Bartoš 1901 / 0594 | O łásko forteľná proč ňa mámíš

118 words

Bartoš 1901 / 0594 | O łásko forteľná proč ňa mámíš (100%)
O łásko forteľná, proč ňa mámíš [: a moje srdenko :] smutně trápíš? Dycky's ně ríkávał, že budeš můj, [: abych ti já dała :] šáteček svůj. Aľe já dobre vím, že nebudeš, [: darmo můj šáteček :] špínit budeš. Dyž sem si ťa nevzał za ženičku, [: včiľ si ťa vyvoľím :] za družičku. Za družičku tobě nemožu stát, [: nemohła bych pro płač :] vínka podat. Pro płač vínka podat, k oltáru jít, [: pro fałešnú łásku :] mosím umrít. Ľesti* já pro łásku umrít mosím, [: ešče ťa, šohajku, :] za to prosím. Abys pri méj smrti sám pri mně stáł, [: a mé čérné očka :] zatłačovał. A potom rozpáľił, rozžał svíčku, [: pomodľił sa za mňa, :] za dušičku. A potom rozpáľił ty dvě svíce, [: vymaľovał na nich :] mé, tvé srdce.

Sušil 0516 | Falešné synečku ty mě rmótíš! (17%)
Falešné synečku, ty mě rmótíš! Ty mně to srdečko darmo trápíš! Dříve’s mně sliboval, že budu tvá, včilka mně povídáš: Néni možná. »Dyž sem si tě nevzal za ženičku, vyvolím si tebe za družičku.« O to ti, můj milé, nebudu stát,1) nemohla bych pro plač věnců podat,2) Pro plač věnců podat, před kněza jít, pro falešnó lásku3) musím umřít. O to jenom prosím, šohajíčku, při mém umíráňó rozži svíčku!4) O to tebe prosím, bys při mně stál, mý bledý vočenka zaklačoval.

Bartoš 1901 / 0548 | (16%)
1. Nedaľeko hája šohaj sa k nám dává, [: ešče u nás nebył, už mu za mňa bráňá. :] Nebraňte, nebraňte, zebrat sa nám dajte, [: zebrat se mosíme, rádi sa vidíme. :] Dyž sa nám, má miłá, zebrati nedajú, tak si my zajdeme k tichému Dunaju. Za tichým Dunajem, je tam knězů sedem, z tech nás zesobáší, moja miłá, jeden. 2. Mezi dverma stáľi, obá dvá plakaľi, na kameň na bramor słze jím padały. Miłá mu dávała bíłého šátečka, aby si on utřeł své čérné očička. Nevezmem, nevezmem, ani si neutrem, za fałešnú łásku pěkně ti děkujem. 3. Vrby, miłé vrby, do vás radem stavał, do ťa, můj šohajku, ode mňa rozváďał. Do by ňa rozváďáł, ľeda moja mati, že si ty chudobná, a já su bohatý.

Bartoš 1901 / 0593 | Dycky's ty ně říkáváváł (15%)
[: Dycky's ty ně říkáváváł, že ty si ňa vezneš, :] [: až tú drobnú jateľinku :] pod hájíčkem zežneš. [: Už's tú drobnú jateľinku pod hájíčkem zežáł, :] [: a můj švárný šohajíčku :] ešče sis ňa nevzáł.

Erben 3/042 | Když jsem si tě nevzal (14%)
Když jsem si tě nevzal za ženušku, já si tě vyvolím za družičku, abysi mně eště poslúžila, na mú hlavu věnec položila. „To se tě, muj chlapče, nemůže stát, já tě ho pro lítost nemůžu dát, pro pláč do kostela nemůžu jít – o lásko fortelná, musíš vodjít!“

Bartoš 1901 / 0539 | Mý srdečko hořem hoří (13%)
Mý srdečko hořem hoří, neví ono, po čem tóží, tóží ono po synečku, po tom łahodným słovečku. Jak on mi jich pěkný dávał, dyž on s inó sedávávał, říkávał mi: Má děvečko, dé mi od sebe słovečko. Jak já ti mám słovo dati, dyž já nesmím tebe chtěti, ani otec ani máti nedajó mi tebe chtěti.

Erben 2/265 | Za vodou za vodou (12%)
Za vodou, za vodou, za vodičkou hrála tam má milá s holubičkou, hrála tam má milá s černým orlem: „Ožeň se, Jeníčku, s pánem Bohem!“ Já se ti ožením, ani nezvíš, ty mně mých ohlášek nezapovíš, ani mi oddavek strojit nedáš, toho ty, má milá, neuděláš. Když jsem tě nedostal za ženušku, vyvolím si tebe za družičku, abys mně naposled posloužila, věneček na hlavu položila. „To se ti, Jeničku, nemůže stát, pro lítost bych ti ho nemohla dát, pro pláč do kostela ani vejít: pro lásku falešnou musím umřít! Za to tě jen prosím, můj Jeníčku! bys při mém skonáni rozžhal svíčku, bys při mém skonání samotný stál, mé kalné očička zatlačoval! Zatlač mi očička, rozžhni svíčku, modli se otčenáš za dušičku: aby láska naše zapálená jedním plamínečkem vyhořela!“ Když jsem si tě nevzal za ženušku, vyžádám si tebe za družičku, za družičku za nejstarší, proto že’s byla má nejmilejší. „Já za tu družičku nemůžu být, nemohla bych pro pláč vínku uvít; vínku uvít, k oltáři jít – pro lásku falešnou musím umřít.“

Bartoš 1901 / 0339 | Sviť měsíčku jasně (11%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházaj ešče, ešče je můj miłý na daľekéj cestě. Łásko, łásko, łásko, dokuď trvati máš? Až budú skřivánci na vánoce zpívat. Na daľekéj cestě, mezi hory, doły; žádný neuvěří, co je mezi nami. Skřivánci zpívaľi, můj milý nepřišéł, snáď se na mně hněvá ľebo za jínú šéł. Potěšeňá nemám, aľe si ho hľedám, na tebe, synečku, stáľe si zpomínám. Mezi nama dvoma łáska nejstáľéjši, tá bude trvati až do smrti naší. Dyby vás tu było jak žita jarého, dyž já tady nemám potěšeňá svého.

Bartoš 1901 / 0078 | Veža veža maľovaná (9%)
[: Veža, veža maľovaná,:] [: ej złatom striébľom vybijaná.:] [: Chto tú vežu vymaľovał,:] [: ej złata striébľa nešanoval.:] [: Pod tú vežú císar ľeží,:] [: ej jeho vojsko zbroje drží.:] [: Stan ty císar, stan ty hore :] [: ej počítaj si vojsko svoje. :] [: Já mám vojsko počítané :] [: do štyr gľídou roztavané.:] [: Na téj łúce na zeľenéj,:] [: pri studyénce priskľepenéj,:] [: ľeží Janko dorúbaný:] [: pri nom stojí konýk vraný.:] [: Chto ta, Janko, chto ta rúbał,:} [: tvojéj krvy nešanovał.:] [: Rúbaľi mu dva vojáci:] [: od večera do půł noci. :]

Bartoš 1901 / 0710 | Myseľ moja myseľ (9%)
Myseľ moja, myseľ, ej dycky's ně dobře šła, [: až ně včéra večér ej złá novina přišła. :] Přišła ně novina ej od mého miłého; [: abych se vdávała ej ľesti mám iného. :]

Bartoš 1901 / 1350b | Janko mynárů (9%)
Janko mynárů na hůri ľeží, jeho młýneček na prázno běží. Švárná děvčina dovez do młýna, máło ľebo moc, ľem dovez na noc. Já bych dovézła měričku žita, dybys ně nevzał mírečku mýta. Já ti zemeľem, mírky nevezmem ľem ťa, děvečko, trikrát obejmem.