Erben 2/381 | Má paňmámo zlatá

106 words

Erben 2/381 | Má paňmámo zlatá (100%)
Má paňmámo zlatá, co děláte, že přede mnou vrátka zavíráte? Vyjděte ven z domu, ukažte mně vaší dcery komoru. Má zlatá panoráma z okna kouká, hodila mně klíče do klobouka: „Tu máš klíč, můžeš jít, můžeš sobě sám komůrku otevřít.“ Jak jsem počal dvéře otvírali, slyšel jsem svou milou naříkati. Co pláčeš, naříkáš? Vždyť pak mne tu, má panenko, ještě máš! Sedli jsme si spolu na postýlku, zdálo se nám býti malou chvilku; tu vyšla dennice: Opatruj tě milý pán Bůh, mé srdce! Dennice vychází, já musím jít: pojď mě, má panenko, vyprovodit; vyprovoď, už je čas: kdo ví, vrátím-li se z vojny k tobě zas!

Bartoš 1901 / 0430 | Zlatá panimámo co děłáte (21%)
Zlatá panimámo, co děłáte, že přede mnó dveři zavíráte? Pusťte mne do domu, ať já vidím vaší céry podobu. Vaša céra z okýnečka kóká, pustiła mě kľíček do kłobóka: Tu máš kľíč, možeš íť, možeš sobě pozľehónka otevříť. Dyž sem počał dveři otvírati, słyšeł sem tam miłó naříkati: Proč płačeš, naříkáš, dyž mě tady, moja miłá, ešče máš?

Erben 5/397 | Až já odtud pryč pojedu (18%)
Až já odtud pryč pojedu přes ten zelenej sad, ohlídnu se na vše strany, kde jsem bejval rád; kde jsem já rád bejvával, hezké holky miloval: nynčko musím mašírovat, nechat milováuí. Můj koníček z hnědá vraný pode mnou skáče; má panenka černovoká žalostně pláče: Mlč, má milá, mlč neplač, nemůže to bejt jinač; dá-Ii pán Bůh, vrátím-li se, shledáme se pak zas.

Erben 3/126 | Panímámo Jersouc! (10%)
Panímámo Jersouc! vyjděte před dům: nelekejte se nás, jede nás sedům; jede nás sedům, a několik víc: nevyjdete-li ven, zas pojedem pryč. Panímámo Jersouc! zameťte cestu: a my vám vezeme hezkou nevěstu; má novou truhlu, samy dukáty, strakatý peřiny, halmaru taky. Panímámo Jersouc! přivítejte nás: vezem vám nevěstu, ta bude pro vás; je mladá, hodná, umí dělati: ta vám nic nebude ubližovati.

Erben 2/368 | V okýnku stála (10%)
V okýnku stála, ven vykoukala, byla co z růže květ: viděla svého nejmilejšího sem na koníčku jet. „Matko, matičko, zlaté srdíčko! můj milej jede k nám: síň a světnička neumetená, co pak on řekne nám? 1) Matko, matičko, zlaté srdíčko! vyjděte k němu ven: až já umetu síň a světničku, zavoláme ho sem. Matko, matičko, zlaté srdíčko! můj milej jede pryč – silnicí bílou za jinou milou – k nám už nepřijde víc!“ 2) 1) kterak pak vejde k nám? 2) za tou rychtářovic.

Erben 2/255 | Škoda je tě synku škoda je (10%)
Škoda je tě, synku, škoda je tě: pantáta tě nechce mít za zetě, ani dcera za milého; zanechej chození daremného. „Já toho chození nezanechám, dokud vaše dvířka nerozsekám, dvířka novy jasanový, že je konec toho milování.“ Už holečku, už je veta:[24] máma nechce tě za zeta, ani dcera za milého, nech chození daremného. „Já chození nezanechám, dokud vrátka neposekám, třeba byly z brusu novy: 1) abych věděl, kdo k vám chodí.“ 1) vrátka novy jasanový, že je konec milování.

Erben 5/360 | Vykoukala z okynečka (9%)
Vykoukala z okynečka z nejhořejšího, spatřila na vraném koni nejmilejšího; hned mu vrátka otvírala, uctivě ho přivítala, ruku podala. „Vítám tě, můj nejmilejší, vítám tě, milý: moji rodiče jsou rádi, že tebe vidí; šavle po straně se blyští, s tou jsi oddán až do smrti – až tě zabijí!“ Vždyť nemusí na té vojně každého zabit: Bon na nebi všemohoucí bude mne chránit; až já budu u armády, budou moji kamarádi, budou mne bránit.

Bartoš 1901 / 0446c | Ach mamko mamko (9%)
Ach mamko, mamko maměnko moja, syneček jede k nám; naša světnička nezametená, co já uděłat mám? Ach mamko, mamko, maměnko moja, výjděte k němu ven; promluvte k němu páru słoveček než já zametu zem. Ach céro, céro, céruško moja, on ide podľe nás; kłobúček smeká a nic neříká, on sa hněvá na nás. Ach mamko, mamko, maměnko moja, ja co by sa hněváł? Včéra zme społu v zahrádce stáľi, prsteneček ně dáł.

Bartoš 1901 / 1203 | Dybych byla ptáčkem (9%)
Dybych byla ptáčkem, jako sem panenkou, [: vyletěla bych do pole dost malou chvilenku. :] Dyž bys vyletěla, kam bysi letěla ? [: Letěla bych za armádou, co můj milý dělá. :] On tam nic nedělá, on se tam dobře má, [: napojí svého koníčka z nového vokova. :] Dyž koně napojil, sám sebe přistrojil, [: připjal palaš a ostruhy po špacírách chodil. :]

Erben 2/128 | V tej naši zahrádce (9%)
V tej naši zahrádce pěknej ptáček skáče; klekání zvonějí, lidi se modlejí: jdi už domů, chlapče![20] „Já domů nepudu, já tu ještě budu: jen malou chvilčičku, až mně dáš hubičku, potom domů pudu.“ Kolem, holka, kolem, pod tím panským dvorem, kolem jsem obešel, přeci jsem nenašel mej panence roven.

Erben 5/076 | Střelil myslivec vranku (9%)
Střelil myslivec vranku, dal do ní malou ranku:[75] vranka se třepala, až se dotřepala do zeleného hájku. Sedla si na jedličku, zpívala si písničku: „Myslivce, tralala! že jsem já vyhrála na tobě myslivečku!“