Galko 3/054 | Ach, bože moj, prebože moj, čo som ta

66 words

Galko 3/054 | Ach, bože moj, prebože moj, čo som ta (100%)
Ach, bože moj, prebože moj, čo som ta rozhneval, [: ked mi to nechceš dat, :] čo som zamiloval? Zamiloval som si dzievča s čiernyma očima, [: ale mi ho bráni :] šecka má rodzina. Ach, rodzina, prerodzina, len mi hu nebránte, trebars je chudobná, nech len je robotná, ništ na to nedbajte! Ešče je to dzievča mladé pre mna vydávaci, dajte ho do školy, ja pojdem do vojny bojovaci.

Bartoš 1901 / 1119 | Mała som dvacat ľet (23%)
Mała som dvacat ľet, boł my po vôli svet [: tak my boł po voľi :] jako růži v poľi. A od tych dvacaci ide my k tricaci, [: už sa my kázaľi :] naši vydávaci. A od tych tricaci ide k štyricaci, [: už ma začínajú :] dzeci obsýpaci. Od tych štyricaci ide k padesáci, [: už my začínajú :] mé ľíčka zbľedaci. Od tech padesáci ide k šedesáci, [: už my začínajú :] mé zuby padaci. Od tech šedesáci ide k sedmdesáci, [: už my začínajú :] vłasy šedziveci. Od sedmdesáci ide k osemdesáci, [: už my začínajú :] mé údy kľesaci. Od osmdesáci ide devadesát, [: ach, už ma začíná :] mylý Pán Bôh trestat. Od devadesáci už my ide ke stu, [: už my ukazujú :] k cinteríčku cestu. Ked bolo sto rokou a jenno ľeto, [: už mi zažihajte, :] moje dzeci, svetło. Ked my ho zažnete, do hrobu ma dáte, do hrobu tmavého, tam budem spočívat až do dna súdného.

Černík 1908 / 252 | Moja milá (23%)
Moja milá, dobrá mysel, opítaj sa, čo som prišel, prišol som sa dovedaci, budzeš-li sa vydávaci. Budzem, budzem, lebo mosím, lebo já tvój prscien nosím, prsciem zlatý, s čierným očkom, čo's mi ho dal pod hubočkom.

Bartoš 1901 / 0542 | Ach rodyče prerodyče (23%)
Ach rodyče, prerodyče, v čom som vás rozhnevał, [: ked vy my bránýte :] zát čo som zamyłovał. Zamyłovał som si dzyévča s čiérnýma očima, [: aľe my ho braný :] zát šetka má rodzina. Ach rodyče, prerodyče, nebrante vy mne to, třebas je chudobná, ale je šikovná, ľen si já ju vezmu. Dajte my ju vy vyučit do škoł mezi žáky, [: já pôjdem na vojnu :] zas mezi vojáky. Dajte my ju vy vyučit pekne v słabykánku, [: a já zas sa budem :] učit ekzecírku. Ked já pôjdem, povandrujem, na kraj sveta pôjdem, [: až já z vojny prindem, :] potom si ta vezmem.

Galko 3/064a | Nevedzela som ja (18%)
Nevedzela som ja, čo mé srdce vzdychá, [: nenazdala som sa, :] [: že ma šuhaj nechá. :] Prečo ma, šuhajko, prečo ma nechávaš; [: jakú mi, duša má, :] [: jakú hanu dávaš? :] Ani ti, duša má, ja žádnej nedávam, [: pre tvoju chudobu :] [: teba zanechávam. :] Ked ma len nechávaš pre moju chudobu, [: a ja na to nedbám, :] [: poručená bohu! :] Poručená bohu, komu budem — tomu, [: ked tebe, šuhaj, nie, :] [: trebars pánu bohu. :] A ked ma necháváš pre daktorú inšú, [: pre daktorú inšú, :] [: a sebe milejšú. :] Neni mi milejšá, ale je vernejšá, [: mojemu srdečku :] [: je vždy úprimnejšá. :]

Galko 3/064b | Nevedzela som ja (18%)
Nevedzela som ja, čo mé srdce vzdychá, [: nenazdala som sa, :] [: že ma šuhaj nechá. :] Prečo ma, šuhajko, prečo ma nechávaš; [: jakú mi, duša má, :] [: jakú hanu dávaš? :] Ani ti, duša má, ja hanu nedávam, [: pre tvoju chudobu :] [: teba zanechávam. :] Ked ma ty nechávaš pre moju chudobu, [: a ja na to nedbám, :] [: poručená bohu! :] Poručená bohu, komu budem — tomu, [: ked tebe, šuhaj, nie, :] [: trebars pánu bohu. :] A ked ma necháváš pre daktorú inšú, [: pre daktorú inšú, :] [: a sebe milejšú. :] Neni mi milejšá, ale je vernejšá, [: mojemu srdečku :] [: je vždy úprimnejšá. :]

Galko 1/006 | Bodaj by vás, vy mládenci (18%)
Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali, keď ste vy mňa na ten tanec nepozvali; ja by bola tancovala, aj na cimbal niečo dala a vás všetkých pobozkala. Čo sa mamka tejto noci natrápila, aby sa vám len nejako zavďačila; spiekla muky za tri korce pre vás, chlapci, na koláče, len aby som tancovala. Už je ameň, už je koniec, milí chlapci, keď je už raz, keď je už raz po tom tanci; keď sa nový tanec strhne, pamätajte, chlapci, na mne, trebars bude po polnoci.

Bartoš 1901 / 0548 | (13%)
1. Nedaľeko hája šohaj sa k nám dává, [: ešče u nás nebył, už mu za mňa bráňá. :] Nebraňte, nebraňte, zebrat sa nám dajte, [: zebrat se mosíme, rádi sa vidíme. :] Dyž sa nám, má miłá, zebrati nedajú, tak si my zajdeme k tichému Dunaju. Za tichým Dunajem, je tam knězů sedem, z tech nás zesobáší, moja miłá, jeden. 2. Mezi dverma stáľi, obá dvá plakaľi, na kameň na bramor słze jím padały. Miłá mu dávała bíłého šátečka, aby si on utřeł své čérné očička. Nevezmem, nevezmem, ani si neutrem, za fałešnú łásku pěkně ti děkujem. 3. Vrby, miłé vrby, do vás radem stavał, do ťa, můj šohajku, ode mňa rozváďał. Do by ňa rozváďáł, ľeda moja mati, že si ty chudobná, a já su bohatý.

Bartoš 1901 / 0541 | O rodičé o rodičé (13%)
O rodičé, o rodičé, nebraňte ně! Trebár je chudobná, aľe je šikovná, bude moje. Ľíto-ľi vám mně tak mładé děvče dati, dajte ju do škoły já půjdem do vojny bojovati. Tam v téj škoľe, tam z ní bude hodná žačka; a já na téj vojně, potěšéní moje, za vojáčka. Esľi ně tam na téj vojně nezabíjú; tak ně ju chovajte, žádnému nedajte, moju miłú.

Sušil 0326 | A byla jedna mynařka (12%)
A byla jedna mynařka, zaknula sveho synačka. Přiletěli dva ďablove, ditě vzali, jine dali. Do něho moci něměli, do travy ho položili. A jeli tam furmanove, našli ditě male v travě. A tu se spolu hadali, kterak by mu jmeno dali. Dáme mu jmeno Benekda, kdo ho zaknul, temu běda. Do školy ho posilali a šaty mu jednavali, za mladu ho cvičiť dali. Děti se mu vysmivali, že je na cestě najdeny. Bych měl troje šaty potrhać, svej maměnky půjdu hledać. Troje šaty dotrhaval, svej maměnky něnajdoval. A klupe, klupe na dveři, otevřte mi, ma mateři. Ja sem ditě vlasni vaše. Macě jine na kolibce; žaden vam ho vzici něchce. Vyleć, ďable, z tej kolebky od mej spanilej maměnky. Ďabel z koilibky vylecěl, 1) tři kola jest v okně vybil. To macě, lude, znameni teho ďabla kolibani. Štyry kravy mu dojila, na kotle kašu vařila, ešče ho něnasycila.

Sušil 0417 | Ach maměnko maměnko (12%)
Ach, maměnko, maměnko, zlá novina letí, vdovec si mě namlúvá, má patero dětí. Ach, vdovče ty můj milý, pověz ty mně pravdu, kolko ty těch dětí máš, ať mě neoklamáš. Pod pecem je patero, za pecem je štvero, néní jich, má milá, jenom devatero. Než bych sobě vdovca plesnivého vzala, radši bych já, radši do vody skočila. Radši bych já, radši dvanást kráv dojila, než vdovcovým dětom snídaní strojila. Dvanást kráv podojím, se synkem postojím, tem vdovcovým dětom nikdá neuhovím. Ty vdovcovy fúsa radovaly by se, moje černé oči naplakaly by se. Ta vdovcova brada jako drobná sečka, ona by popchala moje bílé líčka.