Bartoš 1901 / 0128 |

149 words

Bartoš 1901 / 0128 | (100%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Sušil 0777 | Povídajó lidi (16%)
Povídajó lidi, že su malovaná, že je na mých líčkách barva kupovaná. Nemá můj tatíček za toli sedmiček, aby mně kupoval barvu do mých líček. Nemá můj tatíček za toli tolarů, aby mně kupoval do mých líček barvu.

Bartoš 1901 / 0553 | Včéra před večerem (15%)
Včéra před večerem, ked sem vodu brała, šohajova mama na mňa zavołała. Podaj ně, ceruško, téj studenej vody; šak ten můj syneček dávno k tobě chodí. Vody sem podaľa, syna ně nedała, šohajova mati cigánkú ostała. Keby ně ho dała, týdeň bych í žała, ešče bych í za to mamičko říkała. Aľe ně ho nedá, že sem hrubě bľedá, šohajek červený, až ho barva mění. Šohajova mama, dycky na mňa repce, že ně kupovaľa po toraľi čepce. Po toraľi čepce, po złatém kaničky. To były kaničky od mojéj mamičky. Šohajova mati, veliká cigánka, bodaj í narostła na hłavě pohanka. Dal by ně to Pámbu, kebych í ju žała, ľehe*) by sem í ju s koreněm trhała. Šohajova mama, na mňa odkázała, abych na jejího syna nečekała. Chudobná děvečka v chudobě chovaná, ľepší, ľež bohatá, jak kráva rohatá. A já sem í dała takovú otázku: nech si ho uváže doma na retázku. Doma na retázku, na hedbavnú šňůrku, aby í nechodił za chudobnú dívkú.

Sušil 0520 | Povídajú ludé (8%)
Povídajú ludé, že sem čarovaua, jak živa sem čárů ani nepoznaua. Nečarovaua sem, ani má mamička, než mu čarovauy, mé červené líčka. Mé červené líčka a černé očička.

Černík 1908 / 013 | Moravo (8%)
Moravo, Moravo, čo's taká bolavá, veď od tebja čeče vodzička krvavá? Něčeče, něčeče, len ešče začiená, utopil sa Janko s čiernýma očima. A keď sa on topil, na svú milú volal: frajárenko moja už som sa ci skoval. Skoval som sa, skoval, do téj hubočiny, hdze sa prechádzajú morské dzivočiny.

Černík 1908 / 092 | Hanulienka (8%)
[: Hanulienka, Hana, :] [: hdze's tu vodu brala? :] [: Veru ta voděnka :] [: čarovaná bola :] [: A já som sa dzieval, :] [: čo's ju čarovala: :] [: Sedem otčenaší :] [: nad ňú's vyčítala, :] [: Veru ta voděnka :] [: čarovaná bola. :]

Bartoš 1901 / 0237 | Tučapská dědina (8%)
Tučapská dědina jak by kuľó hodíł, néni tam synečka, co by za mnó chodíł. Néni ho tam, néni, aľe je přes poľe, aľe je přes poľe, potěšení moje. Přes poľe, přes poľe, přes ózký hraničky, přes ózký hraničky, přes ty dvě cestičky.

Bartoš 1901 / 1364 | Poľanské dívky (8%)
Poľanské dívky chytały sľépky cigánom, cigánom. Aby jim daľi, nějaké čary gaľánom, gaľánom. A jak jím daľi, hneď čarovały na trávě, na trávě. Jedna s přasľicú, druhá s masnicú pravda je, pravda je.

Bartoš 1901 / 0122 | Zešły zešły zešły (6%)
Zešły, zešły, zešły, konope u cesty, boły pekné zeľené; medzi němá ľeží, Janko dorubaný, pýtá vody studenéj. Ceduľenku napsał, svojéj mame posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała, vody mu nědała, jako by ho něznała. Ceduľenku napsał, svém tatkovi posłał, aby mu vody podał; ceduľenku zebrał, vody mu něpodał, tak jako by ho něznał. Ceduľenku napsał, svém bratovi posłał, aby mu vody podał; ceduľenku zebrał, vody mu něpodał, tak jako by ho něznał. Ceduľenku napsał, svojéj sestre posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała, vody mu nědała, jako by ho něznała. Cedułenku napsał, svojéj miłéj posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała vody mu podała, ešče sa mu zasmáła. Ľepší je má miłá, ľež cełá rodzina.

Galko 3/047 | Čo som si žiadav (5%)
Čo som si žiadau, to som si dostau od pána boha, to dievča švárne, pekne zrastené, jak tá jahoda. Očičky čierne, líčka červené, mej miléj krása; či chodím, či spím, ždy za ňou myslím, pokoja nemám. Môj andelček, môj, môj holubček, môj, do ťa maluvau, kdo do tvých líček, do tvých očičiek toľko krásy dau? Oj, andelček môj, oj, holubček môj, tys’ ma miluvau, tys’ z mojích líčiek, z mojích očičiek šetku krásu zau. Rodičie milí, ku mne uprimní, čil vám ďakujem, za ten dar krásny, čo ste mi dali, pekne ďakujem.

Sušil 2206 | Na nebesích hvězdička vychází (5%)
Na nebesích hvězdička vychází, [: že se nám narodil Syn Boží. :] Narodil se ve velkej chudobě, neměl než dva anjeličky při sobě. Ti andělé překrásně zpívali, to malé děťátko vítali. Spíš-li, hospodáři, čili nespíš, také-li nám koledy udělíš? Panenka Maria kázala, aby se nám koleda dávala. Udělte nám vaší štědry koledy, šak vám zas Pán Bůh nadělí.