Sušil 0510 | Ej pravim synku pravim tobě

115 words

Sušil 0510 | Ej pravim synku pravim tobě (100%)
Ej, pravim, synku, pravim tobě, esli ci je zle, naprav sobě. Ja sem sobě uminila, aby sem cě opuścila. Milovalach cě z upřimnosci, podezřelach cě v něpravosci; pomni, synku, pomni na to, že cě Pan Bůh stresce za to. Smutny budzěš, plakać budzěš, dy mne s inšim vidzěć budzěš, jak se budzěm namluvaci a z tebe se vysmivaci. A jak ja půjdu do kostela, přes tve srdečko půjdzě střela, půjdzě střela, litovani pro falešne milovani. A jak ja budu u oltaře, tam nam pan farař ruce svaže; svaže nam jich z puhej lasky, rozvaže nas Bůh něbesky. A jak půjdu od oltaře, svić ty, měsičku, jasna zaře, jasna zaře i slunečko, pocěš, Bože, me srdečko.

Bartoš 1901 / 0953 | Žena (17%)
Žena. Ja už sem sa vydała, korheľa sem dostała, dycky v hospodě sedí, doma práce nehľedí. Poď, mužíčku, poď domu, já ťa pěkně povedu, já ťa pěkně povedu, už bude čas k obědu. Muž. Měj si oběd, neměj si, tu máš skľénku zavdaj si, goraľenka dobrá je, ta žałúdek zahréje. Žena. Nám gorałka nesvěčí, máme doma moc dětí, rozmysľet si mosíme, co my pres deň strávíme. Muž. Já v hospodě posedím, doma chľeba prisporím. Žena. A jak ty ho prisporíš, dyž ty domu naň chodíš, ešče dosť na tom není, ešče sa se mnu vadíš. Muž. A bár sa s tebú vadím ešče sem ťa nepobił. Žena. A jak’s ty ňa nepobił, dyžs ňa do ucha treščił, a tak treščił do ucha, až bych brzo ohłuchła. Muž. Treščił sem ťa do ucha, abys ľepší posłechła. Žena. Néjsú to žádné špáse, dyž sa světem roznese, že sa po cestách váľáš a ľuďom s tým prekážáš. Muž. Já ľuďom neprekážám, rači sa nekde skovám, za hałuzí za płoty, de ňa žádný nevidí. Žena. A šak bych rači była, dybych ťa neviděła, snad bych rekla: Zlý duchu, naprav ně muža trochu.

Sušil 0144 | Na stokrát buď pozdravená (16%)
Na stokrát buď pozdravená, na tisíckrát pochválená, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko. Z východních jsi krajin vyšla, do Moravy si k nám přišla, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko! Svatý Cyril z Boží rady postaviti tě dal tady, o, Maria, a t. d. Na tisíc let již jest tomu, co přebýváš v tomto domu, o, Maria, a t d. Korunu neseš na hlavě, činíš zázraky v Moravě. O, Maria, a t. d. Vědí to, co byli chromí, hluší, němí, nevidomí. O, Maria, a t. d. Turek pohan sem přitáhl, po tvém sídle ruku vztáhl. O, Maria, a t. d. Padnul slepý u oltáře, oslepila ho tvá záře. O, Maria, a t. d. Hájila jsi svého místa, Morava hned byla jistá. O, Maria, a t. d. Horlivě nás se ujímej, Krista Pána za nás vzývej, o, Maria, a t. d. Nedopouštěj na nás pádu, chraň od moru, vojny, hladu, o, Maria, a t. d. Nejvíc pros Boha, žádáme, ať ho hříchem nehněváme, o, Maria, a t. d. Při poslední pak nás době do nebe zavolej k sobě, o, Maria, a t. d.

Sušil 0753 | Počké šuhajínku (16%)
Počké, šuhajínku, šak tě Pán Bůh skloní, [: že chodíš za panenkó, :] když klekání zvoní. Počké, šuhajínku, šak tě Pán Bůh stresce, že chodíš za panenkó, když ona tě nechce.

Sušil 1812 | Šuhajkovo pérko (16%)
Šuhajkovo pérko visí přes raménko, naprav mně ho, naprav, súsedova dcérko. Bude-li rozmarýn, já ti ho napravím, bude-li pérečko, temu nerozumím.

Bartoš 1901 / 0540 | Rodičé rodičé (16%)
Rodičé, rodičé, co ste za rodičé! Nedáte si ně vzít chudobnéj děvčice. Chudobnéj nedáte, bohatá ňa nesce; poČkajte rodičé šak vás Pámbů stresce. Šak vy ste si vzaľi co sa vám ľúbiło, mně si vzít nedáte co by ňa těšiło.

Erben 2/341 | Panímámo! kde je vaše dcera? (13%)
Panímámo! kde je vaše dcera? já jí přišel navštívit; tři léta minuly, co jsem jí neviděl, já se přišel potěšit. „Naše dcera na hřbitově leží, tam je její postýlka: nemysli si více, Jeníčku rozmilý, že bude tvá manželka!“ Jak ta slova máti promluvila, duch se ve mně zatajil, že toho stvoření na světě už není, po němž touží srdce mý. Panímámo! ukažte to místo, kde mou milou hledat mám; já na hřbitov pudu, pilně kopat budu, ať ji ještě uhlídám. Jak jsem jen krok na hřbitov udělal, spatřil jsem tam hrob nový; dvě růže červeny daly mně znamení, že tu srdce mé leží. Ptám se já vás, červené růžičky! je-li tu hrob mé milé? Růže se sklonily, znamení mně daly, že tu leží srdce mé. Vstaň, má milá, mé zlaté srdéčko! promluv ke mně slovíčko! „Já bych ráda vstala, k tobě promluvila – mám zemdlené srdéčko.“ Ach já smutné, nešťastné stvoření na tomto bídném světě! uschnula mně růže, srdci milá tuze, více mně nepokvěte. Odpočívej v tomto tmavém hrobě, já jdu už od tebe pryč; tvé růžové tváře jako ranní záře nespatřím už nikdy víc! Přenešťastný ty Jičínsky luka, po kterých jsem chodíval, když jsem svou panenku, krásnou holubinku, za ručičku vodíval! Přenešťastná ta Jičínská brána, přenešťastná silnice! protože nepřála, milovat nedala, co těšilo mé srdce. Přenešťastní takoví rodiče, kteří dítkám zbraňují! oni jim zbraňují, vzíti se nedají, do hrobu je svrhují.

Sušil 0139 | Matičko Boží nebeské zboží (13%)
Matičko Boží, nebeské zboží, tys rájská růžička a Boží matička. Nebeská bráno, duší ochrano, neopouštěj mého srdce strápeného. Panenko čistá, tys schránka Christa, pros za nas synáčka, tys naše matička. Ty jsi to milé slunce spanilé; koho osvěcuješ, temnosti zbavuješ. O, milá záře, skloň k nám své tváře, nerač opouštěti svojich věrných dětí. Ten, kdo je v boji, bezpečně stojí, koho přiodíváš a štítem přikrýváš. Ty jsi Boží chrám, Christa’s dala nám, o, drahá perličko, předobrá matičko.

Sušil 0857 | Svić měsičku svić (13%)
Svić, měsičku, svić pěkně zvečera, dobro noc tobě vinšuju, kochanko moja. Něměj mně za zle, žech cě probudzil, abych jen jedno slovečko s tebum přeřundzil. Možeš přeřundzić slovko lebo dvě, jenom musiš, můj synečku, pěkně lahodně. Měsiček svići, věterek věje, a ta moja kochanečka ze mně se směje. Svić, měsičku, svić, věterku něvěj, a ty, moja kochanečko, ze mne se něsměj.

Bartoš 1901 / 0340 | Svic měsíčko jasně (13%)
Svic, měsíčko, jasně, nezacházé ješče, [: že je můj Honzíček na daleké cestě. :] Na daleké cestě meze dolinama, [: a to žádné neví, co je meze náma. :] Lásko, lásko, lásko, tak máš dlóho trvat, [: haž bode křivánek na mým hrobě zpívat. :] Meze náma dvóma láska néstáléší, [: a ta má trvati do smrti nédelší. :]

Sušil 1694 | Zostaň s Bohem moja mila (13%)
Zostaň s Bohem, moja mila, pocěš cě tu, Bože, a ja musim maširovać přes červene moře. Jak přes moře přetahnuli, tam se rozložili, a potym jeden druhemu na smrć odprosili. Jene jeden něodprosil, co ten buben nosil, a on myslel, že nězhyně, že ho kula mině. Žaden toli něvystoji, co vojaček musi, choć by strely s nebe praly, maširovać musi.