rybaři hledala. Oj, rybaře, rybaře, ulovte mi rybu, srdci memu milu. Jak prvši raz zatahli, klobuček vytahli. Jak druhy raz zatahli, pantličky vytahli. Jak po třeci zatahli, mileho vytahli. A mila ho uzřela, žalostně zplakala. Krku se ho chycila, do vody skočila.

Galko 1/425b | Mauovaný kuášter, zelené pavuače (21%)
Mauovaný kuášter*) zelené pavuače, ked sa dzivča vydá, nejednú zapuače. Ked sa dzivča vydá, jak by sa zabiuo, jak keby ho jakživ na svjece nebyuo. Ked rybička z vody, ráda by do vody; ked sa dzivča vydá, ráda by svobody.

Černík 1908 / 107 | Nad Hrozenkom (21%)
Nad Hrozenkom tri hvezdičky jasné, u súsedú majú dzievča krásné; keď ho vidzím, počněm sa radovac, chudobný som, něsmím ho milovac. Chudobný som, nesmím milovaci. zbraňuje mi aj otec aj máci; od bolesci rosce zelinečka, od lúbosci je švarná dzievečka.

Erben 3/012 | Když jsem já pod okny stál (12%)
Když jsem já pod okny stál, nesměl jsem vejíti dál: jak pěkně troubili, mou milou loudili, já nesměl do světnice – což jsem měl těžký srdce! Když jsem šel okolo vrat, slyšel jsem muziku hrát: trubači troubili, mou milou loudili, já musil pod okny stát.

Sušil 0237 | Kdo to chodí po krchově (11%)
[: Kdo to chodí po krchově, :] po krchove po mém hrobě? Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou? Chodí tady náš pan šafář, z tohoto dvora hospodář. 1) Zkažte vy tam mojí paní, ať mně pošle čechel nový. 2) Že já v tom ležet nebudu, že raděj ven z hrobu půjdu. 3) Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté válený. Přišel šafář, přišel domů, sedlu za stůl, sklonil hlavu. Co pak ste tak neveselý, snad vás vaše hlava bolí? Mě má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený. Zkazuje ti pán tvůj první, bys mu dala čechel nový. Že on v tom ležet nebude, že raděj ven z hrobu půjde. Že je ve čtvrtek přadený, v pátek velký ovářený. V sobotu po slunci praný, v neděli do mše válený. Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla. Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela, na krchov s ní pospíchala. Kdo to chodí po krchově, po krchově po mém hrobě? A já su to, tvoje paní, nesu tobě čechel nový. Otvírejte se, hrobové, moje paní sem ke mně jde. Hrob Boží se hned otevřel a tam ten pán její ležel. Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila. Nechytej se krku mého, dyť vidíš jen mrtvé tělo. Třeba tělo mrtvé bylo, když mně bylo někdy milo. Stup, paní, stup ty doleji, vyvrž klíče na hrob nový, to sirotkům na znamení. Přiletěli dvá holoubci, sedli sobě na zvonici. A tak překrásně houkali, jako by hrany zvonily. Jak sirotci uslyšeli, hned na krchov pospíšili. Ach, matičko roztomilá, komu ste nás poručila? Poroučím vás Pánu Bohu, Matce Boží pod ochranu. 4)

Erben 3/084 | Už vás opouštím tatíčku (11%)
Už vás opouštím, tatíčku, i mou rozmilou matičku: děkuju vám za vaše chování až do tohoto provdání. Mé srdéčko, mé vnitřnosti vadnou z té velké žalosti, že se musím s vámi rozloučili s pryč do ciziny jíti.

Sušil 1427 | Ach můj Bože co mám činit (11%)
Ach, můj Bože, co mám činit, vandrovať-li, či sa ženit? Vandroval bych, nevím kady, zarůstly mně cesty všady. Zarostly mně drobným gúčím, už sa, milá, s tebú lúčím.

Bartoš 1901 / 1151 | Žijme miľí kamarádi směľe (11%)
Žijme, miľí kamarádi, směľe, šak nás Pámbů lístečkem přikryje, [: až my budem udatně bojovat, tak nás bude Pámbů ochraňovat. :] Už sa ľúčím s tatíčkem, mamičkú, dyž já vidím krvavú šabľičku; Zpomeňte si na syna vašého modľite sa častokráť za něho.

Sušil 0759 | Pod horú studenka (11%)
[: Pod horú studenka, :] [: vody z ní ubývá; :] ponáhlaj, šohajku, frajerka umierá. Umierá, umierá, už ju spovědajú. Na tebja, šohajku, na tebja čekajú. Však já dosci běžím, až sa všetek třasu, abych sa odprosil svej milej zavčasu. Můj milý šohajku, už sa s tebú lúčím; už tebja, šohajku, už Bohu porúčím.

Sušil 0250 | Lišička sedí na hrázi (9%)
Lišička sedí na hrázi, myslivec za ňú pochází; střelil na lišku, zabil Marišku, tam ona leží ve vršku. 1) Měla sukničku zelenú a šnurovačku červenú, pančošky bílé, střevičky černé, hlavěnku všecku zraněnú. Urostly na ní tři růže, žáden jich trhat nemůže; jedna je bílá, druhá červená a třetí pěkná zelená. Pro tento jeden bílý květ, musím opustit celý svět, otca, mamičku, bratra, sestřičku, pro jednu vonnú růžičku. 2)