Sušil 0443 | A když přijde na jaro

99 words

Sušil 0443 | A když přijde na jaro (100%)
[: A když přijde na jaro pohoda, :] přiď, synečku, přiď do vinohrada. Navoňaš se kvitka voňaveho, napatřiš se lička červeneho. Ach, což je mi po tej červenosti, dyž ja nějsem u tebe v milosti. Přiď ty edem, můj synečku, ku mně, spatříš pěkny rozmarijan u mne. Poručím tě Panu Bohu i s nim, spatřil sem tě v zahradečce s inšim. Nědivaj se, můj synečku, temu, trefi se to i tobě samemu. Trefi se to i panně ve zlatě, ně tak, Bože, chudobnej sirotě. Dybys byla chudobná sirota, nenosila bys řetazy ze zlata. Nosila bys patěrečky drobne, jako nosa děvečky chudobne.

Bartoš 1901 / 0274 | (24%)
1. [: Tam doľe na doľe, v téj panskéj zahradě, :] ščepuje tam zahradníček dvě sładké jabloně. [: Ščepuje tam, ščepuje, vínečkom zaľievá, :] a tá jeho najmiľejšá suzy tam proľiévá. 2. Jindaj sa panenky peknejšej nosiły: małý vłásky učesané, stuzčičkámi zapľétané, a tak sa nosiły. A ščiľ něrozezná panenky od ženy, ľebo nosá gaguľenky, čo nepatří na panenky, ľež vínek zeľený. Maličká som boła, ked som sa zrodziła, chłapci po mne pozieraľi, na mé ľíčka pozor daľi, ked som išła z kosteła. Nepoziéraj za mnú, očka ty vypannú, boło tebě pozierati, [: keď som boła pannú. :]

Sušil 1516 | Prošvarna dževucho chcěl bych cě (23%)
Prošvarna dževucho, chcěl bych cě, ale cě mně haňu, braňu mně, že něrada robiš, rada šumně chodziš, rada dluho spiš. Prošvarny šuhajku, něvěř to, přidz ty skoro rano spatřiš to, jak ja rano stavam, svym kravičkam davam, kudzělku přadu. A un cić tam přišel, už byl dzeň, ta dzěvucha spala jako peň, ta dzěvucha spala, kravička ryčela, kudzělka stala.1)

Erben 9/004 | Už nebudou víc ty časy (12%)
Už nebudou víc ty časy, které někdy bývaly; už se nebudem tak mívat, jak se naši mívali. Ten svět zlořečený, celý převrácený: nebývalo jindy lak všecko naopak. Kde jsi který z starých Čechů, pohleď trochu z hřbitova; zajisté bys nyní řekl: Umřu já radši znova! Tak se nyní plete v tom zmateném světě: vždyť to nebývalo tak všecko naopak. Rozum lidský na se béře, co unesti nemůže; nepřeměň dobrým loktem na svém těle té kůže. Jak se zdá, tak střelí, necht trefí, neb chybí; myslí, že je dobře tak, zatím naopak. Víry, lásky, upřímnosti ani jiskra nedoutná; za to nyní jen panuje faleš, hana pokoutná. Kdo s koho, ten toho, ne málo, radš mnoho; nebývalo jindy tak všecko naopak. Kde upřímnost staročeská, která někdy bývala? Pominula, zahynula s těma lidma starýma. Kde jindy upřímnost, nyní lež, podvodnost; jest to na tom světě tak všecko naopak. Na starého pána Boha mladí zapomínají, jako by už ani nebyl, mnozí nyní dělají: nepřijde do hlavy, že se smrt dostaví, že nás též obrátí tak všecky naopak.

Bartoš 1901 / 1226 | Aló páni muzikanti (12%)
Aló, páni muzikanti, vemte svoje inštrumenty, hleďte na mně pozor dať, jaký marš já budu zpívať, zahřejte mi aló vivat, až já budu v poli stáť. Jednu noc mi trefí varta, druhou noc trefí piketa, třetí noc jiť na orbait; ráno jak z orbaitu přijdu, kaprál mi nese novinu, že mám execírovať. Jak na execírku přijdu, tu se postavím do glidu, nechť hrom bije, nebo prší, voják tam stát přece musí, [: nesmí na to kór nic dbať :]

Bartoš 1901 / 1033 | Dyž sa trefí o veľikéj noci (12%)
Dyž sa trefí o veľikéj noci, sedľák ide k hoferovi v noci; tłuče na dveře, stávaj hofeře: Já ťa prosím, požčaj ně peníze. A dyž přijde až při sv. Jáně, dyž si sedľák už žitečka nažne, tu jde na pivo, kłobúk na křivo: Podívaj sa ty hofeře na mně.

Erben 5/402 | Jaro se otvírá (11%)
Jaro se otvírá, všecko se usmívá, teskno je seděli; stromy zelenají, ptáčkové zpívají, radost je si vyjíti: a já pěšky nepudu, na koni sedět budu, tu barvu zelenou a pěknou červenou rozjímati si budu. Pan rytmistr ke mně: „Pověz mi upřímně, co tě k tomu nutí, že u Prahy v logru chceš se dát na vojnu a chceš hulánem býti?“ A milostivý pane! co žádám, ať se stane: dávno už se souží, mé srdéčko touží po té zelené barvě. Tu mě oblíkali, štěstí vinšovali, zelený kabát dali, červeny vejložky – ach což je to hezky! – ty jsou mi darovali; čepičku s fedrpušem: Má panenko! pospěš sem, podej mi ručičku a dej mi hubičku, už se spolu rozejdem. Má panenka běží, ručičkama lomí, pláče a naříká: „Ach, co’s to učinil a mne tak zarmoutil?“ černé oči utírá. Neplač a nenaříkej, a prej mi té radosti; vrať se zase domu, poruč pánu Bohu – máš tam mládenců dosti!

Bartoš 1901 / 0819 | I usnul jsem pod stromečkem (10%)
I usnul jsem pod stromečkem, byla malá chvílčička. Zde jsem spatřil rasidenci, kde přebývá Matička. Probudím se a uhlídám Marie krásný obraz: Pojďte ke mně, milé děti, já Syna prosím za vás. Tu jsem radostí naplněn, přednáším to všem lidem; poďme Matku Krista prosit, ať do bídy nepřijdem. Ty jsi Krista Pána matka, kdo tě věrně požádá, ze všech bíd a protivenství pomáháš věrně ráda. Panny, poďte, vínky vijte, darujte je Matičce, ’ a to pobožný růženec, modlete se ze srdce, A co pak vy, mládencové, Marii darujete? čisté srdce, Krista matce s ochotností věnujte. Vy sirotci opuštění, na vás je těžko hledět, nech kdo, jak chce souží těžce, všecko musíte trpět. A vy vdovy opuštěné, vy nemáte zastání, poďte s mládenci, pannami — do Křtin k Panně Marii. Prosme Boha, manželové, by se ráčil smilovať, naše dítky i příbytky ode zlého zachovať. Popros Syna, Matko milá, když budu míť z světa jíť, abych se moh z hříchů vyznať a tvé jméno oslaviť.

Sušil 0510 | Ej pravim synku pravim tobě (10%)
Ej, pravim, synku, pravim tobě, esli ci je zle, naprav sobě. Ja sem sobě uminila, aby sem cě opuścila. Milovalach cě z upřimnosci, podezřelach cě v něpravosci; pomni, synku, pomni na to, že cě Pan Bůh stresce za to. Smutny budzěš, plakać budzěš, dy mne s inšim vidzěć budzěš, jak se budzěm namluvaci a z tebe se vysmivaci. A jak ja půjdu do kostela, přes tve srdečko půjdzě střela, půjdzě střela, litovani pro falešne milovani. A jak ja budu u oltaře, tam nam pan farař ruce svaže; svaže nam jich z puhej lasky, rozvaže nas Bůh něbesky. A jak půjdu od oltaře, svić ty, měsičku, jasna zaře, jasna zaře i slunečko, pocěš, Bože, me srdečko.

Bartoš 1901 / 0633 | Šła cérečka na trávu (10%)
[: Šła cérečka na trávu :] [: do zeľeného háju. :] [: Jak travěnky nažała, :] [: přežałostně płakała. :] [: Bože, Bože, Bože můj, :] [: fałešný je frajír můj. :] [: Fałešného srdca je, :] [: kady chodí, miłuje. :] [: K inším chodí každý deň, :] [: ke mně jednú za týdeň. :] [: A to enom v sobotu, :] [: kdy mám piľnú robotu. :] [: Dyž mám ľíčit a mazat, :] [: on mi příjde zavazat. :] [: Dyž já ľíčím, umývám, :] [: já gaľánů nemívám :] [: Přiď, synečku, v neděľu, :] [: já ti pěkně usteľu. :] [: Posteľenku ľipovú, :] [: pěknú, bíłú, květovú. :]

Galko 3/031 | Na Dunajku šaty prala, plakala (9%)
Na Dunajku šaty prala, plakala, [: na milého všetky viny skladala. :] A ty, milá, na Dunajku čo robíš? [: Šaty perem, moj šuhajko, šak vidíš! :] Čo by si ty šaty prala, to je nic, [: ale plačeš a nariekaš, čo myslíš? :] Neplačem ja, moj šuhajko, nad inším, [: len nad tvojím slubovaním falešným. :] Čo sis’ mi ty po tri roky sluboval, [: a včil si ma, prežalostnú tak nehal. :] Slubovals’ mi, moj šuhajko, na duši, [: že sa naša verná láska nezruší. :] A ona sa, moj šuhajko, minula, [: ani som ja tedy doma nebola. :]