Bartoš 1901 / 0143b | V čirém poľi hruška stójí

93 words

Bartoš 1901 / 0143b | V čirém poľi hruška stójí (100%)
V čirém poľi hruška stójí, vŕšek sa jí zeľeňá, pod ňú stójí moja miłá, je cełá upłakaná. Ja co płačeš a naríkáš pro svůj vínek zeľený, já pojedu do Triestu, kúpím ti pozłacený. A jak ty to možeš rovnat, złacený k zeľenému, tak jak ty sa možeš rovnat k młádenci poctivému? Prestaňte ně koňa sedłat, prestaňte ně trúbiti, já sa mosím na posľedy ze všema rozłučiti. Nájprv ze svojú mamičkú, kerá ňa vychovała, potom ze svú gaľánečkú, kerá ňa miłovała. Děkuju vám, má mamičko za vaše vychování, tobě moja gaľánečko, za tvoje miłování.

Bartoš 1901 / 0803 | Sokoľíček pekný vták (19%)
Sokoľíček pekný vták, nesedaj na Frašták, [: sanny si na oľívu :] ej poteš moju myłú. Sokoľíček pekný vták, odkážem myłému, [: ja že ho já ráda mám, :] že ho verne myłujem. Že ho verne myłujem, ve svém srdci nosím, [: aby prišeł večer k nám, :] že ho pekne prosím. Zpomen si ty, môj myłý, na môj horľivý płač, [: a ked si na nevezneš, :] aspon my venček vrac. A já si ta neveznem, vyénka ty nevrácím, [: já ho tebe, má myłá, :] penazi zapłacím. Ach nemáš toľko penaz, any svojho méný, [: abys ty my zapłacił :] môj vyének zeľený. Nestaraj sa, má myłá, o vyének zeľený, [: pôjdem zajtra na jarmek, :] kúpým pozłacený. Neprirovnávaj złata k vyénku zeľenému, [: jako sa ty prirovnáš :] k młádencu poctivému?

Bartoš 1901 / 0752 | Už je połámaný mosteček ten (18%)
Už je połámaný mosteček ten, přes kerý sem chodíł každičký deň. Už je mostek połámaný, škoda mého miłování, škoda miłování tento týdeň. Neščasní tesaři byť museľi, keří ten mosteček uděłaľi, dyby byľi dobře dbaľi a ten mostek uděłaľi nebýł by já spadnúł do Moldavy.

Galko 1/158 | Horička zelená, zelenaj sa (13%)
Horička zelená, zelenaj sa, má milá, premilá, nevydaj sa! Ja sa vydať môžem, za tebä nepôjdem, za tebä nepôjdem, nenazdaj sa. Ak ťa ja, má milá, nedostanem, vyndem ja na skalu, dolu spadnem; skala je vysoká, velmi je široká, pre tebä, má milá černooká. Ak by ťa, má milá, boh povolal, taký by ti pohräb udelať dal: na zvonoch zvoniti, na trúbach trúbiti, a potom by som sa na vojnu bral. Mládenci pod venci niesť ťa budú, voskové sviece ti horeť budú; sviece pod mašňami, panny pod partami, a ja sa poberiem s regrútami.

Galko 1/446b | Naša pani kňahne (12%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Galko 1/446a | Naša pani kňahne (12%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Bartoš 1901 / 1144b | Nebude z Janoška voják (12%)
Nebude z Janoška voják, neumí koníčka sedłat, ani mu obroku dati, mosá ho z vojny zahnati.

Bartoš 1901 / 0186 | Vycházalo slunko (12%)
Vycházalo slunko od Malých Stankovec, jale už nebude, zašlo za jalovec. Lásko, milá lásko, de ťa ludé berú, na stromech nerosteš v poli ťa nesejú? Dávno sem já mohla mladú ženú býti, keby ťa mé srdco prestalo lúbiti. Ale ťa mé srdco prestane lúbiti, až mi na cinteri prestanú trúbiti. Žal prestanú trúbit, na bubny bubnovat, teprú ťa mé srdco prestane milovat.

Bartoš 1901 / 1144a | Nebude z Janoška voják (12%)
Nebude z Janoška voják, neumí koníčka sedłat, ani mu obroku dati, mosá ho z vojny zahnati.

Bartoš 1901 / 0804 | (10%)
1. Ľeť, posľíčku, spěšněji k mojimu miłýmu, [: a zkaž mu tam ode mě,:] že ho věrně miłuju. Že ho věrně miłuju, ve svým srdci nosím, [: a zkaž mu tam ode mě :] že ho věrně prosím. 2. Rozpomeň si, synečku, na našu přísahu, [: keró sme přisahaľi, :] dyž sme społem stáľi. Rozpomeň si, synečku, na můj žałostný płač, [: a vezmi si mě k sobě, :] ľebo mi můj vínek vrať. A já si tě nevezmu, vínka ti nevrátím, radši ti ho má miłá, má hołuběnka sivá, ej penězi zapłatím. Ja nemáš ty, synečku, toľi svýho mění, [: abys ty mi zapłatíł, :] můj víneček zeľený. Můj víneček zeľený, po voděnce běží, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce ľeží. Můj víneček zeľený, po voděnce skáče, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce płače. Ej na koľíbce płače, vołá na tatínka, [: aľe jemu se bľiská, :] ej po boku šabľenka. 3. Těžké je to kamení, co pod vodú płyne, a ešče je to těžší, má ze všech némiľéjší, ej hdo koho miłuje. Já sem sama taková, já sem miłovała, [: vypověděł mi synek :] a zůstała sem sama.

Bartoš 1901 / 0737b | Za vodú za vodú za voděnku (9%)
Za vodú, za vodú, za voděnku, hráła sa má miłá s hołuběnkú; hráła sa má miłá s čérným orłem, ožeň sa, šohajku, s Pánem Bohem. A já se ožéním, ty sa nezvíš, ty ně méj ohłášky nezastavíš; já budu miłovat, co budu chtět. ty bys miłovała, nebudeš mět. Ľesti ťa, děvečko, nedostanu, vyľezu na skału, dolů spadnu, a to ze skaľenky převysoké, pro tebe, devčátko, černojoké.