Sušil 1643 | Co ste maměnko se mnó

47 words

Sušil 1643 | Co ste maměnko se mnó (100%)
[: Co ste, maměnko, se mnó vystály! :] [: Z ručenky na ručenku :] napřekládaly. Ledva dorostám mám byt vojákem, ani jsem nepočal byt chvílku sedlákem. A už já musím pryč mašírovat a mý starý rodiče tady zanechat. A mý rodiče starý, rozmilí, jak mě pro vás velice mé srdce bolí.

Erben 2/381 | Má paňmámo zlatá (43%)
Má paňmámo zlatá, co děláte, že přede mnou vrátka zavíráte? Vyjděte ven z domu, ukažte mně vaší dcery komoru. Má zlatá panoráma z okna kouká, hodila mně klíče do klobouka: „Tu máš klíč, můžeš jít, můžeš sobě sám komůrku otevřít.“ Jak jsem počal dvéře otvírali, slyšel jsem svou milou naříkati. Co pláčeš, naříkáš? Vždyť pak mne tu, má panenko, ještě máš! Sedli jsme si spolu na postýlku, zdálo se nám býti malou chvilku; tu vyšla dennice: Opatruj tě milý pán Bůh, mé srdce! Dennice vychází, já musím jít: pojď mě, má panenko, vyprovodit; vyprovoď, už je čas: kdo ví, vrátím-li se z vojny k tobě zas!

Erben 2/315 | U té naší studnice (43%)
U té naší studnice roste bílá bukvice: ta bukvice bílá byla moje milá. – Co, má milá, co ti je, mé srdéčko rozmilé? snad ti máti lála, či se‘s nevyspala. „Ach, mně máti nelála, i já jsem se vyspala: ale želím svého vínku zeleného. Všecky panny s trávy jdou,[27] pěkně jedna za druhou: a já ubožátko kolíbám děťátko! Zakolíbej, Jeníčku, zakolíbej chvílčičku, zakolíbej chvilku, až vyperu plínku!“ Já kolíbat neumím, za kolíbku se stydím: kolíbej si sama, s kým jsi radu brala. „Brala jsem ji v štěpnici, brala s dvěma mládenci: ti mně radu dali, když mne milovali.“

Sušil 1007 | Pověz mě má milá panenko (42%)
Pověz mě, má milá panenko, kerá je stezčička k vám? Jedna je stezčička přes hory a druhá je přes Dunaj. Dyž pudo stezčičkó přes hory, bojím se zablódění, dyž pudo stezčičkó přes Dunaj, bojím se utopení. Zkázala mně jedna potřebná, zkázaly bohatý dvě. Lepší je ta jedna potřebná než te bohatý vobě. Bohatá je pěkná červená, dokad jí matka hledí; a jak se vod matke dostane, ledva pro špino chodí. Potřebná je pěkná červená, hoběnko jako máslo, já sem si na ňo chtěl posvítit, ono mně světlo zhaslo.1)

Sušil 0446 | Za našimi humny za našum stodolum (41%)
Za našimi humny, za našum stodolum pleje dzěvče len; přijelcě k ni prošvarny šohajek, přejel ji přezeň. Pomož tobě Pan Bůh, ma mila dzěvucho, jak ty pleješ len. A dajž to Pan Bůh, můj mily synečku; nějedz mi přežeň. »A ja něpojedu, ma mila dzěvečko, slub mi moju być.« A co bym ja tobě slubovala? Něumim robić. »A dosci to jest ta robocička, dyž ty pleješ len.« A ledva mne ta moja macička, vněvolila ven.1) A ohledni se, ma mila dzěvucho, na haj zeleny! Kyj dubovy a makytovy nauči robić. Skoro by toto, můj šohajku, bylo, ešče němaš nic, a už by si se nade mnu potřisal, že mne budzěš bič.2)

Černík 1908 / 274 | Ta prešporská brána (41%)
Ta prešporská brána, otváraj sa sama, idú tu legrúci, ci hrozenští chlapci. Postojce, vojáci, postojce vy chvilku, postojce vy chvilku, pred mú frajérenkú. Podaj mi, má milá, šjatečka bielého, něch si já obetrem koníčka vraného. Ona mu podala šjatečka bielého, obetri si, Janko, aj koňa vraného. Ona mu podala červené jabúčko, aby si vyskocil na koňa lahúčko. Ona mu podala růžu garafiu, aby rozvoňával medzi kompanijú. Ona mu podala červený hrebíček, aby rozvoňával celý tamboríček.

Sušil 1425 | Ach dolina dolina (41%)
Ach, dolina, dolina, malá se mně zdála, a když sem do ní vešel, ledva sem z ní vyšel. Ach, dolino, dolino, proč jsi tak široká, ach, dyť ťa nepřeletí kačena divoká. Ach, co by sa dolinky s vrškami zrovnaly, co by sa mé nožky po nich nelámaly.

Sušil 2222 | Dva kapuni (40%)
Dva kapuni, [: dva kapuni :] v stodole mlatěji,1) koleda, hej.2) Kokot věje, [: kokot věje, :] kura se mu směje. Koleda, hej. Kocur měři, kočka mišek drži. Baran veze do mlyna na voze. Koza mele, ovca muku seje. Kůň pec pali, kobyla mu chvali. Komar misi, muška vodu nosi. Huska bila, pecenečky vala. Hus sedlata,3) křidlem pec vymetá. Liška saže, zajic ji to maže. Vlk vybira, chleba něpřebyva. Vrana liči a na vilka křiči,4) počkej, vilku, na maličku chvilku. Vilk něčeka, do lesa utěka.

Sušil 0541 | Chodi trubač po dědině (40%)
Chodi trubač po dědině, mileho mi ze sna probudzuje. Ach, trubači, něpotrubuj, mileho mi ze sna něprobudzuj. Ja sem ho ledva uspala, aby ho hlavěnka něbolela.

Erben 2/341 | Panímámo! kde je vaše dcera? (8%)
Panímámo! kde je vaše dcera? já jí přišel navštívit; tři léta minuly, co jsem jí neviděl, já se přišel potěšit. „Naše dcera na hřbitově leží, tam je její postýlka: nemysli si více, Jeníčku rozmilý, že bude tvá manželka!“ Jak ta slova máti promluvila, duch se ve mně zatajil, že toho stvoření na světě už není, po němž touží srdce mý. Panímámo! ukažte to místo, kde mou milou hledat mám; já na hřbitov pudu, pilně kopat budu, ať ji ještě uhlídám. Jak jsem jen krok na hřbitov udělal, spatřil jsem tam hrob nový; dvě růže červeny daly mně znamení, že tu srdce mé leží. Ptám se já vás, červené růžičky! je-li tu hrob mé milé? Růže se sklonily, znamení mně daly, že tu leží srdce mé. Vstaň, má milá, mé zlaté srdéčko! promluv ke mně slovíčko! „Já bych ráda vstala, k tobě promluvila – mám zemdlené srdéčko.“ Ach já smutné, nešťastné stvoření na tomto bídném světě! uschnula mně růže, srdci milá tuze, více mně nepokvěte. Odpočívej v tomto tmavém hrobě, já jdu už od tebe pryč; tvé růžové tváře jako ranní záře nespatřím už nikdy víc! Přenešťastný ty Jičínsky luka, po kterých jsem chodíval, když jsem svou panenku, krásnou holubinku, za ručičku vodíval! Přenešťastná ta Jičínská brána, přenešťastná silnice! protože nepřála, milovat nedala, co těšilo mé srdce. Přenešťastní takoví rodiče, kteří dítkám zbraňují! oni jim zbraňují, vzíti se nedají, do hrobu je svrhují.

Erben 5/397 | Až já odtud pryč pojedu (7%)
Až já odtud pryč pojedu přes ten zelenej sad, ohlídnu se na vše strany, kde jsem bejval rád; kde jsem já rád bejvával, hezké holky miloval: nynčko musím mašírovat, nechat milováuí. Můj koníček z hnědá vraný pode mnou skáče; má panenka černovoká žalostně pláče: Mlč, má milá, mlč neplač, nemůže to bejt jinač; dá-Ii pán Bůh, vrátím-li se, shledáme se pak zas.