Bartoš 1901 / 0744 | Povedz my ty Hanuľenka tento týden

115 words

Bartoš 1901 / 0744 | Povedz my ty Hanuľenka tento týden (100%)
Povedz my ty, Hanuľenka, tento týden, budeš moja či nebudeš, ked k vám prídem? Budeš moja či nebudeš, či ma ty ľen, Hanuľenka, šáľit budeš? Jindá som já ľiétavała jak vták v poľi, robyła som, čo som sceła po svéj vôľi, aľe už včiľ nebudem smet, mosím dycky doma sedet, čo sa v ktorém kúte stane, o tom vedet. Ach Bože môj, Prebože mój, šak som smutná, ked my ten môj najmiľejší nohy putná, ked nemožem nigde íci, mosím dycky doma byci, ach já smutná zarmúcená, což robyci? Povedzte vy staré ženy, šak vy vyéte, jako je to ze złým mužom na tom svete? Ked neumre za mładosci, tak sa mosí smutná trápyt do starosci.

Bartoš 1901 / 0602 | Ore šohaj ore (18%)
Ore šohaj, ore na vysokéj hore, jeho žuté vłásky veter prefukuje. Jeho žuté vłásky złatú farbu majú, jako ty dzyéučence na mna pozyérajú. Nepozyéraj na mna, šak nepôjdeš za mna, pozyéraj jiného, čo pôjdeš za neho. Za jiného pôjdem, teba ľúbyt budem, na teba, môj myłý, nykdy nezabudem. Čoby si, má myłá, čoby si robyła, jiného bys sceła a mna bys ľúbyła?

Bartoš 1901 / 0002d | Ach už sem zešéł cełú Moravu (13%)
Ach už sem zešéł cełú Moravu po Trenčín, po Trenčín, ešče sem neměl takéj gałánky [: jak mám včiľ,:] [; jak mám včiľ.:] Přeleťél ptaček přes javorníček škubáł tam mech, mech, mech, ach to ten ptáček, švarný zpěváček na peľech, na peľech. Zadała mamka svoju dcerušku do cizí krajiny, jak ju zadała, jí zakázala: ať k ní nechodí. Maměnka stará, dyž ráno stała ľeľuju zaľévať, kšo, kšo, kšo ptáčku, małý zpěváčku, złomíš mně ľeľuju. Dobře vám, mamko, dobře vám było ľeľuju zaľévať, aľe mně je zľe v cizí krajině ze złým mužem bývať.

Bartoš 1901 / 0771 | Cjažko je mi na srdenku cjažko (13%)
Cjažko je mi na srdenku, cjažko, [: že som si cja zalúbiła ľahko. :] Ľúbjá sa mi tvé očenka sivé, [: mysľeła sem, že sú spravodľivé. :] Keby som cja něboła poznała, [: boła bych já ščasľivá bývała. :] Boła by som bez šeckéj starosci, [: včiľ mi puká srce od žałosci. :] Pres Hrozenko cesta ušľapaná, [: po něj chodzí miłá upłakaná. :] Chodzí, chodzí, ruce załamuje, [: že jéj miłý do vojny rukuje. :] Podaj že mi, miłá, pravú ručku, [: něprídzěm ci až tak pri tak ročku. :] Keby si ty mi nemínił prijíc, [: aj já voľím s tebú do vojny jíc. :] Čo by sis to, miłá, vyžjádała, [: abys sadła na vraného koňa? :] Na predku mám obrok pre koníčka, [: a na boku mi visí šabľička. :] A na druhém, tam ně visí pistoľ, [: móžeš vedzěc, že já nebudzěm tvój. :] Kedz já umrem, pochovac ňa dajcě, [: moju miłú na pohreb vołajcě. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to sám Pámbů vynahradzí. :]

Bartoš 1901 / 0106 | U našého jezera (9%)
U našého jezera stojí ľipka zeľená, ja ľipka, ľipka pěkně zeľená, na ní ptáčkové seďá. Nebyľi to ptáčkové byľi gavaľírové, ja smłúvali sa o jednu dívku, že kerý ju dostane. Jeden praví, bude má, druhý praví, až Bůh dá, ja a ten třetí, srdenko moje, proč jsi tak zarmúcená? Kerak nemám smutná byť, dyž mám za starého íť, rozžeľelo se ve mně srdenko, nemožu há uskroviť. A v téj naší komoře pěkné zeľené łože, ja łože, łože pěkné zeľené, kdo v tem łůžku spať bude. A dyby v něm starý spáł, bodaj rána nedočkał, a dyby mładý, sľičnéj úrody, by mu Pambů zdraví dáł.

Černík 1908 / 118 | Ženy (9%)
Ženy, ženy, poradzce mi, šak vy viece, jako je to se zlým mužom na tom svece, se zlým mužom zlé bývaní, ani mi to vyslovici možná nění. Indá som já bývávala prvňá v tanci a včilej už mosím sedzec na kraj peci, na kraj peci mosím sedzec, čo sa v kerém kúce dzeje, mosím vedzec.

Černík 1908 / 186 | Vydac sa len .. 186 (8%)
Vydac sa len, vydac, ale vedzec jako se škaredým mužom do roka daleko. Do roka daleko, do smrci ešče dál, veď je to, Bože mój, veliký, ťažký žial.

Bartoš 1901 / 0370 | O včerajky byl ten sváteční den (8%)
O včerajky byl ten sváteční den čemu jsi nepřišel čemus, Janíčku, čemus nepřišel a mně nepotěšil, já ubohá zarmůcená jsem. Aj, včera nedělá była A já sem doma nebyła, była tam mša svatá za švarné děvčata. A já sem na ní nebyla. Včéra byl zasvěcený deň kde sa ně, můj miłý poděł? Voził sem kamení na pánské stavení. Oj, na té Hodonský mlýn.

Bartók III 1157a | Kúpala sa Hanulenka ve vodence (8%)
Kúpala sa Hanulenka ve vodence

Bartók III 1157b | Kúpala sa Hanulenka ve vodence (8%)
Kúpala sa Hanulenka ve vodence

Galko 1/394 | Vyskočilo slniečko zavčas ráno (7%)
Vyskočilo slniečko zavčas ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na tŕňovú zahradku. Vykvitli tam ružičky, prišli si tam devečky, odtrhli tie ružičky, vili si z nich venečky. Prvý vienok dovíja, zlý duch mámiť počína, druhý vienok dovíja, zlý duch sa k nej primlúva: Chceš-li, Katko, má býti, či chceš bohu slúžiti? Nechcem bohu slúžiti, ale, pane, tvá býti. Staň ty, Katka, na kameň, a ja stanem na strmeň, zo strmeňa na koňa, prenesiem ťa do raja. Do rajička, do raja, kde si nikdy nebola, kde si nikdy nebola, ani tvoja rodina. A keď za mesto prišli, dobrej cesty nenašli, len po tŕňovom hloži, po tom čertovom zboží. Keď už nad peklo prišli: Otvor bránu, najvyšší, nesiem telo i dušu, zemanovu Katušu. Podajte jej stoličku, nech si sadne trošičku, podajte jej smoly piť, musí ona s nami byť. Jeden bránu otvára, druhý sa jej usmieva, tretí smolu nalieva, štvrtý sa jej primlúva: Pi, Kačenko, kávičku, budeš mojú ženičkú. Nechcem, pane, kávičku, nebudem tvú ženičkú. Prvý pohár vypila, priam barvičku zmenila; druhý pohár vypila, plameň blkom pustila: Nože, páni pekelní, otvárajte mi brány, keď nie brány, len dvere, nech ma vetrík preveje. Kto je tu z mej dediny, povedzte mej materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma vohnala, mňa bila len bylinou, nech ju bije trninou. Mohlas’ bohu slúžiti, do kostela choditi; už ty budeš naveky v tom plameni horeti.